Jedlá zahrada

Alys je absolutně nadšená svou malou městskou zahrádkou a ukazuje, jak zhmotnit tvořivou a inspirující touhu po potravinové soběstačnosti a přírodní harmonii. Roztomilý dokument mapující život se zahrádkou v různých ročních obdobích.

Jmenuji se Alys Fowler, jsem zahradnice a spisovatelka. Vyrosla jsem na venkově, ale teď žiji s manželem ve městě. Radost mi dělají jednoduché věci, moje slepičky a doma vypěstované potraviny. Toto je má zahrádka, malá viktoriánská zahrádka za domem, přibližně 7x20m velká. Snažím se vyhýbat nakupování ovoce a zeleniny a živit se domácími výpěstky z mojí jedlé zahrady, která musí být nejenom krásná, ale i plodná. Teď jsem napnula síly, abych naplnila svůj kredenc zeleninou, která nás nasytí během chladnějších měsíců.

K tomu patří i nakládání a konzervování potravin, které dochutí naše zimní večeře. Nic tak nerozežene zimní chmury jako zářivě barvé zavařovačky. A jestliže se chystáte živit z vaší zahrady, tak musíte zamražovat, zavařovat a nakládat do láhví hrozně často. A to je tak akorát k tomu, abych byla šťastná. Jedlá zahrada Zrovna tak, jak nám dává jedlá zahrada zeleninu během sezóny, tak nás musí zásobit i na hubenější měsíce. Stejně, jak se stravuji čerstvými plodinami, tak i uskladňuji a konzervuji různé přebytky, které mi zahrada dává.

Zimní zásobárna
Moje cesta k dobře naplněné spížce pro zimní měsíce začala už v dubnu. Je to tak, že moje zahrádka je úplně průměrná zahrádka za domem. A jestliže je možné vypěstovat si alespoň jedno jídlo denně na průměrné zahrádce řadovky, tak tomu říkám výkon, o který budu usilovat. Abych se vyhnula hladovým prolukám a měla plynulou úrodu zeleniny na sklizeň během roku, tak jsem v dubnu a květnu pilně pracovala. Sbírání divoce rostoucích květin mi pomohlo, když na mé zahrádce vše zakořeňovalo.

A potom začalo dozrávat všechno ovoce a zelenina a moje zahrádka mě začala zásobovat výtečními potravinami. A taky přebytky, které můžu uchovat na později. Zahrada začala vypadat nádherně a hmyzáci si taky pochutnávali. Ale ne všechno šlo podle plánu a počasí nebylo zrovna skvělé.

Někdy si člověk doláme úplně všechno, svá záda a taky srdce a nehty, všechny dojmy přinášejí utrpení. Tohle není to léto, které jsem si objednala! Ale zahrádka jen vzkvétala a jídlo se jen hrnulo, štědrá úroda a žně pro všechny. A každý den tu byly čerstvé saláty. Ale celoroční jedlá zahrada není jen o konzumaci čersvých věcí, taky si musíte dostatek potravin uchovat na později.

Květen
Klíč k zimní zásobě je v pěstování plodin, které vám zajistí bohatou sklizeň. Dost na to, abyste si užili všeho čersvého, a měli dost na uskladnění. Cukýny a dýně mohou být plodné a v dobré sezóně může jedna rostlina snadno vyprodukovat 20 plodů. Proto sázím dvě sazeničky cukýny, které by měly poskytnout dostatek cukýn pro dvě osoby na přímou spotřebu i na uskladnění. To je můj trezor na kvítka. 🙂 Druh cukýny, který se jmenuje ‚Defender‘ je obzvlášť dobrý pro eko pěstitele, protože je velmi odolný chorobám.

