Budete sledováni

Hnutí proti státnímu a korporačnímu sledování

Je to věk historicky bezprecedentního státního a korporátního dohledu. Rostoucí závislost naší společnosti na sociálních médiích, chytrých telefonech a jiných formách digitální komunikace vedla k propojené společnosti, která je téměř zcela závislá na technologické infrastruktuře masivních telekomunikačních, softwarových a IT firem.

Vzestup dohledového kapitalismu také poskytl státním zpravodajským sítím, jako je NSA, neobyčejně intimní snímek do našeho osobního života. V dnešní době se vše, co děláme nebo říkáme online, shromažďuje a ukládáme v masivních serverových farmách, které jsou přístupné zpravodajským analytikům a státním bezpečnostním silám kdykoliv podle jejich výběru.

Tyto zvýšené kontrolní kapacity způsobily revoluci tradičních metod shromažďování informací o politických disidentů, pomoci místním a federálním policejním oddělením mapovat sítě, které doufají do infiltrace, a identifikovat budoucí cíle, které jsou nejvíce ohroženy tím, že jsou překlopeny a / nebo vynucený k tomu, aby zradil své předpokládané kamarády.

Ani se všemi těmito nástroji, které mají k dispozici, státy z celého světa nalézají, že je těžší a těžší kontrolovat výbuch lidového hněvu způsobený jejich stále tvrdší politikou ekologické destrukce a kapitalistického vykořisťování.

V epizodě Trouble, která se koná v tomto měsíci, anarchistická mediální kolektivní média podává rozhovor několika osobám o svých zkušenostech se záležitostmi s poddanými a informátory a zkoumá některé způsoby, jak budovat stavy, které jsou odolnější vůči státnímu a podnikovému dohledu.

 

Čus, potížisti… vítejte u Trablů. Moje jméno není důležité.

V našem postsnowdenovském světě přecpaném chytrýma přístrojema, musí být každému, kdo trochu dává pozor, jasné, že žijeme v éře bezprecedentního masového sledování. Vypadá to, že se každý den objeví na našem fejsbuku zpráva o tom, jak nás NSA možná sleduje pomocí našich kávovarů nebo televizí.

Raz… dva… Smith? 6079 Smith W? Jo, ty! Ohni se níž! Nebo jak rozvoj technologie umělé inteligence (AI) znamená, že Amazon teď ví, co si chceme koupit, dřív než my. Lindor Chocolate Deluxe dárkový balíček… chtěla byste si ho koupit? Ano!

A zatímco překvapující schopnost státních zpravodajských agentur a IT korporací sledovat naše chování, zvyky a komunikaci je naprosto rozumným důvodem k obavám, ještě znepokojivější realita je, že toto neustálé shromažďování dat tvoří pouze jednu část mnohem širšího sledovacího aparátu, … toho, který stále hojně užívá ty samé ozkoušené a otestované hnusné triky, které vládnoucí vždy používali, aby udrželi na uzdě disent, od té doby, co lidi začali poprvé vyškrabávat A.C.A.B. na zdi Parthenónu.

A tady… předtím než do toho rovnou skočíme, bychom měli upozornit, že když jsme dávali dohromady tuhle epizodu, dostali jsme se do jakési šedé právní zóny, která zahrnuje zákaz zveřejňování a zákony proti identifikaci tajných agentů a informátorů.

To se týká konkrétně naší první části, kde pokrýváme meziměstské organizování, které vedlo k protestům proti G20 v roce 2010 v Torontu a protesty v roce 2013 proti rozdělení teritoria Mi’kmaq v Elsipogtog kvůli frakování. Obě akce byly terčem rozsáhlé operace tajných služeb zahrnující informátory anebo tajné policisty.

Takže po zvážení faktů a kvůli tomu, abychom naši crew nebo další lidi, kteří vystupují v této show, nedostali do nepříjemné situace, jsme se rozhodli použít jenom obrazový materiál těch státních součástí, které jsou dostupné na internetu … a díry nám pomohlo zaplnit pár klipů vystřižených z kýčovitých hollywoodských filmů.

Takže s tímto malým odmítnutím zodpovědnosti … se s vámi během dalších 30 minut podělíme o hlasy mnoha lidí, kteří vypráví o svých osobních zkušenostech s práskači a tajnými policajty, již řídí tenhle odvážný nový svět digitálního sledování, … a dělají spoustu potíží!

Byl jsem součástí Antikapitalistické konvergence v Montrealu, která vedla ke G20. Takže několik měsíců před summitem se lidi začali scházet a organizovat se. A další hlavní část se koordinovala s Torontem a dalšími městy v Jižním Ontariu se skupinami, které se tam už organizovaly. Byla jsem součástí Torontské komunitní mobilizační sítě (TCMN). Byla to velká zastřešující skupina, která se zabývala logistikou a taky organizováním kolem summitu G20 v Torontu.

