Dluhokracie

Georgios Papadopoulos: Diktátor Pokud se pokusím o lékařské přirovnání máme pacienta; umístili jsme ho do sádry.

Dominique Strauss-Kahn: Generální ředitel MMF Nebraňte se lékaři, někdy vám lákař dá lék který se vám nelíbí, ale i když se vám lék protiví lékař je zde, aby vám pomohl. Jak již bylo řečeno, historie má ošklivý zvyk opakovat se jako «fraška». Takže, dle diktátora/rádoby lékaře, jsme se přesunuli pod správu MMF.

Andreas Papandreou: Předseda řecké vlády 1981-1990, 1993-1996. Každý se musí zapojit do tohoto úsilí s plným vědomím, že národ zlikviduje svůj obrovský dluh nebo obrovský dluh zničí národ.

Constantinos Mitsotakis: Předseda řecké vlády 1990-1993 Letošní příjmová politika bude přísná a strohá. Nebudou žádná navýšení.

Costas Simitis: Předseda řecké vlády, 1996-2004 Není prostor pro dotace nebo snížení daní.

Costas Karamanlis: Předseda řecké vlády, 2004-2009 musíme snížit veřejné výdaje, musíme udržovat pořádek v našem domě. A toho nemůže být dosaženo vašimi prázdnými sliby rozdáváním peněz a výsad v tomto krizovém období.

Giorgos Papandreou: Předseda řecké vlády Bohužel, naše země je na JIPce. Kolaps národních financí ohrožuje naši suverenitu poprvé od roku 1974. Během posledních 40ti let, dvě politické strany, 3 rodiny politiků spolu s některými podnikateli, dovedli zemi k bankrotu. Vyhlásili pozastavení plateb lidem s cílem ušetřit pro své věřitele. Po desetiletích nepřetržitých úspor, Carové ekonomiky prohlašovali Řecko za místní finančnickou supervelmoc.

Yannos Papantoniou Ministr financí 1994-2001 Naše práce je skvělá. Jako první jsme vyřešili ekonomické problémy.

N. Christodoulaki Ministr financí 2001-2004 Naše ekonomika se opět ukáže být naší nejsilnější komoditou.

Yannos Papantoniou Ministr financí 1994-2001 Ekonomika stoupla nahoru a přešla z druhé do první ligy. Když se jejich výtvory zhroutily, říkali tito lidé za našimi zády, že díky nějaké genetické poruše jsme neschopní si poradit s naší ekonomikou bez cizí pomoci. Pro Američany je to možná težké k pochopení ale Řekové postrádají schopnost sebekontroly a disciplíny. Naše vláda nás nazývá lenochy, a naši věřitelé PIIGS «Prrasata» stejně jako je tomu u všech periferních zemí EU. A naši ministři se nás snažili přesvědčit o tom, že na tom máme podíl všichni.

Brian Lenihan Irský ministr financí 2008-2011 Souhlasím, že náš politický systém selhal ale buďme upřímní. Můžeme za to všichni. Theodoros Pangalos místopředseda řecké vlády Odpověď na nařčení našich politiků, kterých se lidé ptají, «co jste udělali s penězi?» je Sloužili jsme veřejnosti! Všichni na tom neseme podíl! Takže jsme marnotratné děti čistě globální ekonomiky v jinak celkově úspěšné Evropě? Nebo je systém chybný již od svého vzniku? Kapitalistická ekonomie v poválečném období má dvě části.

Costas Lapavitsas Professor ekonomie Během prvních 25ti let po 2. svět. válce, byl vysoký růst. Reálné příjmy rostly, stejně jako spotřeba zboží. V dějinách kapitalismu to byla nová situace. Joe je král, protože si může za svou mzdu koupit více než všichni ostatní. David Harvey – sociolog Neexistuje nic takového jako krize svobodného kapitalismu. Nicméně nějaká krize je. Tohle šťastné období skončilo v polovině sedmdesátých let.

Od té doby jsme vstoupili do období nízkého růstu, opakující se krize… byl potlačen růst platů, pokud byl možný a vysoká nezaměstnanost. Pro starší kapitalistické země bylo obtížné zvyšovat další bohatství. Tato krize byla skutečně zaměřena na sílu pracujících která v tom čase v jádru kapitalistických regionů byla velmi silná V Evropě a v Severní Americe A výsledkem toho bylo, že zde bylo hodně tlaku na platy.

Pracující byli dobře organizovaní, měli dost politické síly ve státu.. ve volbách. A to byl jednoduše pro kapitál velký problém. Takže museli ukáznit pracující a udělali to několika způsoby. Hlavně otevřením národních ekonomik ke globální konkurenci, získnáním přístupu ke světovému zdroji pracujících posléze přišla samozřejmě do děje Čína. Toto období bylo význačné velkým růstem ve finančím systému označeným termínem „financializace“.

Financializace přispěla k intenzitě krize. Kapitál může prakticky jít, kam se mu zlíbí, s velkým dostatkem levné pracovní síly. Ale pak se objevil problém, kdy podíl mezd v národním příjmu šel všude dolů a samozřejmě mzdy jsou velkou částí trhu a pak přišel problém – Jak prodávat své zboží když kupní síla není… Není tu a odpověď zněla: dát každému úvěr.

