The Monkey in the Machine and the Machine in the Monkey

Tento program zkoumal sobeckou teorii genu, podle níž jsou lidé stroje řízené sobeckými geny, které vynalezl William Hamilton.

Adam Curtis se také zabýval zdrojem etnických konfliktů, který vytvořili belgické kolonialismu, umělé vytvoření rasové propasti a následné porážky, ke které došlo v Konžské demokratické republice, která je zdrojem surovin pro počítače a mobilní telefony.

William Hamilton šel do Kisangani v Demokratické republice Kongo, zatímco v Kongu zuřila druhá válka. Šel tam, aby shromáždil výkaly šimpanzů, aby mohl testovat svou teorii, že HIV je způsoben lékařskou chybou. Bohužel chytil malárii, pro kterou užíval aspirin, který způsobil krvácení a zemřel. Nicméně jeho  teorie sobeckého genu žila. V roce 1960 se Kongo stalo nezávislé od Belgie, ale vládnutí se okamžitě zhroutilo a města se staly bitevními poli, zatímco vojáci bojovali o kontrolu nad minami.

Amerika a Belgičané uspořádali převrat a zvolený vůdce byl zavražděn a vytvořil chaos. Západní těžební operace však byly do značné míry nedotčeny. Bill Hamilton byl osamělý člověk a všímal  si všeho hledáčkem Darwinovy evoluční teorie. Když chtěl vědět, proč se někteří mravenci a lidé vzdali svého života ve prospěch ostatním, šel na stanici Waterloo, několik hodin hleděl na lidi a hledal vzory. V roce 1963 si uvědomil, že většina chování lidí je kvůli genům a pohlížel na lidi z hlediska genů. Lidé byli stroje, které byly důležité pouze pro přenášení genů a tak mělo smysl pro gen, který obětoval člověka, kdyby to znamenalo, že další kopie genu jinde by prosperovala.

Ve třicátých letech Armand Denis natočil filmy, které světu vyprávěly o Africe. Jeho dokument však dal fantazijní příběhy o tom, že Rwandští Tutsiové jsou ušlechtilou vládnoucí elitou původně z Egypta, zatímco Hutové byli rolnickou rasou. Ve skutečnosti byli rasově stejní. Belgičtí panovníci nemilosrdně využívali mýtus. Ale když vznikla liberální liberálnost, Belgičané se cítili provinile a rozhodli se, že Hutuové by měl svrhnout vládu Tutsiů. To vedlo k krevnímu mstě, zatímco Tutsiové byli tehdy vnímáni jako mimozemšťané a byli zabiti.

V roce 1967 Američan George R. Price šel do Londýna poté, co četl Hamiltonovy méně známé články a zjistil, že už byl obeznámen s rovnicemi, že jsou to rovnice počítačů. Dokázal, že rovnice vysvětlují vražednou válku i sebevražednou dobrotivost, protože tyto chování mohl vysvětlit s pomocí genů. John von Neumann vynalezl samoreprodukční stroje, ale Price ukázal, že samoobslužné stroje už existovaly, že lidé jsou stroje. To mělo špatný vliv na Price a ten se začal domnívat, že tyto rovnice byly dány ho od Boha, přestože rovnice vyvrátily existenci Boha.

V Kongu probíhala občanská válka a byla zajata vědkyně Diana Fossey, která zkoumala gorily. Utekla a vytvořila nový tábor vysoko v horách ve Rwandě, kde pokračovala ve studiu goril. Snažila se zcela chránit gorily, které byly velmi náchylné k lidským chorobám, a s nejlepšími záměry terorizovaly místní obyvatele, a tak se stali nenáviděnými. V roce 1973 poté, co Price konvertoval na extrémní křesťanství jako poslední šanci vyvrátit sobecké genové teorie, začal pomáhat chudým a bezdomovcům veškeré své majetky v činnostech čistého altruismu, ovlivněných a inspirovaných křesťanským náboženstvím.

V Kongu prezident Mobutu změnil jméno země Kongo na Zair a ukradl miliony dolarů a nechal doly a průmysl zkolabovat. Zabil své oponenty a zastavil formování země k liberální demokracii. Mezitím  v táboře Fosseyové byl její oblíbený gorilí samec Digit zabit pytláky.

Price se konečně odhalí v jeho sebevražedné poznámce, že tyto činy altruismu přinášejí životům domorodcům větší škody, než užitku.

Richard Dawkins vzal rovnice a popularizoval je a vysvětluje, že lidé jsou prostě stroje řízené sobeckými geny a v jistém smyslu objevují nesmrtelná duše, ale jako počítačový kód ve formě genů. V roce 1994 se vládnoucí vláda Hutuů rozhodla vyhladit menšinu Tutsiů. Toto bylo v západním tisku vysvětleno jako nepochopitelná starodávná rivalita. Ve skutečnosti to bylo kvůli belgickému mýtu vytvořenému během koloniální vlády. Západní agentury se zapojily a Tutsiové bojovali zpátky a vytvářeli chaos.

Mnoho lidí zaplavilo přes hranice do Zaire a Tutsiové napadli útočiště, aby se pomstili. Mobutu ztratil moc. Vojska která přijela z mnoha zemí údajně aby pomohla, ale ve skutečnosti chtěli získat přístup k přírodním zdrojům země, které se používají k výrobě spotřebního zboží pro západ.