Taky jsem byla součástí SOAR, to je Anarchistický vzdor jižního Ontaria. Dělali jsme konkrétně na projektu Get Off the Fence, což byl militantní pochod ulicemi, který proběhl v Torontu v roce 2010. Brenda a Khalid, jejichž pravá jména jsou Brenda Carey a Bindo Showan. Ale to jsme se o nich dozvěděli až později. Oba jsou součástí Regionální policie Ontaria (OPP) a oba se objevili ve scéně mnohem dřív než v roce 2010.

Do hnutí se dostali převážně přes organizování se legálně, ale potom je čekala mnohem náročnější cesta, aby se v hnutí udrželi a aby se dostali blízko lidem, na které se chtěli zaměřit. Oba dva hráli na sdílení politických hodnot, které v těchto kruzích existují, aby se přiblížili určitým lidem a vyhnuli se vyřazení.

Brenda byla pravděpodobně zkušenější policajtka a vytvářela narativ obětování se. Měla historku o tom, jak unikla ze vztahu, ve kterém byla zneužívána, a to jí taky pomohlo odůvodnit, proč neodpovídala na některé otázky ohledně své minulosti a byla velmi vyhýbavá. A Khalid mohl fungovat proto, že každý, kdo zpochybňoval jeho legitimnost, byl okamžitě nazván rasistou.

A kvůli všemu tomu internalizovanému rasismu v našich skupinách tenhle trik fungoval. A oba byli opravdu spolehliví. Pracovali opravdu tvrdě, vždycky si vzali nějaké úkoly a vždycky je splnili včas. Brenda třeba, co si pamatuju, vždycky chtěla dělat zápisy. A my jsme vždycky říkali „Jasně… dělej zápis! My to dělat nechceme.“

Takže to bylo perfektní, protože si mohla všechno zapisovat, aniž by budila jakoukoliv pozornost. Většina důkazů, které byly zveřejněny v kauze konspirace, pocházela z toho všeho, co byli schopni za dobu své spolupráce s anarchisty a aktivisty z tohoto období nashromáždit.

Tyhle poznámky potom probrali a jednoduše z nich vybrali jenom věci, které mohly potenciálně představovat přípravu trestných činů. Bylo vlastně docela šokující vidět, kolik informací z těch, které si zaznamenávala, byly osobní informace o tom, kdo se s kým neměl rád nebo kdo s kým chodil a kdo se s kým rozešel. A kdo měl možná nějaký problém se způsobem, jakým byly věci organizované a podobně.

A ukázalo se, že tohle všechno bylo pro sledování opravdu hodně důležité. Večer na pivu… jdeš někam s kámošema pít… v první řadě by to vypadalo jako víš jak „šli jsme do klubu a zaznamenali jsme tyhle věci, o kterých se lidi bavěj.“ Ale nakonec to vypadalo jako schůzka, na které se věci řešily hodně detailně – lidi třeba udělali vtip o boji s policajtama, a hned to vypadalo, jako by s nima plánovali bitku.

Není jasné, jestli jsme někdy byli součástí nějakého skutečného případu. Ale bez jejich poznámek by určitě žádný případ proti nám nikdy nebyl. Případ Koruna spočíval hlavně na nahrávce, která byla natočena 25. června, což bylo den před hlavní akcí v Torontu.

Byla to velká porada mluvčích, takže tam bylo hodně afinitních skupin a jejich reprezentantů. A Brenda tam byla s nahrávacím zařízením. Takže večer 25. šli za soudcem a dostali zatykače asi na 20 lidí, jeden z nich jsem byl já. Nakonec nás bylo 17, proti komu byla vznesena nejdelší obvinění a byli jsme obviněni ze spolčení k blokování policie, spolčení k napadení policie a spolčení k páchání výtržností … což vlastně znamená jenom „dělání bordelu“.

Takže já si myslim, že tam bylo minimálně sedm fízlů, kteří měli něco jako středně infiltrační roli. Byli tam lidi, kteří se infiltrovali do skupiny mediků, kteří se infiltrovali do skupiny právních pozorovatelů, ti, kteří se zapojili do různých mediálních projektů. A infiltrovaných lidí tam pravděpodobně bylo ještě mnohem víc, jenom jsme se o nich nikdy nedozvěděli.

Jako umím si představit, že pravděpodobně v kontextu akcí proti olympiádě, které se konaly ve stejné době, docházelo taky k mnoha infiltracím, do komunit původního obyvatelstva.

Jsem poručík Suzanne Patles ze Sdružení válečníků Mi’Kmaq, jsem z teritoria Mi’Kmaq. Je jasné, že Kanadská bezpečnost a Kanada považují původní obyvatele obecně za hrozbu národní bezpečnosti. A vidí rozvoj naftařského průmyslu jako kritický – a to je to, co nazývají „kritická infrastruktura“ – a myslí si, že to je to, co Kanada potřebuje, aby se dál vyvíjela jako tzv. národ.