A tak jsme dostali k stvoření úvěrové ekonomiky, která opravdu silně rostla v 80-tých a 90-tých letech, aby pokryla rozdíl mezi tím, co pracující skutečně dostal a co si za to mohl koupit a to je, kdy jsme já i mnoho lidí, začali vidět koncem 90-tých, 2000, že je to trochu neudržitelné. Ale takže to byl způsob jak se dostat z krize 70-tých let, který připravil půdu pro tento druh krize. Když praskla bublina hypotečního trhu v USA, finanční systém se přiblížil na hranici kolapsu.

Výsledkem byl dopad na reálnou ekonomiku s jejími vlastními problémy. Státy přijaly záchranná opatření. Použily peníze daňových poplatníků Tím se z finančnické krize stala krize rozpočtová. A ty samé banky, které byly zachráněny daňovými poplatníky se rozhodly kousnout do podané ruky a hazardovat se státními bankroty. Spekulace situaci v Řecku také zhoršovaly. Jen tentokrát je problém ještě horší. Je čas, aby Eurozóna zaplatila. Král Euro se ukázal nahý, zejména proto, že je král bez státu.

Samir Amin – Ekonom Nemůže existovat měna bez státu. I přes různé slabiny, výhodou US dolaru je mimo jiné to, že patří státu zvaném USA. Evropa, jako politická entita, neexistuje. Není žádná legitimní politická síla spojující její státy. Dle mého názoru, Eurozona není životaschopná. Na rozdíl od USA, kde federální vláda a Federální Reservní Systém zasáhl ke zmírnění rozdílů mezi stáy, Eurozóna zdůrazňuje nerovnosti.

Takto vznikli PIIGS, chudí příbuzní v EU. Eurozóna je zřetelně rozdělena na centrální a periferní státy. Krize je nejintenzivnější v periferních státech. Centrální státy, především Německo, jsou ohledě Eura vítězové. Konkurenceschopnost států EU se velmi změnila a konkurenceschopnost periferních zemí se systematicky snižovala. Došlo k tomu přímo kvůli Euru.

Éric Toussaint, prezident Výboru pro likvidaci dluhu třetího světa – Krize EU je výsledek způsobu jakým proběhla evropská integrace. S Řeckem je to podobné, jako dát do ringu společně s Muhammadem Alim světovým šampionem v těžké váze, boxera muší váhy a říct jim: «Začněte bojovat a uvidíme, kdo vyhraje». Proč mají periferní země zpoždění v konkurenceschopnosti? A především, co způsobuje, že tento rozdíl stále roste? Mýtus „líné periferie“ a „průmyslového Německa“… s jeho „vysokou produktivitou“ je takový: To, co německá vláda učinila bylo vyhlášení války jejich vlastní pracovní síle… a zmražení jejich platů na desetiletí.

Sahra Wagenknecht – Místopředsedkyně strany, Die Linke (Levice) – V uplynulých letech byl nominální nárůst platů 7% (v Německu) zatímco v celé Eurozóně to bylo 27%. Tento rozdíl má logicky za následek ztrátu konkurenceschopnosti dalších zemí. Pokud platy v jedné zemi klesají, zatímco ve všech ostataních rostou je přirozené, že konkurenceschopnost německé ekonomiky je na vrcholu a ostatní ekonomiky s ní nemohou soupeřit. Země Eurozóny již nejsou schopny nyní devalvovat svou vlastní měnu. To vedlo ke vzniku mechanismu jemuž vděčíme za dnešní situaci.

Costas Lapavitsas – Profesor ekonomie: – Ztráta konkurenceschopnosti se projevila dvěma způsoby z nichž oba hrály rozhodující úlohu v současné krizi. Za prvé, v nynějších transakcích se vyskytovaly ohromné deficity. A Řecko mělo největší deficit ze všech. Pokud nemůžete soutěžit vaše obchodní bilance vzhledem ke zbytku světa se dostane do deficitu. A Řecký deficit je obrovský. Ale tohle se děje stejně i s ostatními periferními zeměmi. Tento fenomén šel ruku v ruce s narůstáním dluhu.

Pokud máte takový deficit musíte ho nějak vyvážit. Vzhledem k EU je Řecko relativně chudé. Řecko patří na evropském kontinentu k polo-periferním zemím Je evidentní, že Řecko vděčilo za růst národního dluhu okolnostem danými integrací do evropských trhů. Vůbec bych neřešil povídačky o tom, že Řekové jsou líní. To je čistý rasismus. Eurozóna ničí imunitní systém periferních zemí tím, že je vystaví globální krizi. Ahilovou patou těchto zemí je deficit a dluh. V tomto případě je dluh zakořeněn hlouběji v historii řeckého státu.

Manolis Glezos – historická postava řecké levice – Od revolučního období v roce 1821, si naše země začala půjčovat. A půjčovala si do dneška s jedinou vyjímkou. Během mimořádně „šťastného“ období se Řecku podařilo stát se věřitelem. Během německé okupace Řecko půjčilo Německu. Německo donutilo Řecko, aby se stalo věřitelem místo dlužníkem. Když německá koupace skončila, země zaujala svoji tradiční roli; stala se dlužníkem.

A státní dluh, tak jak jej známe, se začal zvyšovat v 80. letech. Vysoká míra státního zadlužení v Řecku souvisií s řeckou společenskou a třídní strukturou a formou, do které řecká ekonomika dospěla během několika posledních desetiletí. Má to co dělat se systematickou neschopností řeckého státu zavést efektivní a férový systém daní.

(Historie Řeckého státního dluhu) Andreas Papandreou vytvořil nezbytné sociální zabezpečení státem bez toho, aby zvýšil daně korporacím a lidem s vysokými příjmy Zachraňoval pracovní místa znárodňováním ztrátových soukromých firem. Především proto, aby zachránil vlastníky oněch firem. Dramaticky to zvýšilo obchodní deficit a státní dluh. Mitsotakisova vláda pokračovala v půjčování.