4,5 milionu lidí zemřelo. Hamilton v tomto bodě byl dobře poctěn. Nicméně nyní podporuje eugeniku. Zaslechl příběh, že HIV byl vytvořen z nehody s očkovací látkou proti obrně, o které se domnívalo, že by mohlo být infikováno virem od šimpanze. To podpořilo jeho myšlenku, že moderní medicína může být negativní, neboť si myslí, že léčba je proti logice genů. Takže cestoval do východního Konga, aby hledal virus uprostřed vraždění a chaosu.

Zemřel a pozdější výzkum vyvrátil myšlenku, že HIV pocházel z lékařské nehody. Curtis tuto práci ukončí tím, že tvrdí, že Hamiltonovy představy, že lidé jsou počítače řízené těmito geny, byly přijaty. Ale ptá se, zda jsme přijali fatalistickou filozofii, že lidé jsou bezmocné počítače, aby vysvětlili a omluvili skutečnost, že tak jako se to stalo v Kongu, se nám nedaří zlepšit a změnit svět.

The Monkey in the Machine and the Machine in the Monkey

TENTO PŘÍBĚH JE O VZESTUPU STROJŮ

A O TOM, PROČ UŽ NIKDO NEVĚŘÍ ŽE JE MOŽNÉ ZMĚNIT SVĚT K LEPŠÍMU .

# Když jsi osamělý,
# vím, na co myslíš.
# Miluješ mě, je to tak
# Říkat mi to nemusíš
# Vím, že jako mě . .
# nemiluješ nikoho

JAK JSME USOUDILI, ŽE MY SAMI JSME STROJE

# Potřebuješ mě, je to tak, .
# napořád

HRÁLI VIDEOHRY

# Máme se rádi, má malá lásko . .
# Vynesu tě vysoko, lásko

A POMOHLI ZAČÍT AFRICKOU SVĚTOVOU VÁLKU

# Polib mě, má malá lásko
# Udělej to znova.

LEDEN 2000

Začátkem roku 2000 letěl jeden z nejznámějších vědců na světě z Londýna do Konga. Byl to Britský biolog jménem Bill Hamilton. Hamilton jel do Kisangani. Kdysi se jmenovalo Stanleyville. Teď to bylo jedno z nejnebezpečnějších míst na Zemi. Bylo plné ozbrojených milicí, které se navzájem zabíjely, aby se dostaly k vzácným minerálům v dolech kolem Kisangani.

Jedním z nejcennějších byl minerál jménem kolumbit-tantalit, známý také jako Coltan. Byla to nezbytná složka všech nových digitálních přístrojů: mobilů, notebooků a herních konzolí. A jeho cena po celém světě stoupala. Částečně také díky blížícímu se vydání Sony PlayStationu 2. PlayStation 2. Kvůli poptávce ve Spojených státech a v Japonsku možná některé naše děti přijdou o letošní Vánoce.

Ale Hamiltona nic z toho nezajímalo. Nevšímal si války kolem sebe, protože byl přesvědčený, že lidské bytosti se navzájem zabíjejí úplně jiným způsobem. Věřil, že AIDS byl způsoben o 50 let dříve pokusy, které prováděli Američtí vědci v džungli kolem Kisangani. A aby to dokázal, přijel sbírat šimpanzí trus. Hamilton, obklopený bojem, zarputile sbíral šimpanzí výkaly z lesního podrostu. Ale pak jednoho dne chytil malárii. Odmítl brát léky proti malárii a místo nich bral aspirin. Ale aspirin se mu ukládal ve střevě a způsobil mu krvácení, které ho zabilo.

Ale Hamilton, i když zemřel, věděl, že bude žít navěky. Protože ukázal, že lidské bytosti jsou ve skutečnosti jenom kopírující se stroje, jako počítače, jejichž úkolem je přenést kód života v čase aby žil navěky. Mezitím šimpanzí výkaly čekaly na letišti v Nairobi na někoho, kdo by si je vyzvednul. A všichni sháněli vylepšení mobilních telefonů, nové notebooky a PlayStationy 2. . .

# Zavřu oči
NA VŠECHNO DOHLÍŽEJÍ STROJE LÁSKYPLNÉ MILOSTI  . .
# Pak odplynu .
# Do kouzelné noci
OPICE VE STROJI
# Měkce povím a
STROJ V OPICI
# tichou modlitbu . .
# snílků

V roce 1961 se Šimpans Enos stal prvním lidoopem na oběžné dráze Země.

# Pak usnu a budu snít . .

Zahájil tak výzkumnou cestu

# Sny o tobě .

Která měla dovést lidi na měsíc

# Ve snech .
# Jdu
# S tebou

Ale když jeho raketa přelétala nad rodnými džunglemi,

# Ve snech
# S tebou mluvím

Dole pod ním začala být politika chaotická a nebezpečná

# Ve snech jsi má
# Napořád
# Ve snech jsme spolu…

Zde v dolní sněmovně konžského parlamentu jednají poslanci, projednávají, jestli je autoritou v Kongu vláda pana Kasavubu, nebo pana Lumumby. Postupují mimořádně zmateně. Přítomny jsou asi dvě třetiny. A myslím, že čekají na projev pana Lumumby. A tamhle je pan Lumumba, sedí druhý zleva se svými ministry.