Ve vlhkém i jiném prostředí v jakémkoliv počasí. Tento dává velmi tradiční, zelené cukýny. A zaroste tohle místo úplně celé. V zadní části zahrádky sázím dýni ‚Patty Pan‘. Je to jedna z mých nejoblíbenějších. Tahle rostlinka je šest týdnů stará a protože chci, aby každá rostlinka vyprodukovala co nejvíc plodů, tak jim ještě přilepšuji k růstu bohatým kompostem. Ale čeleď tykvovitých, to jsou hladové rostliny a musím je dokrmovat, pokud chci štědrou sklizeň.

Proto jsem udělala roztok bohatý na dusík z kopřiv zetlených ve vodě. Skvělé pro rostliny ale s ďábelským pachem, efektivní ale trochu vražedný puch. Proč mi to zplesnivělo? Jak je to možné? Ohhh. Miluji svoji zeleninu tak moc! Hrome! Dřív mi to šlo tak snadno, vůbec mně to nevadilo, ale tohle! To mě teda vyvedlo z míry! Jediné, co chci udělat, když to otevřu, je zvracet, oh.

V červnu a červenci roste zahrada rychle, sklízím koňský bob Co nespotřebuji čerstvé, zamrazím a v zimě přidám do dušených jídel. Tady mám jinou rostlinu na sklizeň. Je to trochu jako zlatá horečka. Pěstuju dva druhy brambor, salátové na přímou spotřebu a další na uskladnění. Mám tu alespoň šedesát brambor, přibližně tak 4 kg (8 lb), což je pro nás víc než dost. Jestliže budete uskladňovat své brambory, tak jim budete muset najít chladné a tmavé místo. Pokud na ně zasvítí, tak zezelenají a stanou se jedovatými. Ale tímhle způsobem vydrží po měsíce.

Srpen
Ahoj moje slepičky, ahoj. Dýně, které jsem zasadila, v srpnu už zběsile plodí. Celé léto bylo všechno jen ne dokonalé, ale pár věcí mně opravdu přineslo hodně radosti. Jako tenhle ‚Patty Pan‘, malý, legrační, létající talířek s máslovou barvou, plodí už pár týdnů. Pokud se jí takhle malý, nakrájený na tenké plátky a zakapaný citrónem, nebo osmahnutý, tak je výtečný. A moje cukýny jsou už zralé k utržení, mé sny se naplnily a mám dobrou úrodu, spoustu věcí na uskladnění pro mojí zimní zásobárnu.

Taky si je pro jednou můžu užít čerstvé na domácí pizze. Mojí letní specialitou je cukýna, parmazán, kapari a olivy s čerstvě narostlou zahradní roketou. To předčí jakoukoliv hotovku. Přes léto jsem naplno těžila ze svojí ovocné zahrádky. Použila jsem své základní znalosti k uchovávání potravin a nadělala jablečné křížaly, sladkou chuť léta pro chladnější měsíce. Švestková povidla, výtečná náhražka za džem. A taky bych ráda uchovala mé bylinky, mám hodně máty, kterou používám na mátový čaj.

Ale když se ochladí, tak její listy spálí mráz. A tak je suším. Když je budete sušit na přímém slunci, tak změní barvu do žluta a už vůbec nebudou vypadat tak hezky, takže pryč s nimi ze slunka. Jsou hotové, když jsou suché na omak. A během studených zimních dní nic nechutná tak dobře jako domácí mátový čaj. Chtěla bych ale vědět víc o skladování, a tak vyrážím se svými výpěstky za Daphne Lambert a Miche van Luin. V porovnání s nimi jsem nováček. Ony jsou opravdové umělkyně, ve skladování ovoce a zeleniny.

To je dobré. Zajímá mě, co můžu uchovávat a co ne. Inu, řekla bych, že je možné skladovat všechno. Od hub po slívy, mangold, vodnici, šalvěj, cibuli, všechno může být nějakým způsobem skladováno. A není to jen o trvanlivosti, takové potraviny mají také svou výživnou hodnotu a napomáhají nám v trávení. Michiny nakládačky ze stejného dne. Moje první lekce začíná jednoduchým způsobem na skladování cukýn. Miche mě obeznámila se svým geniálním receptem na jejich nakládání.