Maastrichtská smlouva uzákonila světový trh jako jediný mechanismus kontroly deficitu a zakázala jiné způsoby tvorby peněz. Dluh stoupal nejvyšším tempem v řecké historii. Kostas Simitis byl šťastnější. «Kreativní účetnictví», pád evropských úrokových sazeb a ekonomický růst byli na jeho straně. Tímto způsobem byl schopen ukrývat nálož, kterou umístil do státního dluhu.

Během jeho premiérování se zdálo, že se procento dluhu mírně snížilo. Kostas Karamanlis snížil podnikatelské daně o 10%. Volný pád ekonomiky znovu akceleroval a výše dluhu znovu explodovala. G.Papandreou stupuje na scénu a tlačí Řecko do náruče jeho věřitelů Ke konci „Mnemonia“ (dohody o úsporách) dosahuje zahraniční dluh 167% HDP Konec

Většina zemé v této situaci vstoupila do jednání s MMF. Ale nikdo na to nedoplatil tak draze jako Argentina zrcadlový obraz Řecka na druhé straěn Atlantiku. jsem bezdomovec a potřebuji trochu pomoct – děkuji Argentina upadla do dluhové pasti ve stejné dob jako Řecko v roce 1824, prostřednictvím prvních Britských půjček. Ale smyčka se utáhla až koncem 20. století. Argentici svázali hodnotu pesa s americkým dolarem. To jim znemožnilo uplatňovat monetární politiku. Argentina zažívala svoji vlastní Eurozónu. Pouze místo proti Berlínu stáli proti Washingtonu DC.

M. Camdessus – Výkonný ředitel MMF, 1987 – Ve stejnou dobu, změnil MMF tuto zemi na další… pokusnou laboratoř neoliberalismu.

(Úryvek z dokumentárního filmu: The Take/Převzetí) Avi Lewis – Filmový dokumentarista / Novinář:
Především, MMF hrál hlavní roli při vytváření krize v Argentině, řízením stejné politiky deregulace a privatizace která vedla k obrovským ziskům korporací, ale opravdu zničila finance státu

Gerard Dumenil – Ekonom byli velmi jasně agenty moci USA ve světě stejně jako byli jasně agenty neoliberalismu, což znamená agenty vyšších tříd v neoliberálním podniku jejichž cílem bylo zvýšit nesmírně jejich příjem – což také dělali Dělali to – až do současné krize. Po Argentinském ekonomickém kolapsu v roce 2001… MMF a jeho neoliberální teorie… se staly terčem posměchu pro ekonomy po celém světě. Některá monstra však nechtějí zemřít.

MMF je trochu jako zombie instituce: nemůžete ji zabít MMF se opět ukázal jako hráč při „zachraňování“ zemí, které se dostaly do potíží nařizuje úsporné podmínky, jak se to děje v celé Evropě a nemravným a děsivým způsobem v Řecku. A vůbec se nezdá, že by se tato instituce COKOLIV naučila ze zkušenosti s Argentinou. (Mám 3 děti a žádnou práci, prosím, pomozte) Řecko za intervenci MMF tvrdě zaplatí. A v některých případech dokonce zaplatí s předstihem.

Ron Paul – Republikánský kongresman Ironie tohoto slibu je, že v novém uspořádání, tomto nárůstu, sem vloží Řecko 2,5 miliardy dolarů Myslím že to je – Jen nekrytý celosvětový peněžní systém by mohl pomoci Řecku ho vyplatit A být připraven vyplatit také další země. Argentina byla konfrontována samotným MMF Ale Řecko zjistilo, že slouží dvěma pánům. V Evropě byly totiž neoliberální teorie podporovány Evropskou Centrální Bankou.

Evropská centrální banka byl nástroj, víte, k zavedení neoliberální politiky v Evropě. Ironické je, že v případě Řecka byl MMF mírnější než EU. Opatření uplatňovaná ve spolupráci MMF, ECB a EU nejsou pouze nespravedlivá a nebezpečná pro řecký lid. Ale jsou odsouzená k zániku od samého počátku. Mají tragický dopad na kvalitu života obyvatelstva a ovlivňují jejich každodenní život.

Je vysoce napravděpodobné, že budou mít pozitivní dopad na ekonomiku celkově a na zvládnutí státního dluhu. Jako v Argentině, kde cílem nebylo zachránění ekonomiky, ale spíše bank a velkých firem. MMF vyvinul pozoruhodný tlak na Argentinu aby splatila tyto dluhy Mnoho z dluhů bylo nadhodnocených, explodovaly kvůli převedení dluhů na státní pokladnu, na veřejné finance, také kvůlu nátlaku MMF.

Nyní přijímaná opatření jsou k tomu, aby zabránila Řecku zastavit splácení dluhu. Nejsou to opatření k tomu, aby zmenšila dluh. Je očividné, že růst dluhu bude rychle pokračovat bez ohledu na přijatá opatření a ve skutečnosti jako jejich následek Evidentním cílem opatření je chránit věřitele, chránit banky. V uplynulých pár měsících dala řecká vláda bankám 08 miliard EUR což je téměř celý záchranný balíček, který obdrželo od MMF a EU

(Úryvek z doumentárního filmu Sociální genocida) Když Argentina čelila podobné situaci, někteří z těch, co za ni byli odpovědní, byli potrestáni Obrázek prezidentů opouštějících prezidentský palác ve vrtulníku stále pronásleduje jak MMF tak jejich spolupracovníky. Jedné kouzelné noci, právě jako v Argentině uvidíme, kdo naskočí do vrtulníku jako první! Rok č.1 po intervenci MMF. Řecko nastoupilo do intenzivního programu „očistných“ procedur, „aktivizace rezerv“, „raracio- nalizačních opatření“ a „úklidu“. Vyslanci MMF, EU a ECB se natrvalo usídlili v Athénách a prosazují své plány prostřednictvím protiústavních příkazů.