Téměř 80 let bylo Kongo ovládáno Belgií. Ale v roce 1960 se osamostatnilo. Prvním předsedou vlády byl Patrice Lumumba. Nabídl hrdinskou představu nové nezávislé Afriky. Ale země byla zcela nepřipravená vládnout sama sobě. Během několika týdnů se propadla do zmatku.

Kongo bylo zásadní pro moderní svět, protože v jeho lesích byla ukrytá výjimečná řada nerostů. Uran do atomových bomb vybuchlých nad Japonskem pocházel z Konga, obrovské zásoby mědi byly klíčové pro nové elektronické systémy a počítače, které táhly Studenou válku.

A stará koloniální města se teď stala bojištěm, na němž rebelové a vojáci věrní Lumumbovi bojovali o ovládnutí drahocenných dolů. V noci je zde v Elisabethville neuvěřitelná atmosféra. Je to jako atmosféra válečných náletů. Ale nezatemňuje se. Letecké útoky děl z Canberr probíhají ve dne. Některé obchody, z nichž většina už nefunguje, nechávají osvětlené výklady. Poblíž dopadla další smrtící bomba.

Američané se obávali, že se Lumumba stane spojencem Sovětského Svazu. A tak spolu s Belgičany pomohli připravit puč. Lumumba byl unesen rebely z těžebních oblastí. Byl odvezen do lesů východního Konga, kde byl zabit a jeho tělo rozpuštěno v kyselině. Země upadla do násilí a hrůzy. Mělo to vést k vzestupu jednoho z nejzkaženějších afrických diktátorů, Mobutu Sese Seka.

Ale v tom zmatku západní těžební společnosti dál bez překážek prováděly svou činnost. Zejména obří Union Minire. Mluvčí Union Minire nyní přednese zprávu akcionářům. Viděli jsme, jak bylo více než půl milionu lidí zmasakrováno zmrzačeno, znásilněno, roztrháno na kusy.

Jenom v tomto týdnu se dočítáme o masakrech ve Stanleyville, o hromadném střílení neozbrojených žen a o vraždění dětí. O 60 mužích upálených zaživa, svázaných k sobě a politých naftou. Za těchto událostí jsme si s vašimi vedoucími položili jedinou otázku – do jaké míry bude ovlivněna činnost vaší společnosti?

S potěšením oznamujeme, že události tohoto týdne, které se odehrály v provincii Stanleyville přes 1000 kilometrů od hlavního sídla naší těžební činnosti, nás nemusí nijak přímo znepokojovat.

Bill Hamilton byl samotář. Začátkem 60. let žil sám v Londýně a posedle studoval Darwinovu evoluční teorii. Hamilton hleděl na svět skrze prizma Darwinových myšlenek. Věřil, že všechno lze vysvětlit zuřivým zápasem všeho živého o přežití a o přenesení svých genů do příští generace.

Ale když sledoval chování spousty hemžících se mravenců, uvědomil si, že je v tom problém. Proč se někteří z nich nechají sežrat predátory, a očividně se obětují, aby ochránili zbytek skupiny? A proč se někteří lidé chovají stejně? Co z toho mají?

Hamilton byl přesvědčen, že lidské chování je možné vysvětlit geneticky. Ale věděl, že aby to dokázal, musí vyřešit záhadu altruismu. Šel na stanici Waterloo. Hodiny seděl na nástupištích, pozoroval lidi a přemýšlel. Hamilton, osamělý muž, po večerech sedával na stanici Waterloo a pozoroval lidi.

To mu umožňovalo pohlížet na jisté úrovni na lidi, jako by to byl jiný druh. Jako by to byli mravenci a on jako by nebyl jejich součástí. Takže přestože se velmi zabývá lidmi, na určité úrovni je schopen vyřadit emoce. Hledá vzory, hledá způsoby, jak porozumět všem těm lidem, které kolem sebe vidí.

Milencům, kteří se líbají a pak rozejdou, člověku, který pádí na vlak. Dokonce i člověku, který mu řekne, aby si zašel na veřejné WC. Všichni jsou to různí jedinci. Je z jejich druhu, ale není z jejich druhu.

Na konci roku 1963 si Hamilton najednou uvědomil na co to vlastně hledí. Prohlédl skrz kůži a kosti a uvnitř uviděl něco, co je mnohem mocnější a důležitější než naše osobní totožnost: naše naprogramované geny.

A když se podíval na svět z pohledu genů, viděl, že lidské bytosti jsou jenom dočasnými nositeli, kteří umožňují genům předávat své kopie a žít navěky. Hamilton přestal uvažovat jako lidská bytost. Uvažoval jako gen. A geny nejsou jako lidé. Jsou jako počítače, nepatrné počítací stroje, které dovedou vypočítat matematicky nejlepší výstup.

A to vysvětlilo altruismus. Gen sám sebe zničí, pokud tak umožní většímu množství svých příbuzných kopií přežít. Myslím, že měl opravdu pocit, že vidí strukturu fungování světa, kterou ostatní nevidí. Takto ve skutečnosti fungoval jako člověk, téměř jako by na lidstvo hleděl z jiné planety.

Byl pevně přesvědčen, že existuje síla, která je nám ostatním skrytá, která je motivuje a žene.