Takže každého, kdo se postaví na odpor v těchto věcech, vidí jako hrozbu. Pokud nás nenechají vetovat tento rozvoj infrastruktury a pokud nebudou poslouchat hlas původních obyvatel, postaví se původní obyvatelé na odpor. Půjdou do ulic. Půjdou na železniční koleje. Půjdou na cesty. A budou blokovat. Budou stavět tábory. Je trochu složitější infiltrovat se do komunity původních obyvatel, protože původní obyvatelé jsou hodně propojeni. A když mezi sebou mluvíme, nechceme vědět, co děláš. Chceme vědět o tvé rodině. Chceme vědět, odkud přicházíš… kdo jsi. Je to zabudovaný mechanismus, ve kterém se nedostaneš ke všem našim informacím. Jasně, budeme slušní a řekneme ti „ahoj“, a možná se budeš cítit jako součást něčeho, ale ve skutečnosti budeš pořád na vnější straně všeho. Jsme válečníci. Děláme to už stovky a stovky let, začali jsme dávno předtím, než vůbec nějaká Kanada existovala. Třeba jeden chlápek. Přišel k nám při čtyřech různých příležitostech. Přišel jako novinář. Přišel jako milicionář. A pak přišel a přinesl nějaké vybrané peníze. A potom se k nám snažil přiblížit jako mezinárodní právník. Takže jen přinášel věci, které tu nikdo nechtěl, a které jsme neměli mít. O které jsme ani nikdy nežádali. Snažil se vytvořit situaci, ve které naši lidé budou kriminalizováni za věci, které přinesl. A jednou, když bylo po razii několik zatčených, přišlo k němu několik členů Sdružení válečníků a řekli mu: „Víme, že jsi agent. Musíš odtud vypadnout.“ Státy jsou schopné zajít do neuvěřitelných krajností, aby infiltrovali hnutí odporu a nasadili tajné agenty do našich kruhů. Jako třeba nechutný případ Marka Kennedyho aka Marka Stonea, který byl odhalen v Londýně v roce 2010 potom, co strávil 8 let jako krtek v evropském anarchistickém a radikálním environmentálním hnutí, z čehož 6 let strávil v dlouhodobém vztahu s jednou z aktivistek, na kterou donášel. Ale jakkoli můžou tyhle případy vnášet paranoiu, existují taky výjimky z pravidla. Nejenže jsou tyhle operace neuvěřitelně drahé, ale taky to musí být šílený psycho být schopný efektivně zvládat tenhle způsob dvojího života, který je nutné vést během těchhle dlouhodobých infiltrací. Pro normálního fízla musí být mnohem těžší vmísit se. Černý rukávy… to bude vedro, co? Bylo by trochu chladněji, kdybysme měli nějaký drogy… Mnohem častější a míň nákladná metoda shromažďování informací na politické disidenty je skrz použití informátorů a kolaborantů … nebo jak se jim častěji říká, špiclů. Brandon Darby byl aktivista z Texasu, který se stal informátorem FBI kolem roku 2005. Byl to člověk dost na okraji austinské aktivistické scény. Žádný hlavní organizátor nebo něco takového. Já jsem v té době dělal hodně antifašistické práce. Dělali jsme komunitní ozbrojenou obranu asi od roku 2002 … no a on tím byl okouzlen. Brandon se choval dost problematicky už od začátku, ale ne proto, že by byl špicl. Prostě proto, že byl magor, stejně jako spousta jiných lidí. A politické a sociální boje a angažmá přitahují lidi, kteří mají poškozené charaktery. Chtěl něco dělat. Chtěl taky nějak zpracovat věci ohledně svého táty. Chtěl řešit své osobní věci na veřejné úrovni. Jmenuju se Brandon Darby a jsem součástí kolektivu Common Ground v New Orleansu, Luisianě. Přišel do Common Ground kolem půlky října, potom, co jsme udělali nějaké počáteční záchranné pokusy. A Common Ground (Společná půda) byla v době, kdy se zapojil, opravdu zavedená organizace. Ale vzhledem k nějakým věcem, do kterých jsme se on i já zapojili tím, že jsme pozvedli zbraně proti bílým milicím, pozvedli jsme zbraně proti policii, v těch prvních dnech, Malik Rahim, který byl další spoluzakladatel Common Ground kolektivu v New Orleansu, mu dal víc moci v organizaci, než by měl mít. A to nekontrolovatelné množství moci, které měl, bylo za těch okolností toxické. Prostě to bylo opravdu zlé. Nechali jsme ho odejít z Common Ground, protože byl tak moc nefunkční. Já jsem byl taky nefunkční, musíš pochopit, že hodně z nás prodělalo posttraumatický stres. Nemůžeš jen tak pozvednout zbraně proti lidem, nemůžeš kolem sebe vídat mrtvé lidi a prostě si jen tak říct „hej, všechno je v pohodě.