Dominique Strauss-Kahn Výkonný ředitel MMF – orientačním bodem může jistě být penzijní reforma ale nyní je hlavní otázkou schopnost srovnat mzdy a produktivitu Čím je Řecko dnes? Jsme svobodná země? Ano. Jsme nezávislí? Ne, byli jsme poníženi na vazaly. Svoboda je jedna věc, suverenita trochu jiná. Problém naší země je to, že ztratila svou suverenitu. Za okázalé spolupráce s cizími věřiteli se vláda obrátila proti lidem s krutými úspornými opatřeními. výsledkem je chudoba, krachující byznys a nezaměstnanost. Uvažujeme o vyhlášení středu Athén za místo čelící humanitární krizi.

N. Kanakis: prezident – Doctors of the World – Řecko Lze vidět všechny příslušné aspekty lidé, kteří jsou hladoví nebo bez domova s chybějící lékařskou péčí. Jen tak se potulují kolem náměstí. Není to moc odlišné od toho, co vidíme v zemích Třetího světa. Musíte si pamatovat, že jde o ty nejchudší z chudých. Stále jsou lidé, kteří podporují nějaké právo na sociální jistoty, ale není jich tolik, jako chudých důchodkyň. Říkají: „Koupím si buď jídlo nebo léky. Nemohu si dovolit obojí“. Vládní opatření nepřinášejí pouze zhoršení životní úrovně, ale představují bezprostřední ohrožení jejich životů.

Panos Papanicolaou: Neurochirurg – Ve všech zemích „podporovaných“ MMF až do této chvíle došlo k dramatickému snížení životních očekávání. Obvykle to souvisí s průměrnou délkou života. Byly země, kde po těžké zkoušce s MMF klesla průměrná délka života o 5-10 let. S úsporami, které máme před sebou je jisté, že životní vyhlídky se dramaticky zredukují. Občané na to reagují. Odpovědí vlády je porušení nejzákladnějších principů demokracie. Tresty za nošení kapuce přes hlavu, neoprávněná zatčení a zakuklení policisté, to všechno hraničí se stavem polo-státu. Tento liberalismus doprovázený slzným plynem nám nenechává peníze na bezplatné vzdělání.

Alain Badiou: Filosof – Krize jsou vždy řešeny pomocí opatření proti společnosti a lidem, které mohou být velmi brutální. To je způsob, jak kapitalismus kontroluje situaci. Problémem kapitalismu je, jak dosáhnout přijetí těchto opatření. Kvůli tomu se uchyluje k násilí. Jako odpověď na toto „finanční tornádo“ se Demokracie přeměňuje na Dluhokracii. Chudí lidé, nejezte se navzájem. Snězte bohaté, jsou šťavnatější!

Krize kapitalismu způsobuje rozsáhle znehodnocení. Ke ztrátě ceny dochází díky finančním spekulacím. Někdo musí za toto znehodnocení zaplatit. Nicméně kapitalisté nemají v úmyslu za to platit. Nejsou ani v nejmenším altruističtí. Ale když nezaplatí ti, co krizi způsobili proč bychom měli platit my? V minulosti spousty zemí úspěšně odmítly dluhy, které nebyly způsobeny jejími občany, v souladu s předpisy mezinárodního práva, jako např. koncept Neuznaného dluhu.

Historie Neuznaného dluhu (animace)
Náš příběh začíná v roce 1920 u Alexandra Sacka. Sack byl ministr a specialista na zákony v carském Rusku. Po revoluci 1917 přednášel na univerzitách v Evropě a USA. V roce 1927, přišel s brilantním konceptem koncept neuznaného dluhu. Aby mohl být dluh definován jako neuznaný, musí splňovat tři podmínky.
1. Vláda země schvaluje půjčku bez vědomí a souhlasu obyvatelstva.
2. Půjčka je použita na aktivity, ze kterých nemají občané prospěch.
3. Věřitelé o této situaci vědí ale tváří se, že tomu tak není.

Sackovy návrhy zní progesivně, téměř revolučně. Ve skutečnosti, tehdy sloužily zájmům vycházející supervelmoci: Spojeným státům americkým. USA se nacházely v situaci, kdy potřebovaly koncept „neuznaného dluhu“ v roce 1898, když vyhrály španělsko- americkou válku a anektovaly Kubu. Jejich problém byl, že společně s Kubou obdržely dluh způsobený španělským koloniálním režimem.

A od španělské kolonizace, která trvala poslední čtyři staletí od r. 1492, kdy Kolumbus vkročil do Ameriky, až do r. 1898 dluh značně narostl. USA samozřejmě neměly zájem platit za chyby minulého režimu. Rozhodly se, že kubánský dluh je neuznatelný a jednoduše jej odmítly zaplatit. To samé se stalo v Mexiku o pár desetiletí dříve. Když republikáni svrhli císaře Maximiliána I. rozhodli se, že dluh, který způsobil je neuznatelný.