Na východním okraji Konga
Dávno

Jsme na cestě do země obrů. Za touto ohromnou hradbou sopečného pohoří žijí tajemní lidé, rasa 213cm obrů. Znovu šplhají vstříc tajemnému vrcholu, nyní ukrytému v oblacích. Vysoko nad vznešenými stromy, krajina zřídka dotčená sluncem. Čarovné lesy plné kapradin a mechu. Vypadá to zde jako domov víl a skřítků. Ale není zde žádný život. Skrze tyto lesy vane bez přestání ledový vítr obtěžkaný mlhou a zmrzlým deštěm.

Hory Rwandy.

Ve 30. letech jeden neohrožený Belgičan, jménem Armand Denis, vytvořil filmy, které vyprávěly západnímu světu o Africe. Ale ve Rwandě pomohl vytvořit báji, která bude mít úděsné následky. Říkal, že Tutsiové jsou urozená a inteligentní rasa, která pochází z Egypta. A že Hutuové jsou odlišná rasa nevědomých venkovanů. Bohatý kraj objevený neznámo kdy vysokými vznešenými lidmi, . kteří přišli ze severu – snad až ze starověkého Egypta – — Kongo, jak jsem ho znal, 1935 — kteří přišli ze severu – snad až ze starověkého Egypta – aby tak zachránili kulturu a nádheru dávného věku.

Dvorní tanečníci.

Když obři dorazili do Rwandy, nalezli ji již hustě osídlenou. Ale převaha těchto vysokých lidí ze severu byla tak velká, že ač byli v menšině jedna ku tisíci, nastolili naprostou nadvládu nad horskými kmeny, které obývaly tuto oblast. Černí se stali jejich otroky. Oč vznešenější je jejich plynulý rytmus proti hrubému kroucení pralesních kmenů.

Ve skutečnosti pro to nebyl žádný důkaz. Tutsiové byli vládnoucí elitou, ale obě skupiny vždycky sdílely stejnou zem a nevnímaly se navzájem jako oddělené rasy. Mnoho Hutuů bylo rovnoměrně zastoupeno ve vládě. Ale Belgičané, kteří řídili Rwandu, tento mýtus bezohledně zneužili. Přivedli vědce, aby to biologicky dokázali. Měřili lebky a tvrdili, že Tutsiové mají větší mozky a tak jsou přirozenými vládci.

Pak obě skupiny přinutili nosit rasové průkazy totožnosti a vytvořili segregační systém, v němž Tutsiové vládli Hutuům s krutou povýšeností, podporovanou jejich Belgickými pány. Ale koncem 50. let se Belgičané rozhodli dát Rwandě nezávislost a stala se příšerná věc. Zde je několik útržků filmu, který zachycuje tyto události. Ukazují stovky Tutsiů ukrývajících se před náporem vraždících Hutuů.

Ale masakry začaly z překvapivých důvodů. Jak se blížila nezávislost, vysoce postavení liberálové v Belgické koloniální vládě povzbuzovali Hutuy, aby se bouřili proti Tutsijským pánům. Udělali to proto, že cítili vinu za svou imperiální minulost. Věřili, že je správné podporovat nyní samovládu, aby vykonali nápravu a pomohli Hutuům stát se svobodnými bytostmi.

Ale jelikož se Hutuové naučili, že Tutsiové jsou cizí rasa, povstání se brzy proměnilo v orgie pomsty, kterou Belgičané nedokázali zastavit. Mýtus, který vytvořili, se stal neovladatelným. Dnes jsme obdrželi další zprávy a další důkazy o hrozných událostech probíhajících ve střední Africe.

Tentokrát se jedná o Rwandu. Stala se nezávislou, když byla v roce 1962 náhle odstraněna belgická nadvláda. Celé roky byl menšinový kmen, Watutsiové, podporován Belgičany jako místní vládci, přestože představovali pouze 15 % obyvatelstva. V roce 1959 začala Belgie místo nich podporovat většinový kmen, Bahutu, který se později chopil nezávislosti země jako příležitosti k pomstě. Nikdo neví, kolik Watutsiů zavraždili.

Tato dáma se zúčastnila vytvoření těchto útržků filmu, jenž je jediným filmovým záznamem těchto hrůz, o nichž hovoří lidé z rwandského území. Nyní sledujeme misii, v níž se ukrylo velké množství lidí Watutsi. Byli všichni tito lidé, na něž se teď díváme – ve filmu vypadají docela šťastně – byli ve skutečnosti v bezpečí?

Ne, vůbec nebyli v bezpečí. Nezáleželo, jestli jsou to muži, ženy nebo děti. Zabili každého, kdo byl Tutsi. 6000 jich bylo vyloveno z jedné řeky. V jedné oblasti 10 tisíc. To je jako jedno hrabství v naší zemi. 10 tisíc mrtvých. 10 tisíc mrtvých. Ano. Jste si jistá, že tyto příběhy o masakru jsou pravdivé? – Není o tom pochyb? – Není o tom pochyb.

Máte tušení, kolik Watutsiů bylo zabito celkem? Dohromady, to je těžké odhadnout, protože to celé bylo zorganizováno a nemělo se o tom vědět.

V roce 1967 přijel z Ameriky do Londýna zvláštní a vynikající muž. Jmenoval se George Price. Price v knihovně náhodou objevil vědecký článek napsaný Billem Hamiltonem. Byl plný rovnic, které ukazovaly, že lidská dobrota a altruismus jsou ve skutečnosti strategie vytvořené našimi geny. Vědecké kruhy tomu nevěnovaly pozornost.