Takové cukýny můžete jíst hned, jak je uděláte, nebo uskladnit na pár měsíců. Tohle je moje skromná úroda z mojí zahrádky. Až uprostřed zimy otevřeš sklenici a uvidíš tu žlutou, vedle zelené a s troškou červené… Obzvlášť ta. Popravdě ta cukýna nemá moc výraznou chuť. Ah, tak právě proto ji můžeme pozvednout! Nejdříve nakrájíme na kousky lístky perily, orientální bylinky, kterou pěstuji na své zahradě. Přidáme ji k jablečnému octu, koncentrovanému jablečnému džusu a jemně nakrájenému česneku.

Hmm, to je tvoje zahrádka, Alyc. Už teď to voní opravdu krásně. Zatímco se ta směs bude louhovat, tak si uděláme další lák z jablečného octu a koncentrovaného jablečného moštu ochuceného celou skořicí, semínky kmínu a jalovce. Máme všechno koření uvnitř a zde máme pár bylinek. Nádhera, čerstvé bylinky z naší zahrádky. Spolu s bobkovým listem, rozmarýnou a naším namíchaným roztokem dál přidáme cukýny a čili papričky. Miche krájí svou zeleninu ve směru jejich přirozeného růstu od vrcholu ke spodní straně.

Věří, že to zvýrazní její přirozenou chuť. Teď to všechno smíchej dohromady. Hmm, nádhera, krása. Přidáme perilovo česnekovou směs ke všem ingrediencím, smícháme dohromady a napěchujeme do sterilizované láhve. Navrch doplníme octový roztok. To je z tvé zahrádky! Teď máš svoji zahrádku naloženou ve sklenici! Vidím. A podívej, jak dobře to vypadá. V podstatě bys to mohla sníst i teď. Miche doporučuje podávat její nakládanou zeleninu s chlebem a salátem nebo jako oblohu k rýžovým pokrmům a polévkám.

Může to být konzumováno okamžitě, nebo to vydrží několik měsíců. Jako přídavek k mým nakládaným cukýnám, jsem celá nedočkavá, abych se naučila způsob uskladňování, který jsem nikdy dřív nezkoušela. Daphne souhlasila, že mě naučí časem zapomenutý recept na kvašené potraviny. Je to metoda, která byla používaná přes 7000 let. Daphniino kysané zelí Vyrábíme kvašené zelí. To samo o sobě ani nezní nijak lákavě. Je to v podstatě zelí a kmín. Je to vážně dobré. Úplně vážně, tak moc, že ani nemůžu přestat jíst.

Hmm. Chtěla bys nějaké sama udělat? Těžké se rozhodnout, zda sníst víc nebo začít s přípravou. Kvašení je jednoduché, podle všeho potřebujete sklenici a sůl. Uměním je vše nakrájet velmi jemně, protože co teď uděláme, je, že použijeme trochu soli, abychom extrahovali tekutinu z buněk. Čím jemněji je to pokrájené, tím více šťávy získáme. Daphne mi vysvětluje, že rostliny obsahují celou škálu prospěšných baktérií. A kvašení nastane, když vytvoříme správné podmínky pro růst těchto baktérií a potlačíme ty baktérie, které způsobují kažení potravin.

Dalším krokem je posypat zelí na povrchu trochou soli. Nemusíme přidat moc. Přijde tam ještě víc soli v dalších krocích, ale v této fázi moc nepotřebujeme. A teď můžeš začít s tlučením zelí. Takhle. Tlučení naruší strukturu buněk zelí a to pustí své přírozené šťávy. Velmi uspokojivé. Je to překrásný proces. Podívej. Zelí budete tlouct přibližně 10 minut a pak jej přikryjete a necháte odpočívat přes noc, abyste napomohli kvašení. Daphne už nechala jednu mísu přes noc a v dalším kroce přidáme extra přísady.