Maximilián si půjčoval obrovské částky za přehnané úroky, aby mohl financovat dluh proti povstalcům. A protože toho dlužil opravdu hodně, především Mexičanům, byl odsouzen k smrti a poslán před popravčí četu. Na přelomu 19. a 20. století došlo k nejvíce příkladům neuznaného dluhu v rozvojových zemích amerického kontinentu. Ve skutečnosti byla do všech těchto neuznaných pohledávek zapojená rostoucí supervelmoc: Spojené státy americké.

A tato samá supervelmoc přinesla koncept neuznaného dluhu do 21. století. Prosinec 2009: Bílý dům dokončuje přípravy na plánovanou invazi a okupaci Iráku. Nicméně, ještě než útok začal, američtí úředníci se připravují na dny, kdy bude Saddám Hussein svržen. Ministerstvo zahraničních věcí ví, že se bude muset vypořádat s Iráckým obrovským státním dluhem. Tehdy se snaží prokázat, že tento dluh je neuznatelný.

Byl vytvořen zvláštní útvar, který měl navrhnout první provizorní irácké vládě, aby zastavila splácení dluhu pod záminkou, že irácký lid nesmí platit dluhy způsobené iráckým režimem. V tu chvíli bylo všechno připraveno pro útok. Moji spoluobčané: v tuto hodinu jsou americké a koaliční síly v počátečním stadiu vojenských operací k odzbrojení Iráku a osvobození jeho lidu, a ochraně světa před velkým nebezpečím.

Éric Toussaint: Prezident výboru pro správu dluhu třetího světa – V březnu 2003, USA a jejich spojenci vpadli do Iráku. O tři týdny později ministr financí USA svolal sumit ministrů financí skupiny G8 ve Washingtonu a oznámil, že dluhy S. Husseina jsou neuznatelné Řekl: „Režim S.Husseina je diktatura a jeho dluhy musí být zamítnuty. „Nová irácká vláda musí být osvobozena od dluhů S. Husseina“. Hlavní bojové operace v Iráku skončily.

V bitvě o Irák, Spojené státy a naši spojenci zvítězili. George W. Bush pověřil bývalého ministra zahraničí, Jamese Bakera, aby přesvědčil mezinárodní společenství, že irácký dluh je neuznatelný. A Baker prohlásil, že Saddám Hussein promrhal peníze občanů na budování paláců a nákup zbraní. Kromě jiného američtí diplomaté prokázali, že Irák dlužil miliardy dolarů Francii a Rusku, za rakety Exocet a bitevní letouny jako třeba Mirage F1 nebo MiG.

Ve skutečnosti, Husseinova cesta nebyla příliš odlišná od toho, co dělají mnozí západní vůdci. Pro Araby jsou paláce to, co jsou Olympijské hry pro západ: demonstrace ekonomické a geopolitické dominance. Americká diplomacie nakonec dokázala, že Irácký dluh je neuznatelný a irácký lid nebyl povinen jej splácet. Nicméně, Washington si náhle uvědomil, že tím vytvořili zapeklitý problém.

Poprvé v 21. století největší supervelmoc legitimizovala koncept neuznatelného dluhu. A tak se rozhodli zamést tento případ pod koberec. Ostatní země řekly: „Odepíšeme 40% iráckého dluhu přes Pařížský klub“. „Ale koncept neuznatelného dluhu nebude použit oficiálně“ „protože další země by chtěly toto právo uplatnit také“. „Například, Dem. Rep. Kongo by odmítla Mobutuho dluh.“ „Filipínci by odmítli splácet dluh diktátora Marcose“ „a Jižní Afrika by odmítla dluh apartheidního režimu“.

Aby zabránili rozšíření konceptu neuznatelného dluhu v 21. století, přijali toto rozhodnutí jen pro případ Iráku. Je však očividné, že koncept neuznatelného dluhu byl užit. Myslím že to byla pro Irák chyba být dále zatížen hříchy sesazeného diktátora USA dál pomáhaly Iráku zrušit staré dluhy. Ale nikdo ve Washingtonu nechtěl už nikdy více slyšet pojem „neuznatelný dluh“.

Iráku se podařilo odepsat velkou část dluhu s podporou impéria. Ale další země trvaly na svém a postavily se proti MMF a dalším velkým věřitelům. Podařilo se jim prokázat to, že jejich dluh byl nejen neuznatelný, ale i protiprávní a protiústavní. Vítejte v Ekvádoru.

Rafael Correa – Prezident Ekvádoru Naše národní závazky jsou naléhavější, než ty mezinárodní. Splníme naše mezinárodní závazky, jakmile toho budeme schopni. Ale naše priority jsou jasné. Život je prvořadý, placení dluhů druhořadé. Ekvádor by mohl být jeden z nejbohatších států v Jižní Americe. Ale od doby, kdy byla objevena ropa… země poznala pouze diktaturu, chudobu, zadlužení a ekonomické zabijáky.

Moje skutečná práce bylo uzavíraní dohod. Bylo to půjčování peněz jiným zemím, obrovské půjčky mnohem vetší než by mohly vůbec splatit, a jednou z podmínek půjčky – řekněme miliarda dolarů pro zemi jako je Indonésie nebo Ekvádor – ta země musí poté dát 90 procent té půjčky zpět americké společnosti nebo společnostem aby budovali infrastrukturu – Haliburton nebo Brechtel, to byly ty velké.