Když Price pohlédl na rovnice, náhle byl zasažen prozřením. Uvědomil si, že hledí na popis strojů, kterým už rozumí: počítačů. Price původně pracoval jako chemik v Projektu Manhattan, ale poté v 50. letech odešel do IBM, kde pomohl navrhnout grafiku raných sálových počítačů.

Price byl utkvělý racionalista a ve volném čase se stal nezávislým vědeckým novinářem a zaměřoval se na to, že útočil na mýty a pověry ve společnosti. Protože věřil, že racionalita je schopná vysvětlit všechno. To táta dělal. Vybral si téma… Vždycky útočil na posvátné krávy ve společnosti, vybral si téma a zkoumal ho velice racionálním způsobem. A věci, kterými by se ostatní vědci nezabývali, on zkoumal a ve svém vědeckém snažení byl zcela neohrožený. Šel tam, kam by většina lidí nešla.

Price nade všechno miloval chladnou logiku matematiky a počítačů. Věřil, že počítače dávají vědcům jako on novou schopnost analyzovat svět zcela racionálním způsobem. Napsal článek, v němž navrhl, že Amerika by mohla matematicky měřit úroveň nešťastnosti mezi populacemi na světě. To jim mělo umožnit zjistit, kde je možná zakořeněný komunismus a tak mu předcházet.

Priceovy myšlenky byly součástí mocné víry, která vznikla v elektronických laboratořích Studené války: že počítače by mohly být spásou lidstva. Duchovním otcem tohoto přesvědčení byl muž, který udělal víc než kdo jiný pro vytvoření moderního digitálního počítače, matematik John von Neumann, který také postavil vodíkovou bombu.

Johnny von Neumann rád uvažoval jasným a důkladným stylem matematiků v každém oboru. To vysvětluje i jeho efektivitu ve spojitosti s výpočetními stroji. Protože výpočetní stroje uplatňují logické postupy v oborech nejen matematických, ale i v těch dosud nedotčených logickou složkou. A je velmi významné, že tato revoluce, revoluce elektronických mozků, byla v podstatě započata Johnnym von Neumannem.

A když v roce 1967 našel Price článek Williama Hamiltona, uvědomil si, že Hamilton objevil nový racionální způsob, jak hledět na lidské bytosti a jejich chování. Jsou to jednoduše měkké stroje řízené palubními počítači. Price Hamiltonovu matematiku vzal a rozvinul. Ale když to udělal, uvědomil si, že rovnice fungují také obráceně. Logické není jenom být dobrý, logické je také být zlomyslný. Má smysl zabít se, pokud tím zabijete také lidi vzdáleně příbuzné a umožníte blízce příbuzným přežít.

Priceova matematika vysvětlila vraždění, válčení a dokonce i genocidu jako možné racionální strategie genů, které řídí vaše chování. Protože to znamenalo, že byste mohli mít geny, které se vyvinuly, které byly naprogramované k vraždění lidí. Takový gen, i když je špatný pro majitele genu, pokud je horší pro vzdáleně příbuzné lidi, mohl by se vyvinout a mohli bychom být geneticky naprogramováni jako vrazi. Nad tím George opravdu přemýšlel a více méně dokázal, že v matematickém smyslu je to možné.

Vycházelo to z Hamiltonovy teorie, protože Hamilton pochopil, že můžete uškodit sobě, pokud pomůžete svým příbuzným. Ale tohle se lišilo, můžete uškodit sobě, pokud to uškodí vzdáleně příbuzným lidem. Máme genetické způsoby, jak rozeznat své blízké příbuzné a své vzdálenější příbuzné a jsme naprogramováni k nenávisti a zabíjení vzdálenějších příbuzných.

Takovéto důsledky ta teorie má. A komu by to pomohlo? Genu, pouze genu. Je to úhel pohledu genu, pomohlo by to jenom genům. Tyto geny by přibývaly v populaci. O tohle šlo. Price ukázal své rovnice Hamiltonovi. Hamilton byl okouzlený a společně rozvinuli svou teorii. Stala se známou jako teorie Sobeckého genu.

Také se stali blízkými přáteli. Price vytvořil skvělý kus matematiky. Jak von Neumann předpověděl, Price také vnesl racionalitu a čistou matematickou logiku do nového oboru, do jádra lidského bytí. Ale s velice překvapivými důsledky. O 20 let dříve, když se vyvíjely počítače, von Neumann snil o budoucnosti, kde by byly stroje schopné rozmnožovat se. Sestavil popis podmínek pro vytvoření toho, čemu říkal sebereprodukující automat.

Price a Hamilton udělali mimořádný průlom, když objevili, že sebereprodukující automat není třeba vynalézat. Už tady jsou. Jsme to my. Rovnice měly ohromné důsledky, protože pokud by vše, co děláme, ať už dobré nebo špatné, bylo ve skutečnosti racionální strategií vypočítanou kódy v nás, pak by bylo náboženství a jeho mravní vedení nepodstatné. A zbořili také osvícenskou myšlenku, že lidské bytosti jsou nad zbytkem přírody. Ve skutečnosti se nelišíme od ostatních zvířat.