“ Nejsme trénovaní vojáci. Lidi, kteří přišli o svůj dům, nebyli trénovaní. Myslím tím to, že tohle jsou vážný traumata. Byli jsme schopni využít naše privilegium a odejít, ale on – samozřejmě, že se pak choval jako debil. Ale totéž jsem dělal i já … a totéž dělalo hodně lidí, kteří tam byli měsíce a měsíce. Hodně lidí klade otázku za milion dolarů: Kdy začal Brandon Darby pracovat pro FBI? Kdybych měl tipnout konkrétní čas, myslím, že to bylo někdy mezi březnem a květnem 2006. Tak to aspoň vypadá podle dokumentů FBI, které jsem získal žádostí založenou na Freedom of Information Act (Svobodě slova). Vypadá to, že začal dávat informace zadarmo, a potom mu v nějakou chvíli nabídli plat. Uznejte, že to nikdy nedělal pro prachy. Je to potomek se svěřeneckým fondem. Víte, pochází z pracující třídy, ale jeho babička se dostala k penězům a on má teď přístup k penězům přes ni. Dělal to z ideologických důvodů. A tak jsme ho přiměli vzít si dovolenou. Ale on se podvodně dostal zpět v lednu 2007. To znamená, že v tu chvíli aktivně pracoval pro FBI. Ale potom se začaly dít určité věci, které mi opravdu nebyly příjemné. Pracoval jsem s Anti-Racist Action (Akce proti rasismu) a chtěli jsme protestovat proti jednomu knihkupectví, které bylo libertariánské nebo pravicově-libertariánské, mělo nativistické knihy a tak. Byli to velcí podporovatelé toho zmrda Alexe Jonese. Ale když jsme to plánovali, on chtěl, abysme to knihkupectví spálili do základů. A držel se toho. A já mu jenom řekl, že s tím nechci mít nic společného, protože jsem si myslel, že to je debilní nápad. Prominentní austinský aktivista Brandon Darby odhalil, že pracoval jako informátor FBI během 18 měsíců před republikánským shromážděním. Brandon Darby byl zapojen do několika aktivistických skupin, je nejlépe znám jako zakladatel skupiny z New Orleansu Common Ground Relief (Úleva společné půdě), kterou pomáhal zakládat po hurikánu Katrina. Očekává se, že vystoupí jako vládní svědek v druhé polovině tohoto měsíce v případu dvou texaských aktivistů, kteří byli zatčeni na RNC (Národní republikánské shromáždění) a obviněni z výroby a držení Molotovových koktejlů. Během příprav na Národní republikánské shromáždění v roce 2008 se stala další věc, začal mě prudit, abych tam chodil. A já mu říkám něco jako „hej… mě to nezajímá“. Tak začal pracovat s jinýma lidma, Bradem Crowderem a Davidem McKayem. A tohle je jedna z věcí, který mě mrzí nejvíc, protože Brad a David byli úplně noví a okouzlení Brandonem. A kvůli těmhle dvěma okolnostem, byl schopný je vést dál po cestě. Musíte rozumět tomu, že posral životy spoustě lidí tím, že byl donašeč a provokatér, ale taky proto, že to byl prostě sráč. Brad a David kvůli tomu seděli ve vězení. Brandon mě naváděl ke zločinu, za který bych dostal čtyřicet let. Náš kamarád tady z Austinu, palestinský podporovatel a organizátor jménem Riad Hamad spáchal sebevraždu, protože ho FBI obtěžovalo díky Brandonu Darbymu. To jsou ti nejvýznamnější, ale je spousta dalších lidí, který fakt podělal a zranil na spousty dalších let. Možná jste slyšeli o Earth Liberation Front (ELF). Nejvyšší státní zástupce sám prohlašuje, že to je domácí teroristická organizace. FBI tvrdí, že to je jedna z nejnebezpečnějších skupin v zemi. Akce Green Scare (Zelený strach) začaly v letech 1997 až 2001. Byly to série ekonomických sabotáží, které využívaly žhářství k útokům na soukromé i státní společnosti. Všichni agenti FBI, kteří byli vysláni v pozdních devadesátkách, aby infiltrovali Oregon, dosáhli úplného neúspěchu. A potom, o deset let později, jeden ze spoluspiklenců z ELF, který byl dlouhodobě závislý na heroinu, podlehl závislosti a své vlastní paranoie a přišel do kanceláře FBI a řekl jim: „Když mi zaplatíte 150 000 dolarů a slíbíte, že nepůjdu do vězení, řeknu vám všechno, co vím.