Můžeš, pokud máš hodně padaných jablek, můžeš tam pár přídat, jablka a zelí, to je hezká kombinace. V časech jako tento. A nebo můžeš zelí prokládat vrstvami nějaké jiné zeleniny. Myslím si, že je to krásné na pohled, když je to prokládané. Toto je mangold a přidá kysanému zelí zemitou, ořechovou chuť. Přidáme do sklenice přibližně tři plné hrsti a teď to zlehka stlačíš. Cílem je to teď připravit bez vzduchu. Klíčem je všechnu zeleninu ponořit pod vrstvou slané zelné šťávy tak, aby se uvnitř sklenice nemohly rozmnožit žádné špatné baktérie.

Teď to musí zůstat pod hladinou. Teď to zatížíme troškou vody. A po dalších 24 hodin to začne probublávat a kvasit. Co tady máš, to jsou krásné barvy. Je to opravdu nádhera. Můj den s Daphne and Miche mě inspiroval k tomu, abych rozšířila moji zimní zásobu dále než jen sušené ovoce a džemy. Sama nepěstuji žádné zelí, protože potřebuje dost místa a obyčejně mi moc nechutná, ale nemohla jsem se nabažit kysaného zeli, a tak jdu letos kupovat moji první zeleninu, abych si udělala vlastní zelí.

V září mám další příležitost, abych přidala do svých zimních zásob. Fazolky v hojném počtu. Ač jsem svým způsobem v tomhle směru poměrně tradiční a zamražuji hodně, protože teď to vypadá jako, mražené fazolky, a vůbec to není lákavé, ale až přijde leden a přidám je do kari jídel a polévek, tak budou vynikající. Stejně tak, jak je zamražuji, tak jich pár nakládám s použitím Michena receptu. Klíčem k produktivní zahradě je dobrá příprava a s příchodem podzimu, když zahrada pomalu utichá, tak je ten správný čas, řemýšlet nad příštím rokem.

Věc, kterou chci udělat, je dát zelenině víc prostoru, a tak se budou slépky muset stěhovat. Ahoj holky, jak se vede? Ahoj, jste OK? Budeme se stěhovat. Musíš uhnout, musíme to tu skončit. Hodná holka, tak běž. Můj přítel David mi přišel pomoct. Jejich nový domov je vedle kompostu. A bude to tam víc prostorné. Takže budu moct i rozšířit moji malou slepičí rodinku. Pohnojili půdu, kterou tady za sebou zanechaly, a tak jsem zístala skvělý nový prostor na pěstování. A trochu tudy.

Tam. Běžte tudy holky. Hodná holka! S novým plotem mají Gerchin a Alice svůj vlastní slepičí pozemek, kde mohou volně běhat mimo kurník. Mám z toho radost. Získala jsem dobré pěstební místo tam, kde byly slepice. O ony to pohnojily. A tyhle holky teď budou mít velmi šťastný život s hrabáním ve spoustě hlíny. Co holky? Vám se ani nebude chtít na kutě, co? Malým ale chutným přídavkem do mé spižírny jsou suchá semínka. A celé léto jsem sbírala různé druhy z mých vyzrálých květních palic jako z tohoto máku.

Říjen
Ale materiál pro mojí zimní zásobárnu musím najít značně daleko od mého zahradního plotku. S příchodem podzimu vyrážím k blízkému břehu řeky, abych si nasbírala pár skrytých klenotů. Záleží na tom, kdo jste, netýkavka žláznatá je buď velmi nevítaný host a nepřítel, který zabírá divoká stanoviště, obzvlášť podél řek a vlhčích místech, a nebo vcelku jedlá chuťovka a velmi krásná kytka, kterou mají velmi rády včely. Mají takové neuvěřitelné pukající semenné tobolky, které vážně vystřelují.