A to mělo velice zvláštní vliv na George Pricea, zapřisáhlého racionalistu. Usoudil, že objev je tak mocný, že to musel být dar od Boha. Ale cítí, že tento objev mu mohl být dán pouze Bohem. Jaký objev? Objev, kterým kvantifikoval altruismus. Cítil, že když se na něco podívá a je schopen vidět to takto jednoduchým způsobem, cítil, že je to dar a že ho může vysvětlit jediným způsobem – jako dar od Boha. Ale rovnice přitom ukazovaly, že Bůh neexistuje. To je dichotomie.

Hora Mikeno

Na východním okraji Konga Ve stejné době na vrcholku hory ve východním Kongu se jiná Američanka rozhodla dokázat, že lidské bytosti jsou mnohem bližší ostatním zvířatům, než si myslí. Byla to Diane Fosseyová a dny trávila v samotě sledováním goril. Záměrem Fosseyové bylo ukázat, jak jsme spojeni s gorilami. Byla součástí hnutí biologů, které chtělo dokázat Darwinovu evoluční teorii nejen pomocí zkamenělin, ale také pozorováním chování primátů. Chtěli ukázat, že gorily a šimpanzi nejsou zaslepená hovada, ale složitá zvířata, blízce spojená s námi. Ale právě když Fosseyová začínala s prací, lidský svět pod ní začal upadat do zmatku, hnaného silami politiky a moci.

Toto je Kongo. Jsme na nejžhavějším místě v hlavním městě Konga, v Kinshase, dnes večer v nočním klubu St Helier. A rád bych oznámil, že aspoň králíčci z džungle jsou přátelští. Ale i toto je dnešní Kongo. Už zase jsou vyděšení a zranění muži a ženy, bílí i černí, v nouzi přiváženi letadlem do konžského hlavního města z centra severovýchodu, z Kisangani, bývalé Stanleyville.

V roce 1967 v Kongu vypukla nová válka. Bílí žoldáci podporující protivníka prezidenta Mobutu vedli povstání. Jejich cílem bylo vytvořit samostatný stát z oblasti bohaté na minerály ve východní části země. Zákulisně byli podporováni západními těžebními konglomeráty. Ale povstání se změnilo v hrůzu. Když se žoldáci probojovali do města Bukavu na Rwandských hranicích, s nejhorší surovostí mučili a zabili své zajatce .

Konžský žoldák, rozhovor 1967 — Říkáte, že jste chtěli, aby trpěli. Jak jste je nechali trpět? Ve skupině, v níž jsme byli, jsme nebrali žádné zajatce. Pokud nějakého zajali, bylo mým potěšením to s ním vyřídit. Bylo to pro mě potěšením. Co jste s nimi dělal? Obvykle jsem je mučil tak, že jsem do něj vrazil horký bajonet. Strčil jsem ho na horké uhlí a obalil ho bahnem. Udělal jsem z toho bahenní koláč. Rozbil jsem bahno a bodl jsem do lidského těla rozžhavený bajonet a nutil jsem ho tak chodit.

Cítil jste se jinak, protože jste to dělal černochovi? Byl byste schopen udělat to tak snadno bělochovi? Ne, nemyslím si. – Proč? – Nikdy jsem nezkusil zabít bělocha. Černoch je pro mě jako zvíře.

Ale pak Mobutova vojska provedla protiútok a zničila povstání. Žoldáci buď utekli, nebo byli zajati a pak zmizeli. Chování žoldáků rozzuřilo konžské vojáky a ti uvolnili svou nenávist vůči Evropanům. A pak rozzuřeni vším evropským se vrátili do města a začali rozbíjet evropské domy, loupili, rabovali a vraždili. A pak konžští vojáci objevili Dianu Fosseyovou, jak pozoruje gorily na horách. Vojáci ji zadrželi a vzali ji do vojenského tábora, kde byla dva týdny uvězněna.

Co se v té době stalo, není jisté. Fosseyová některým lidem řekla, že byla skupinově znásilněna vojáky. Ale jiným to popřela. Pak ale obelstila vojáky a podařilo se jí uniknout. A utekla přes hranice. Ale pořád byla rozhodnutá žít s gorilami, a během několika týdnů vytvořila další tábor vysoko v jiných horách. Napsala: „Je to jako bych konečně objevila ráj.“ Bylo to ve Rwandě.

Fosseyová se nyní téměř úplně vzdálila z lidské společnosti. Veškerý čas trávila s gorilami. A aby se jim přiblížila, snažila se chovat jako ony. Aby byly gorily klidnější, napodobovala jsem jejich stravovací činnost tím, že jsem dělala stejný zvuk, jako když získávaly listy lodyhy. A jelikož tento zvuk slyšely celý život, musel je nějak uklidnit, i když ho vydával člověk.

Fosseyová začala být posedlá ochranou goril. Snažila se vytvořit svět, v němž by byly v úplném bezpečí, nejen před pytláky, ale před všemi lidmi. Strážila les a ničila pasti, které místní lidé nastražili na malé antilopy, protože by mohly ublížit gorilám. A začala utiskovat místní lidi. Unášela je, plivala na ně a bila je. A stříkala na ně slzný plyn. Také si nasadila masku a řekla jim, že vyvolává kouzla černé magie.

Fosseyová by nikdy neškodila africkým zvířatům, protože zvířata milovala. Ale držela se zvyku mnoha lidí ze Západu v Africe, když ubližovala Afričanům ve prospěch vyšších západních ideálů. A místní lidé ji začali nenávidět.