“ A stal se jejich donašečem. Tahal dráty přes celou zem a pokoušel se lapit své spoluspiklence. A tím se ten případ rozjel, a rozjel se pořádně. Najednou, v prosinci 2005, se spustil největší zátah na aktivisty z environmentálního hnutí a hnutí za práva zvířat. Stát je obvinil hned několikrát, ze spiknutí, ze žhářství a držení zápalného zařízení. A potom pomalu, ale jistě jeden po druhém začali donášet pro stát. Joyanna Zacher, Nathan Block, Daniel McGowen, Jonathan Paul a Marius Mason nikdy nepodlehli tlaku, který byl na všechny vyvinut. Nathanu Blockovi bylo 18 let, když se účastnil těchto ekonomických sabotáží, a čelil rozsudku na doživotí plus 1115 let ve vězení. A i když to byl nejmladší ze všech obžalovaných z Grenn Scare, nikdy ho ani nenapadlo uvažovat nad tím, že by mohl kdy spolupracovat se státem. Víte, už si odseděl svůj trest. Je venku. Žije dál svůj život. To samé Daniel McGowan, Johnatan Paul. Ale hlavní je, že přestože tihle lidi čelili doživotí plus 1115 let ve vězení, nakonec si odseděli od tří do osmi let. Ti, kdo nespolupracovali, dostali navíc trest dalších 18 měsíců oproti těm, kdo spolupracovali. Takže daň za to, být morálně a eticky schopný podívat se lidem do očí a říct „nejsem donašeč. Nejsem státní informátor“, bylo 18 měsíců ve vězení navíc. Což si byli všichni víc než ochotni odsedět, aby se pak mohli vrátit do svých komunit a do hnutí, pro které vlastně riskovali své životy. Skoro 70 let poté, co byl vydán dystopický román George Orwella 1984, je dodnes považován za zlatý standard toho, jak by vypadal všudypřítomný sledovací systém autoritářského policejního státu. Ale buďme realisté … kdo potřebuje Velkého bratra, když existuje Facebook a Google? Současné techniky masového shromažďování dat a jejich analýza v kombinaci se společností, ve které se víc a víc naší komunikace odehrává přes těžce kontrolovanou a kompletně sledovanou infrastrukturu, vytvořily rámec sociální kontroly, který by Orwella přiměl vyzvracet se do vlastní pusy. Světu byl dán děsivý náhled skutečného potenciálu této nesvaté aliance státu a korporátní moci v roce 2011, kdy státy Perského zálivu rozehnaly poslední z protestů arabského jara v Bahrajnu. Potom co saúdská okupace brutálním násilím ukončila revoluční povstání, královská rodina Bahrajnu použila Facebook k rozsáhlému honu na aktivisty. Zveřejňovali fotky prodemokratických shromáždění a vyzývali prorežimní loajalisty, aby jmenovali a označovali lidi na fotkách. Využila ho k masové kampani, která vyústila ve vlny cílených zatčení a zmizení. Ano… budoucnost je tu, soudruzi. Pouze nasrané odpovědi. Termín signální inteligence pravděpodobně pochází z dřívější historie sledování komunikace, jako to bylo například během klasické studené války mezi USA a Ruskem. Telekomunikace, speciálně těžká k dešifrování, nebo skrytá telekomunikace nebyly široce používané. A s počítači, které se stále rozšiřovaly a které jsou schopné matematického šifrování, se zvyšují možnosti, jak mezi sebou mohou lidé komunikovat a organizovat se skrze počítačové zařízení. Takže část aparátu sociální kontroly, která je věnována signální inteligenci, tohle shromažďování elektronických informací, se prostě zvětšuje. Můžete si představit typy sledování, ke kterému dochází dvěma způsoby. Provádějí masové sledování, což znamená shromažďování všech dat, která jsou dostupná, jejich uchovávání a pokus o analýzu a čtení metadat. Tak sledují stovky milionů nebo miliard lidí po celém světě a jejich komunikaci. A potom provádějí mířené sledování, což je podstatně rozdílné. Je to jako hackování nebo snaha o prolomení šifrovacího systému, aby mohli číst to, o čem si lidé myslí, že je chráněné. Takové útoky jsou o dost dražší. A to je důvod, proč masové sledování získalo na důležitosti – protože to můžou dělat opravdu hodně široce za relativně málo peněz. Facebook a sociální média obecně jsou informační pokladnicí pro stát i pro korporace. Tyto typy platforem jsou cestou, jak mít neustále přísun k aktuální podobě vašich sítí, s kým se kamarádíte, s kým mluvíte, na které akce chodíte. A taky umožňují mnohem cílenější útoky. Facebook je pravděpodobně ten nejhorší ze všech. Stát a korporace si mohou doslova prohlédnout všechny okruhy vašich přátel a vykreslit mapy, jak se spolu různé sítě kontaktů propojují. A tyto informace používají ke konstrukci obvinění, obvinění z organizovaného zločinu, stejně jako k vyhledávání slabin těchto sítí k útokům. Firmy jsou ve shromažďování dat lepší. Mají celé webové infrastruktury, které se většinou zaměřují na shromáždění tolika informací o lidech, kolik to jen jde. Kvůli zisku. Za účelem reklamy. Google, ve svých uživatelských podmínkách říká, že nemáte důvod předpokládat zachování soukromí, pokud používáte jakýkoliv z jejich produktů, včetně Gmailu. Takže to vlastně znamená, že cokoliv uděláte na této platformě, není vaše, a oni si s tím můžou dělat, co chtějí. Vlastně říkají “ hej… vězte, že dáváme všechny ty vaše sračky státu a taky ty sračky použijeme, abychom vás mohli sledovat ještě o něco víc.