A uvnitř jsou malá semínka, vypadají docela jak zrníčka z jablka, trochu peprná, a jsou úžasná, když je použijete při pečení chleba. A tak jsem se rozhodla, že trochu přispěji k regulaci jejich populace tím, že posbírám tolik semínek, kolik bude jen možné. Isabelle! Zpět v mojí jedlé zahrádce na mě čeká víc semínek na sklizeň. Dost na to, abych nakrmila sousedovic divoká zvířátka i sebe sama. Tyto vícehlavé slunečnice tu nechám přes zimu, protože chci vyloupat všechno z míst, kde jsou semínka, a nechat ten zbytek, který je prakticky hodně senzačním krmítkem pro ptáky a taky skvěle vypadá a ptáci si můžou užívat semínek.

Tyhle vážně velké hlavice slunečnic ptákům nenechám, protože mají zároveň velká semínka, což znamená, že je mohu upražit, osolit a sama si na nich smlsnout. S příchodem chladnějšího počasí je tu ještě jedna práce, do které bych se měla pustit, a to obracení mého kompostu. Kompost živí vaši půdu a dobře hnojená zahrada přináší bohatou úrodu zeleniny. A tak nadešel čas, Alice, ano, se vrhnout na kompost. Stal se z toho velký nepořádek, ale podzim je to ideální období, na to se s tím poprat, protože začínáte produkovat daleko víc materiálu, který přijde na kompost, díky tomu, že stříháte různé věci.

Zároveň měl kompost tak rok, kdy jen odpočíval a až se dostanu ke dnu, tak tam bude ten dobrý materiál a to se počítá. Protože nevypěstujete dobrou zeleninu bez toho, že byste jí neustále dohnojovali půdu. To je základ. A do kompostu patří takové ty zřejmé věci, jako materiál ze zahrady, ale taky hodně odpadu z kuchyně, ale nic vařeného. Žádný chleba, těstoviny, rýže, všechno tohle by bylo velkou chybou, protože byste si natáhli velmi rychle krysy.

Poďte. Tohle jsou hnojní žížaly. Když se váš kompost jednou dostane do dobrého stádia, tak se jednoduše objeví. Jsou jedním ze zázraků kompostu, vážně. A částečně je to důvod, proč se těmhle holkám tak radostně hrabe. Pojď, no úplně. Tím, že rozporostřu svůj kompost teď, zajistím dvě věci. Pohnojím své zimní saláty a dám příležitost žížalám, aby roznesly všechny dobroty zpět do půdy. A na jaře budu mít fantastickou hlínu.

Listopad
V listopadu mám poslední možnost vysadit pár zimních plodin, tak abych je mohla sklízet čerstvé v únoru. Pro to, abych si zajistila neustálý přísun potravy z této zahrady, sázím letos svoje poslední rostlinky, kterými je tato zimní zelenina. Toto je orientální hořčice zvaná ‚Golden Streaks‘. Má jemně stříhaný list, chutná skvěle, má velmi dobrou pikantní chuť. Taková jemná krásná rostlinka. A vypadá tak rozkošně v zimních salátech. Tohle je Radicchio (druh čekanky), hořká italská listová zelenina, trochu jak hlávkový salát.

Buď ho můžete uvařit nebo konzumovat velmi mladý v tradičních salátech. Potřebuje takovéhle chladné počasí. Ve skutečnosti se v něm koncentruje chuť právě ve velmi chladných a mrazivých dnech . Během léta můžete rostliny trochu smáčknou a zasadit je trochu blíž k sobě. Ale to neplatí v zimě. Potřebují kolem sebe dostatečné proudění vzduchu, jinak chytí určitý druh plísně, která způsobí uhnívání listů. „Jerusalémský artyčok“ – slunečnice topinambur Ačkoliv už většinu svých sil soustředím na příští rok, tak mě čeká ještě jedna poslední sklizeň.

Celé léto tyto vrbové stonky topinamburu rostly téměř bez povšimnutí na pozadí mých krajních výsadeb. Nadešel čas vykopat topinambury, což jsou tyto neuvěřitelně vysoké rostliny, které v zahradě vytvářejí pozadí. Rostou doslova v pozadí, nedělají nic moc jiného, než že si celý rok rostou do hodně velké výšky. A celý vtip je v tom, že jsou vážně zeleninou pro lenochy. Protože vůbec nic neuděláte, nepřihnojíte je, nestaráte se o ně, nezalíváte je a naoplátku dostanete obrovské množství těchto velmi hrbolatých bílých hlíz, které se mohou opékat, smažit, péct.