A tyto společnosti přijdou a vybudují elektrickou síť, přístavy nebo dálnice ale to bude sloužit prakticky jen málo nejbohatším rodinám v té zemi. Chudí lidé v těchto zemích budou nakonec zatíženy tímto obrovským dluhem který nemohou splatit. V roce 1982 byl Ekvádor navštíven MMF a výborem poradců reprezentujících největší věřitele. Ekvádor byl nucen si půjčovat více a více, aby mohl splácet závazky z minulosti.

Hugo Arias: Vedoucí ekvádorské auditní komise Ekvádor byl nepřetržitě rabován zeměmi Severu. Ku příkladu – od 80. let až ro roku 2005 téměř 50% státního rozpočtu bylo určeno na splátku dluhu. Přesněji, kolem 3-4 miliard dolarů ročně. Pouze 4% byla na zdravotnictví. miliardy na splátku dluhu, 400 miliónů na zdravotnictví. miliardy na splátku dluhu, 800 miliónů na vzdělání. Zabíjeli jsme naše vlastní lidi. Obyvatelé Ekvádoru protestovali.

Na chvíli se zdálo, že se situaci podaří zvládnuot, když se dostal k moci Lucio Gutiérrez. Gutiérrez slíbil sociální výhody. Mluvil jako socialista, ale jakmile převzal úřad, uzavřel novou smlouvu s MMF a zavedl extrémní úsporná opatření. Lid se rozhodl, že opustí úřad stejným způsobem, jaký měli v oblibě argentinští prezidenti: vrtulníkem. Vice-prezident Palacio převzal řízení státu. Má dobré záměry, ale brzo podlehl tlaku Washingtonu. Lidé se obrátili k jedinému politikovi, který odolával mezinárodnímu tlaku. Rafaelu Correovi.

Píseň: una sola vuelta – Z prvního kola Correa, z prvního kola. Ekvádor z prvního kola. Naděje vítězí. Jsme tvůj sjednocený lid. Zůstáváme sjednocení. Jdi vpřed, Ekvádorská aliance. Jdi si pro spravedlnost. Jdi si pro svá práva. Jdi vpřed, Correo, pro Ekvádor. Z prvního kola Correa, z prvního kola. Ekvádor z prvního kola! Correa studoval ekonomii v Evropě a USA a věděl velmi dobře jak jednat se Světovou bankou a MMF, pokud k tomu je politická vůle.

Jako ministr financí, prohlásil Correa r.2005, že bylo nepřirozené použít ropné zásoby na splácení národního dluhu. Nebylo to čestné k obyvatelstvu. Řekl, že 80% výnosů z těžby musí být použito na zdravotnictví, vzdělání a tvorbu pracovních míst a pouze 20% smí být použito na splácení dluhu. Světová banka řekla, že pokud bude tento zákon schválen, neposkytne půjčku.

To bylo očividné zasahování do vnitřní ekvádorské politiky. Correa prohlásil, že by nikdy nepostupoval podle těchto pokynů SB. Rozhodl se raději rezignovat než ustoupit. Získal tím velkou popularitu. Lidé říkali: „Tento člověk se rozhodl rezignovat na ministerskou pozici“ „proto, aby hájil důstojnost a zájmy svého lidu“. Correa byl nakonec zvolen v r.2006. Jeden z jeho prvních činů byla deportace reprezentantů Světové Banky a vykázání delegace MMF z prostoru Centrální Banky.

Úředníci MMF, jako třeba Bob Traa, který později přišel i do Řecka již byli zařazeni mezi nežádoucí osoby v Ekvádoru. Tito bezohlední a nepoctiví úředníci musí respektovat naši zemi. Proto jsme deportovali delegáty SB. Trváme na právu obnovit škody, které byly spáchány naší zemi a prohlašujeme dluh vůči SB za nelegitimní. O šest měsíců později, pokročil Correa ještě o krok dál. Splnil požadavek sociálních organizací o ustanovení o kontrolního výboru.

Byl jsem jedním z lidí, které si Correa vybral do tohoto výboru. Mnoho samostatných osob a 4 národní organizace se podílely na auditu. Naším úkolem bylo prozkoumat všechny smlouvy na půjčky od r.1956 do 2006. Pracovali jsme 14 měsíců. Zakoumali jsme dluhy vůči MMF, Světové bance a dalším mezinárodním organizacím. Prozkoumali jsme dluhy vůči zemím jako Francie, Japonsko a Německo.

Nakonec jsme se zabývali vnitřním ekvádorským dluhem. Bitva o přístup k informacím byla nepředstavitelná. Na Ministerstvu financí jsme byli já, a náš spolupracovník Alejandro Olmos Jr. označeni za „nežádoucí osoby“. Úředníci na Ministerstvu Financí psali ministrovi stížnosti na moji a Olmosovu práci s tím, že naše jednání může způsobit škody zaměstnancům ministerstva.

Smáli jsme se tomu, ale zkuste si představit, jaké to bylo poté, co jsme byli označeni za ty „zlé hochy“ při této činnosti. Navzdory takovýmto překážkám Výbor dokončil svůj audit a zjistil, že velká část dluhu byla nelegitimní. Oznámili svá zjištění státu, který to pak oznámil veřejnosti. Práce Výboru byla zveřejněna a to je velmi důležité. Ekvádorský lid nyní věděl, proč byly kontrakty na půjčky minulých režimů především těch po roce 2000, nelegitimní.