“ Není sporu o tom, že to tak je. Facebook má taky software na rozpoznávání obličejů na všech těch fotkách a videích, které postujete. Severní Dakota a DAPL tento software Facebooku použili k vydání zatykačů na lidi, a doslova zatkli a obvinili lidi za zločiny, které se zakládaly na videích a fotkách, které aktivisti zveřejnili. Byl vyvinut software na předpovídání protestů a v současnosti se využívá především v latinskoamerických zemích. Sledováním Facebooku a jiných sociálních médií může tenhle software předpovědět, že může dojít k riotům, protestům nebo veřejným povstáním … až tři dny dopředu. My se v tuto chvíli víc konfrontujeme se státem, takže přemýšlíme o věcech v podmínkách státu: kapacity, jaké má stát k dispozici k represím a k sociální kontrole v širším smyslu. A dává to smysl. Ale kapitalismus sledování vytváří další nové formy sociální kontroly, které ani nezávisí na státu. Chci říct, zakládají se i tak na existenci vězení a všeho ostatního, co už existuje. Ale věci, které si chce stát tak nějak osvojit a používat je, dělají na úplně jiné úrovni. A v první řadě za tím stát nestojí a ani v tom není nutně tak dobrý. Důležitým aspektem toho všeho je, do jaké míry je to prezentováno jako dobrovolné. Když se každý rozhodne mít profil na Facebooku, ty máš možnost profil na Facebooku nemít. Ale tím, jak je společnost strukturovaná, je míň a míň možností, jestli budeme mít profil na Facebooku, nebo v tom, jestli budeme mít mobil. Tvůj mobil, a obzvlášť tvůj smartphone, je pravděpodobně jednou z nejzranitelnějších věcí, kterou jako aktivista nebo aktivistka máš. Jsou v něm tvoje fotky, tvoje kontakty, tvůj kalendář, tvůj e-mail. Tvůj telefon může prostě často obsahovat celý tvůj život. Telefony mají v podstatě dva počítače, které v nich pracují. Je to hlavní počítač a ten obvykle využívá volný software. Pak je tu ale druhý počítač, zvaný základní pásmo (baseband), a ten se připojuje k telefonním vysílačům. Tato část telefonu využívá software, který nemůžeme nijak kontrolovat. Zdá se, zejména v některých případech, že věž ovládá telefon prostřednictvím základního pásma. A často se může stát, že základní pásmo může ignorovat hlavní procesor. Dokonce i když si vypneš telefon, může být použit k tomu, aby tě vystopovali. Může být použit jako mikrofon anebo foťák. A nikdy nemáš úplnou jistotu, jestli tyto věci nejsou funkční, i když jsi telefon vypnul. A všechny věže jsou pochopitelně kontrolovány telekomunikačními společnostmi, které těsně spolupracují se státem. Nebo přímo, pomocí stingrejů, což jsou věci, které policejní agenti všude skoupili a vytvořili falešné telefonní věže, ke kterým se telefony připojují, a tím k nim mají přímý přístup. Zpátky v 16. století, když Sir Francis Bacon vyřkl větu „Vědění je moc“, mluvil o tom, že si myslí, že je vědecká metoda skvělá. Ale netrvalo dlouho a tento hold vědeckému empiricismu se proměnil a byl uzmut nohsledy autoritářských vládců. Dnes je toto pořekadlo víceméně používáno jen jako zlověstný ornament některými středně postavenými členy tajné služby k tomu, aby si pohonili ego a ohromili sekretářku. Možná to dokonce říkají latinsky… když jsou hodně nabroušení. V těchto slovech je ukryta pravda, ačkoliv je možné vyložit je více způsoby. Je bezpochyby pravda, že státy a dohlížecí kapitalistické firmy mají k dispozici bezprecedentní množství informací, které používají ke zvýšení své, už tak dost velké, vojenské a policejní moci. Ale je taky pravda, že jejich metody získávání informací závisí alespoň částečně na naší ignoranci toho, co dělají, a na naší