Já myslím, že trochu trpí tím, že mají špatnou pověst. Jsou známé tím, že vám způsobí větry. A proto jim někteří lidé začali říkat místo artyčoky „prdičoky“. Ale tomu se dá vyhnout trikem při vaření, kdy použijete bylinu saturejku horskou, která svým způsobem vyrovná jejich nadýmavé účinky. Pokud nebudete topinambury vařit se saturejkou, tak vás druhý den proženou kolem celé zahrady. Je to zelenina pro lenochy, protože všechno, co teď musíte udělat, je zasadit jeden zpět do země a toto je celé vaše odměna, pouze z jedné rostliny. Podívejte se na to.

A já jsem pro to nic neudělala. Opravdu stačí jen pohodit malý useknutý kousek a celý proces začne znovu. A ani je nemusíte vykopat všechny najednou. Můžete je jen nechat v půdě i přes zimu a odebírat je postupně, tak jak je budete potřebovat. A tady je horská saturejka, skromná bylinka, která vám ušetří kdejaké zčervenání. Má vynikající kořeněnou chuť a ráda roste na slunečném rožku vaší zahrady s dobrou drenáží. Navíc vám vyroste rok co rok. Přidám je k topinamburům, ze kterých udělám lahodné gratinované jídlo, které budu podávat, na dožínkovém večírku.

Na svůj zapečený topinambur uvařím hlízy a pak jim oloupím slupku, nakrájím je a naskládám do zapékací misky. Jednoduché okořenení černým pepřem, česnekem a mojí horskou saturejkou. A pak je čas na to přidat krabičku smetany, máslo a posypku ze strouhánky a parmazánu. Upeču to v troubě a budu to podávat teplé jako pochoutku s ořechovou příchutí. Na mojí dožínkovou večeři přinesou moji přátelé jedlé dary. Sbírají zeleninu na svých malých pozemcích, aby přispěli svou troškou na sváteční tabuli.

Je na čase je uvítat. Ahoj. Ahoj. Oh, to je studené. To je ovocný sorbet (zmražené ovoce), velmi studený. Bezvadné! Kdo je tu? Kdo jde? Ahoj, co jsi to připravila? Vegetariánskou musaku. S čím? Mými lilky a červenými paprikami. Nádhera! Ahoj, ahoj. A co jsi udělala ty? Dýni na kari! Oh, děkuji. Tak tedy, toto je marocké dušené jehněčí s kapustou, petrželí, celerem, řepou, fazolkami, česnekem a cibulé ze zahrady. Krásně organické, téda! „Prdičok“ jen pro odvážné.

Mluvíš o „prdičoku“? Ano, ale není to „prdičok“. To je Jerusalémský artyčok = topinambur. Chutnají vážně dobře. Každý musí kousek ochutnat. A máš toho dost? Vážně mě ohromila tahle musaka. Je vynikající. Jsem na ni docela pyšná, protože jsou v ní domácí cibule, doma vypěstovaný česnek, lilek a červené papriky. Dáme si přípitek? Na všechno báječné jídlo, které si sami pěstujeme! Na šťastnou úrodu.

Na začátku roku jsem si dala za cíl vytvořit zahradu, která má být plodná a zároveň krásná. Díky svému malému experimentu, jsem objevila způsob zahradničení, který je více citlivý, vypadá daleko svobodněji, harmonizuje s přírodou a myslím si, že způsobil to, že takhle už budu zahradničit navždy. Na tomto směšně malém prostoru se mi urodilo daleko víc, než jsem si představovala. A nevyrostlo mi tu jen jídlo, vyrostla mi tu radost.

Překlad Dana Bekker Vejborná
další videa o jedlých zahradách uvidíte na Spotter.tv