Píseň: „Náš Correa Rafael“ – Jdi dál, Rafaele Correo! Naše země pochoduje proti zvrácenému Kongresu a byrokratické diktatuře starých politiků. Moc náleží lidu. Tvůj bratr ti to řekne také. Lid Ekvádoru chce novou ústavu. Jdi dál, Correo. Correo, zaútoč proti „bossům“, kteří zničili naši zemi. Jdi dál, Correo. Jdi dál, Rafaele Correo. Na základě závěrů Výboru vláda dokázala, že dluh byl nelegitimní a odsouhlasila zastavení plateb pro 70% ekvádorských státních dluhopisů.

Ti, kteří vlastnili dluhy Ekvádoru prodali dluhopisy za 20% hodnoty. Za 800 miliónů dolarů odkoupili dluhopisy za 3 miliardy. Toto výrazné snížení dluhu dovolilo zlepšení životních podmínek Kromě toho se zrušili platbu úroků, které by platili do r.2012, resp. 2030. Zachránili minimálně 7 miliard $, které byly pro zem velkým přínosem. To umožnilo vládě zvýšit výdaje na zdravotnictví, vzdělání tvorbu nových pracovních míst a zlepšení infrastruktury.

Ekvádor již není na prodej. V Řecku historikové, ekonomové a političní analytici užívají denně tuny inkoustu k tomu, aby nám poradili, jak zvládnou dluh. Nicméně jedna otázka zaznívá velice málo. Dluží Řecký lid skutečně tolik, jak prohlašují jeho věřitelé? Dluh připisovaný Řecku v poslední době svědčí o nezákonnosti. Například, úřady obdržely „dárky“ od firem jako třeba Siemens která, společně se Siemens Hellas, podplácela ministry a úředníky nejméně desetiletí za účelem získání zakázek.

V tomto případě máme důkazy o nezákonnosti a nelegitimitě. Takže tento dluh by měl být přezkoumán soudem. Pro mě je to evidentní. Řecké soudnictví se v případě Siemens ukázalo nedostatečné . A šlo to příliš pomalu i v dalších kontraktech za zády veřejnosti, které zvýšily stíátní dluh. Pomocí nechvalně známých swapů z r. 2001, vláda zadlužila budoucnost aby mohla prezentovat falešnou současnou prosperitu. Řecký dluh pak vypadal nižší změnou z JPY na EUR, a užitím neaktuálních směnných kurzů. Přitom pomáhali bance Goldman Sachs, která vydělala na této smlouvě milióny.

Mark Kirk: US Senátor Obzvláště mě zajímá role amerických finančních institucí, zejména Goldman Sachs. Když se řecko dostalo do závislosti na půjčovaných penězích A Goldman Sachs byl jeho dealer. Tento trik fungoval mnoho let. A řecká politická elita ukázala, že může své komplice bohatě odměnit. Znovu zaměstnali Goldman Sachs jako konzultanta a platili je z veřejných peněz.

Jean Quatremer: Novinář, Liberation Goldman Sachs s řeckou vládou současně vedla konzultace a útočila na ni. Tento skandál byl odhalen v r.2010. O pár dní později byl bývalý zaměstnanec Goldman Sachs přidělen jako ředitel řecké Agentury pro správu národního dluhu. Zaměstnat zaměstnance Goldman Sachs je jako zaměstnat kriminálníka. Je to stejné jako zaměstnat bankovního lupiče hlídáním vašeho domu.

Řekli byste, že ví, jak zločinci přemýšlí, takže bude lepším strážcem. Ale je tu velké nebezpečí, že jednoho dne vás okrade a zmizí. Kdo mi garantuje, že tento bývalý člověk z Goldman Sachs bude řešit řecké záležitosti tou nejlepší možnou cestou? Několik zemí obvinilo Řecko kvůli transakcím s bankou Goldman Sachs. Jsou to ty samé země, které využívají blízkých styků s řeckou vládou, aby prodali Řecku zbraně za dobrou cenu.

Když před rokem Německo jednalo s Řeckem o podpoře, jednou z hlavních podmínek bylo, že Řecko bude nadále dovážet německé zbraně. Řecko by mělo snížit důchody a sociální dávky, nikoliv dovoz zbraní. To svědčí o tom, čí zájmy jsou v tom zapojeny. Německo chrání zájmy výrobců vojenského zařízení a svůj exportní průmysl. Ti lidé chtějí pokračovat v obchodování navzdory krizi.

Daniel Cohn-Bendit: Jsme pokrytci! Minulý měsíc prodala Francie Řecku 6 fregat za 2,5 miliardy. Také helikoptéry za 400 miliónů a letadla Rarafale po 100 mil. za každé. Nevím, jestli jsme jich prodali 10, 20, nebo 30. Celkem to je skoro 3 miliardy. Německo prodalu Řecku 6 ponorek celkem za miliardu. My jsme takoví pokrytci! Dali jsme jim peníze, takže si mohou koupit naš zbraně. Před pokryteckou Evropou jde zločinecké pozadí ruku v ruce s kriminálními činy, vždy pro „vlastní dobro Řecka“ nebo na podporu nové řecké rozpínavosti vedoucí k ekonomické devastaci.

Giorgos Voulgarakis Ministr veřejného pořádku, 2004-2006 Utratili jsme mnoho peněz, utratili jsme dvakrát více než utratili v Sydney Utratili jsme mnoho peněz, utratili jsme dvakrát více než utratili v Sydney Nevím…. budeme znát celkové náklady poté, samozřejmě, po Olympijských hrách. Zmínil jste 1,2 miliardy dolarů na bezpečnost – odkud pocházejí ty peníze? My máme ty peníze. Jsou to řecké peníze? Nebo je to od Olympijského výboru, pochází část z toho z USA? Ne, teď mluvíme o řeckých penězích. Mluvíme o penězích, které jsou… možná více než si můžeme dovolit. ehm, Mluvíme jen o bezpečnosti.