ochotě skočit jim na špek. Ozbrojit naše hnutí vědomostmi o tom, jak naši nepřátelé shromažďují informace, a podle toho upravovat naše taktiky je nezbytnou součástí budování naší vlastní síly. Síla, která roste tím víc, čím efektivněji napadáme jejich systém kontroly. Nepřeceňujte možnosti státu nebo možnosti fízlů. Nepodceňujte je, ale taky je nepřeceňujte… Některé věci určitě vědí, ale jinak vědí úplný prd. Jejich shromažďování informací, pokud nejste vyloženě cílem, není zrovna účinné. Každý úřad provádí vlastní shromažďování informací, má vlastní vedení, a tak mají informace tendenci zůstat v jednotlivých úřadech a jsou tam uvězněny jako v silu. Čím víc se státy a impéria snaží tvářit jako „my jsme všemocní… můžeme zastavit cokoliv chceme“, tím je zřejmější, že nedokážou zastavit šifrování. A na tom můžeme stavět. Digitální šifrování je jednoduše způsob, jak využívat počítače k ukrývání informací. Jedním ze základních druhů šifrování je, že máte někde uložená data… která jste na tom místě zašifrovali. Zašifrování místního disku může být provedeno pomocí programu Veracrypt. Je to ale komplikovanější, když je do věci zahrnuto více lidí. Například při šifrované komunikaci. Pro e-maily je nejlepší způsob, jaký jsem našel, používat Thunderbird s add-onem Enigmail. Pokud máte smartphone, můžete všechno dělat v programu Signal. Musíte používat nástroje, kterým rozumíte, podle úrovně ohrožení. Tak jako můžu řídit auto, i když úplně nevím, jak přesně funguje, ale potřebuju chápat aspoň základní princip tohohle nástroje. Nicméně když používám auto takovým způsobem, při němž hrozí, že když se auto rozbije, já a mí blízcí půjdou na desítky let do basy, měl bych sakra dobře rozumět tomu, jak přesně to auto funguje. Musíme podporovat struktury, které jsou založeny na takových společenských vztazích, jaké chceme vytvářet v našem světě. Nejde pouze o sledování. Je to v podstatě otázka společenské kontroly, což je aktivnější proces než to, že víme, co kdo říká. Facebook lidi kontroluje. Když řekneme, že je jejich bussines model postavený na reklamě, ve skutečnosti to znamená získat z lidí dostatek informací, aby byli schopni ovládat jejich chování. A to může být doslova člověk po člověku individualizovaná verze světa, kde si lze vyzkoušet ovlivňování toho, jak lidé jednají a co budou říkát. My rozhodujeme o tom, co bude společenskou normou, a k tomu jsme směřovali. Bezpečnostní kultura ve své podstatě zahrnuje znalosti a pochopení. Rozvoj osobních vztahů. Vztahů tváří v tvář, afinitní skupiny, důvěrná přátelství a soudružství — to jsou pravděpodobně nejefektivnější formy bezpečnostní kultury, které máme. Případy jako s Brandonem Darbym vytvořily mediální senzaci, protože to je pro nás tak vzácné. Protože je to stojí spoustu prostředků, aby provedli infiltraci, aby provedli opravdu masivní dohled. Kdykoliv, kdy „si hráli“ Brenda a Khalid, a to je to, čemu říkají, že pracují, nebyli to pouze oni, kdo dostal zaplaceno, ale byli to jejich dva pomocníci, kteří seděli v autě. Byli to taky všichni lidi, kteří si psali poznámky a kteří podávali hlášení, a taky ti, kteří dělali všechnu tu byrokratickou práci. Takže je to dost drahá operace. Není žádná možnost, že by si mohli dovolit dělat takové věci, aniž by nějakou velkou událost využili jako záminku. Co jsme nevzali v potaz, bylo, že zde byl miliardový rozpočet na G20. Tím myslím, že je tu spousta vysvětlení, které bychom mohli dát těm, kteří na to nebyli připraveni, a jedním z nich je, že ani sebe nezbytně nepovažujeme za extra vážnou hrozbu. A tak můžeme používat rétoriku o tom, že chceme způsobit radikální transformaci a zničit všechny formy autority. Ale v tom se nebereme tak vážně, jak by si takový záměr zasluhoval. Jedním z cílů infiltrace a dohledu je narušit organizování, které děláme. Fízlové se vás pořád snaží nějak zkoušet, posílat špehy a sledovat, jestli můžou získat různé druhy informací, o tom, jaké jsou vaše ideje a jaké jsou vaše důvody k tomu, abyste se stali nepřáteli společnosti. To je státní modus operandi. Použít špehy, infiltrátory a různé druhy narušení k tomu, aby se politická a sociální hnutí nedala do pohybu. Někdy se budou lidé snažit tvrdit, že když máte ve své skupině fízla, nevadí to, jestli neděláte nic nelegálního. A v této situaci jsme dělali něco naprosto nelegálního. Jako že jsem dělal přesně to, z čeho mě obvinili. Ale pokud se policie nesnaží vytvořit obvinění, jejich cílem je vytvořit určitou úroveň neustálého narušení. Existuje pouze jedno zlaté pravidlo, když přijde na mluvení s fízli. A to je: „S fízlama se sakra nemluví.