V roce 1973 se George Price rozhodl zasvětit svůj život pomoci londýnským bezdomovcům. Díky rovnicím, které Price objevil, dostal práci v genetické laboratoři na Londýnské univerzitě. Ale také se obrátil ke křesťanství. A učinil to důsledně. Price se rozhodl, že bude následovat Kristovo učení, jako by to byl přesný zákon. Hodlal pomoci chudým a nuzným tak, že jim dá všechny své pozemské statky. Také chodil ulicemi a nabízel bezdomovcům ubytování ve svém bytě blízko Oxford Circusu.

Byl neuvěřitelný. Byl opravdu jako světec. Komukoliv potřebnému by dal cokoliv, co měl. Nakonec, když byl v parku a někdo potřeboval boty, doslova si sundal svoje boty a dal mu je. Byl v parku bosý. Podej mi ruku, když přecházím cestu. Nech mě plakat na svém rameni. Pak je začal brát k sobě do bytu, což bylo hezké, ale pak mu začali krást jako šílení. Myslím, že jednu dobu neměl ani teplý kabát, protože ho dal alkoholikovi. Nebyla v něm žádná strojenost. Pokud se rozhodl stát křesťanem, pak byl křesťanem naplno a rozhodl se rozdat všechen svůj majetek potřebným. A skutečně lidem pomáhat.

William Hamilton začal mít o Pricea vážné obavy. Byl přesvědčený, že jeho náboženská víra je bláznivá pověra a naléhal na Pricea, aby se přestal snažit pomoct bezdomovcům a aby víc dělal na genetice. Ale jiní věřili, že Price byl tak otřesený důsledky své a Hamiltonovy teorie, že se ji zoufale snažil svým osobitým způsobem vyvrátit.

Myslím, že je příliš snadné ho odbýt jako pomateného, jak chtělo mnoho lidí. Snažil se ovládat svůj genetický osud. Tou činností jako by přesáhl svůj genetický osud. – Jakým způsobem? – Vyvracel tu teorii, protože dával všechno genetickým cizincům a pomáhal těm, kteří… Když jim pomáhal, nijak nesloužil zájmům svých genů. Nevyhledával genetické příbuzné. Pomáhal komukoliv.

Samozřejmě měl pravdu. Takoví bychom měli být, ale to je jiná věc. Ale je to důležitá věc. Co tím myslíte? No, teorie, že pomáháme jen svým příbuzným, má v sobě jistý úpadek. My všichni padneme, pokud si neuvědomíme, že žijeme ve větším společenství. Nemělo by to spočívat na tom, do jaké míry sdílíme geny s ostatními, a přesto jsme možná naprogramovaní tak, abychom to vnímali opačně.

Prezident Mobutu změnil jméno Konga na Zair. Uloupil miliony dolarů a nechal zhroutit průmysl a doly. A vyvraždil své protivníky Liberální sen o nezávislé černé demokracii v Africe zemřel Zair byl místem, kde zahynuly další sny Nacističtí raketoví inženýři dostali Ameriku na Měsíc, ale práce jim skončila. Mobutu je nechal vytvořit raketovou základnu na planině v džungli. Němci Mobutovi slíbili že přivedou Zair ke hvězdám.

V tutéž dobu několik set kilometrů severně v táboře Diany Fosseyové se rodil nový liberální sen. Místo abychom se považovali za odlišné a nadřazené zvířatům Měli bychom poznat jak jsme si podobní. Propojeni v síti přírody. Ve výměně pohledů s gorilou je mnohem více významu a vzájemného porozumění, než s jakýmkoliv jiným mně známým zvířetem. Jsme si tak podobní. Jejich zrak, jejich sluch, jejich čich jsou tak podobné našim, že svět vidíme stejně jako ony. Takže pokud by vůbec byla možnost uniknout z lidských poměrů a žít podle fantazie ve světě jiných bytostí, jistě by to bylo s gorilami.

Setkání Davida Attenborougha s gorilami bylo natočeno v táboře Diany Fosseyové. Ale film neprozradil, že o několik dní dříve místní lidé zabili Digit, nejoblíbenější gorilu Fosseyové. Bylo to součástí jejich právě probíhajícího boje proti ní.

Tohle je z 5. listopadu. Uvědomil jsem si, že směr, kterým jsem se vydal v dubnu 1973, byl zcela chybný. Vytrvale, pořád dokola jsem odmítal přitažlivé mladé ženy, které jsem mohl milovat, abych se stal sluhou a otrokem ztroskotanců a starých lidí, které jsem nemiloval. Peníze a pomoc, které jsem rozdal, byly možná víc ke škodě než k užitku. Věřím, že „Podlost nebes“ mě teď začíná obkličovat.

Táta.

Jakoby… Co je to Podlost nebes? Podlost nebes (The Hound of Heaven) je báseň napsaná v roce 1983 Francisem Thomsonem. Byl to londýnský závislák na opiu a povaleč. Báseň říká, že ať si sebevíc myslíme, že jsme svobodní jedinci, ve skutečnosti stále utíkáme před Bohem a on nás bude pronásledovat až do konce a zmocní se našich duší. Je to silné a pozoruhodné tvrzení o hranicích svobodné vůle. Přestřihl si krkavici nůžkami na nehty. Stalo se to v jednom opuštěném domě, v domě squatterů. Byl úplně sám a zemřel vykrvácením.