Éric Toussaint: Prezident CADTMT byly zde obrovské náklady a jejich cena nyní zatěžuje lid. Půjčky na Olympijské hry byly placeny z peněz daňových poplatníků. Je přirozené, že lidé chtějí vědět, proč rozpočet tak explodoval a kam se poděly jejich peníze. Olympijské hry a zkorumpované obchody se Siemensem nebo Goldman Sachs jsou jen malou částí neprůhledných obchodů placených z veřejných peněz.

Nicméně jsou tu mnohem důležitější věci, které se netýkají pouze Řecka, ale všech periferních zemí Byla dodržena všechna pravidla, jimiž se řídí vydávání dluhopisů? A také jsou zde otázky týkající se legitimity bank, které hrály hlavní roli při vydávání dluhopisů ať už na primárním nebo sekundárním trhu. Které banky to byly? Jak za to byly zaplaceny? Za jakých podmínek se na tom podílely?

Část národních dluhů vzniklých v zemích Eurozóny je nelegitimní protože vycházely z politiky působící proti zájmům občanů. Takže tyto dluhy nemusí být placeny občany. Ekvádor ukázal, jak všechny ty nelegitimní kontrakty mohou být vyneseny na světlo pomocí auditu kontrolního výboru. Proč nám neříkají, o jaký dluh se jedná? Jak velký je? Jakým způsobem vznikl? Komu dlužíme ty peníze?

To je důvod, proč je nezbytný audit. Audit definuje přesně, co to je za dluh. Musíme znát a odsoudit všechny lži, které nám předkládala vláda a korporace, jenž ukradly peníze řeckému lidu a všechni další, kteří papouškují prohlášení vlády a uctívají ji. Ale kdo ustanoví kontrolní Výbor pro audit? A hlavně: Jak si můžeme být jistí tím, že to nebude další parlamentní výbor sestávající ze stejných lidí, kteří nás do této situace dostali?

Členové kontrolního Výboru nemusí být specialisté. Není to nutné. Protože pokud vláda zformuje výbor ze specialistů ať už budou ze zahraničí, nebo z řad běžných občanů, tak výbor může vystupovat jako mluvčí vlády. Pouze veřejnost má autoritu a právo k provedení auditu, protože ona trpí důsledky dluhu. Všichni Řekové musí být zapojeni. Všechny sociální organizace musí protestovat a vyžadovat audit.

Řecké politické strany ND a PASOK, které profitovaly na tvorbě dluhu, se staví k auditu velmi negativně, protože by se odhalila jejich odpovědnost. Lidé, organizace, odbory, soudy, intelektuálové, umělci – všichni musí jednat. Musí vyjádřit vlastní názory a uplatňovat tlak na politickou moc. V březnu 2011 se skupina lidí z různých prostředí ujmula iniciativy a začala utvářet kontrolní Výbor pro audit řeckého dluhu.

Akademici, spisovatelé, umělci, odboráři z celého světa tuto dobrovolnou iniciativu podpořili. Kontrolní výbor zjistí, které části dluhu jsou neuznatelné nebo nelegitimní a dokážou, že podle řeckého i mezinárodního práva nejsou řečtí občané povinni splácet tento dluh. Nicméně, toto rozhodnutí je především politické, nikoliv finančnické. I kdyby ten dluh byl legitimní, žádná vláda nemá právo zabíjet vlastní lidi, aby uspokojila své věřitele.

I kdyby se celý řecký státní dluh 350 miliard ukázal legitimním, což tento případ skutečně nebude, Řecko to nemůže nikdy splatit. Bude to muset být zrušeno. Pokud ctění dluhu a dodržování závazků má způsobit likvidaci zdravotnictví, vzdělávacího systému likvidaci dopravního systému, pak je dluh sociálně neúnosný. Co se ve skutečnosti vláda říká je, že se dostávají do platební neschopnosti spolu s řeckým lidem.

A já nechápu, jak se sociálně demokratické socialistická, populárně zvolená vláda může obrátit na své vlastní voliče a říci „Nebudeme moc platit – VÁM, misto aby neplatili finančním institucím.“ V nadcházejících desetiletích existuje pouze jedna možnost, neplatit tento dluh protože byl založen na neoliberalismu, Nikdo není povinen uhradit tento dluh protože vznikl díky korupci na finančních trzích.

Je nemorální splácet nemorální dluh. Ustanovení Výboru pro audit může být v konečném důsledku velmi cennou zbraní v mnohem rozsáhlejší bitvě. Tato bitva bude pokračovat podle tradičních pravidel, podle kterých bylo bojováno v bitvách po staletí. Bez této bitvy, i kdybychom dluh opakovaně vypovídali, by se znovu a znovu vždy zrodil z popela. Znamená to, že se zformuje pole pro ideologický, politický a třídní boj.

Tento dluh je výsledkem třídního boje. Neváhejte a povstaňte k boji za svoje práva proti EU a řecké vládě. Respekt si získáte v boji, nikoliv posloucháním věřitelů. Podívejte se na Tunisko a Egypt. Pouze pokud se lidé chopí akce, může se situace opravdu změnit. Musíme ze sebe setřást poddajnost, osvobodit se z MMF, osvobodit se z ECB a EU, protože všechny tři znamenají pro Řecko ekonomické otroctví. Giorgos Papandreou Nyní je rozhodující chvíle. Jdeme na to!

Dokumenty, publicistika, souvislosti, reference