“ Pokud někoho podezíráte z toho, že je práskač nebo fízl, nechoďte s tou informací do hnutí nebo na veřejnost, dokud si nejste absolutně jistí. Nemusíte nikoho označovat za práskače jen proto, abyste ochránili vás a vaše strategické a efektivní organizační úsilí. Myslím, že kdybychom měli způsob, jak o těchto věcech vzájemně komunikovat, tak aby to nebyly drby a nezačaly se šířit zvěsti, mnohem dříve bychom věděli, že spousta lidí měla o Khalidovi pochybnosti. Když máte určitou zkušenost, ve které se vzájemně poznáte a zároveň si trochu prověříte, z jakého je kdo zázemí, pak můžete najít způsob, jak vytvořit důvěru a ukázat tak i trochu vážnosti a odhodlání. Je potřeba vytvořit výslovná kritéria pro to, co zaručujeme. Takže se můžeme zaručit „je tenhle člověk tím, kým říkají, že je?“ A pak potřebujeme nastavit kritéria pro to, jak to zjistíme. A k tomu potřebujete všechny ty nepříjemné rozhovory o tom, jak přesně se zaručit. Úmyslně si ověřovat to, co kdo říká, ne tak, jak to děláte s lidmi, kterým nedůvěřujete, ale jako něco, co děláte u lidí, kterým chcete důvěřovat víc. Pokud nebudeme posilovat důvěru mezi námi, zvítězí strach. A nemůžete udělat revoluci, nemůžete vytvářet svobodná místa, nemůžete vytvářet bezpečné prostory pouze na základě strachu. Musíme stát na hraně našeho potenciálu a vidět, co je na druhé straně. A být připraveni riskovat. Ale musíme to dělat pragmaticky. Pokud porozumíme tomu, jakou roli tajní hrají, může nám to umožnit, abychom zkusili být sami neprůhlednější, abychom byli hůř sledovatelní. Ale taky abychom byli odolní vůči nevyhnutelným represím a abychom byli trochu méně vystrašení, až přijdou. Represím totiž nemůžeme kompletně zabránit. Nemyslím, že by bylo užitečné se o to vůbec pokoušet. Myslím, že je užitečné ptát se, jak můžeme dosáhnout svých cílů a jak můžeme být připraveni na následky. Úsilí států a korporací vyvíjet čím dál tím sofistikovanější způsoby, jakými sledovat a kontrolovat disent v zoufalých snahách předpovídat hrozby, může zpochybnit jejich trvající nadvládu. Je rozhodující, aby naše hnutí rozvinulo strategie a efektivní techniky, které umožní decentralizované šíření samosprávy a dalších komunikačních metod, jež zkříží jejich pokusy být krok před námi. V tomto bodě bychom vám rádi připomněli, že Trouble je zamýšlený tak, aby se na něj dívali lidé ve skupinách a aby sloužil jako zdroj k diskusi a kolektivní organizaci. Máte pocit, že by anarchisti a další aktivisti ve vašem městě mohli využít informace o bezpečnostní kultuře? Prosím, zvažte se svými soudruhy promítání tohoto filmu a diskuse o tom, jaké kroky mohou lidé učinit, aby pomohli chránit své komunity před infiltrací a dohledem. Máte zájem promítat Trouble ve vaší škole, v infoshopu, komunitním centru nebo jenom doma pro partu přátel? Staňte se potížisty! Za 10 babek měsíčně vám pošleme v předstihu kopii této show spolu s balíčkem dodatečných zdrojů a dalších otázek, které můžete využít v diskusi. Pokud si nemůžete dovolit finančně nás podpořit, nevadí! Můžete streamovat anebo stahovat tento film zdarma z našich stránek: sub.media/trouble. Pokud máte nápad na další téma nebo s námi jen chcete být v kontaktu, napište nám na trouble@sub.media Máme radost, když vidíme, jak lidé podporují naši práci tím, že se stávají potížisty, a zdravíme Justina, Ram Philly, Alex, SIU, Douglase, Jay, Adama, Joea, Scotta, Michaela, Matta, Filipa, Stephena, Zacha and Davida. Také chceme poslat velký pozdrav novým potížistům v Torontu a Washingtonu DC. Tato epizoda by nebyla možná bez lidí, kteří nás štědře podpořili: Ryan, Matthew, Rodrigue a Amelie. A teď padejte ven a začněte dělat potíže!

Dokumenty, publicistika, souvislosti, reference