A přece je ten čin jaksi ryzí, jako byl George. Nepředávkoval se léky, ale odešel jakoby s plným vědomím. Je tu řeč o svobodném jednání. Upřímně, kdo by se zabíjel takovým způsobem? Nespolykali bychom my všichni prášky, kdybychom se rozhodli to udělat? Rozhodl se přestřihnout si krkavici nůžkami. Pro mě je to velmi zarážející a děsivé, ale názorné. Byl to čin ryzí svobodné vůle, že? Tak to opravdu bylo. Tak ať už s geny, s Bohem, nebo bez nich, tohle bylo jistě… jeho geny mu neřekly, aby se zabil, ani Bůh ne, udělal to sám.

Na pohřbu George Pricea byli pouze Bill Hamilton, jeden další biolog a několik bezdomovců, kterým Price pomohl. Ale jeho a Hamiltonova teorie se měla ujmout a přeměnit v jednu z nejvíce určujících představ naší doby.

Mladý biolog jménem Richard Dawkins – který sám býval počítačovým programátorem – vzal jejich rovnice a pomocí svěžího jazyka zaujal představivost veřejnosti novým způsobem pohledu na lidi. Řekl, že naše stará romantická představa svobodné vůle je hrubě přehnaná. A že většina našeho jednání je ve skutečnosti řízena logikou palubních počítačů skrytých hluboko v nás. Jsme jenom stroje, které hrají nepatrné úlohy v ohromné strategické hře, kterou po staletí hrají soupeřící počítačové programy.

Chtěl jsem v mysli čtenáře vykouzlit obraz organismu, včetně nás samých, jako stroje na předávání genů. Chtěl jsem přesunout pozornost z pojmu organismu jako hybné síly života na nesmrtelný replikátor, jímž je gen. Protože to bylo logikou přirozeného výběru, to je logikou přirozeného výběru. Je to sobecký gen, nikoliv sobecký jedinec. DNA. Zcela analogická binárnímu počítačového kódu. Rozplétá se jako cívka magnetické pásky v jakémsi obrovském počítači.

Ale v srdci této vrcholně racionální matematické teorie byl paradox. William Hamilton, George Price a Richard Dawkins znovu objevili nesmrtelnou duši – naše součást, která přežije naši vlastní smrt, a jejíž věčný život je mnohem významnější než naše vlastní dočasná a omezená existence.

Ale duší se stal počítačový kód, který nerozlišuje mezi dobrem a zlem. DNA ve vás je zakódovaným popisem starobylých světů, v nichž žili vaši předci. DNA je moudrostí dávných dob. A myslím tím velmi dávné doby. Jsme potomky nepatrné elity úspěšných předků. Jsme chodícími archivy afrického Pliocénu. Chodící studnice moudrosti dávných dob.

Po 17 letech

V roce 1994 se panující vláda Hutuů ve Rwandě rozhodla vyhladit menšinu Tutsiů. Většina západních reportáží to popisovala jako náhlé znovuobjevení nesrozumitelných kmenových záští. New York Times psaly, že je to „neovladatelný záchvat bezpráví a hrůzy v nezdařeném africkém státě se staletými dějinami kmenových válek.“

Ale to nebyla pravda. Novináři pouze opakovali starý imperiální přelud, podle kterého byli Tutsiové a Hutuové starobylé soupeřící rasy. Ve skutečnosti byly masakry hrůzným výsledkem belgické politiky „rozděl a panuj“, se kterou ve Rwandě začali před méně než 100 lety. Tato politika vedla ke zvrácené moderní občanské válce, která začala ve chvíli, kdy Belgičané odešli v roce 1959, a nyní vrcholila v genocidu.

V koloniální éře Belgičané úmyslně přeháněli a zkreslovali rozdíly mezi Hutuy a Tutsi. A legitimace, které Belgičané vytvořili a které obě skupiny rozdělily biologicky, se nyní staly průkazy života či smrti. O Tutsiích si myslíme, že se spolčují, aby ovládli Hutuy. O tuto zemi se nechtějí dělit s žádnou jinou rasou. Tutsiové chtějí zabíjet Hutuy a žít v této zemi sami. To nesmíme dovolit. Také jsme lidé.

Ale pak se do toho znovu zamíchal Západ. A jak se mělo ukázat, mělo to stejně zničující důsledky. Tutsiové se bránili a země upadla do divokého zmatku. Tisíce Rwanďanů utíkaly přes hranice do Zairu. Byly založeny obrovské uprchlické tábory. Západní humanitární organizace tam proudily pomáhat nevinným obětem. Ale téměř okamžitě zjistily, že ochraňují i pachatele genocidy.

Hutujští vrazi se ukrývali v táborech mezi civilisty. Když lidé přešli hranici, věděli jsme moc dobře, že jsou mezi nimi vrazi. Vždy, když pomáháme, rozdáváme jídlo, vždy když poskytujeme zdravotní služby, víme, že mezi lidmi, kterým pomáháme, jsou vrazi. Takže Tutsiové vtrhli do táborů, aby se pomstili.

Prezident Mobutu zareagoval tak, že tam poslal své vojáky zastavit boje. Ale ti se přidali k plenění a Mobutu přišel o moc. Ve stejné době konzumní boom na západě zvyšoval ceny surovin po celém světě. A konžské nerosty začaly být ještě cennější. Všichni se tam cpali. Dorazili vojáci ze Zimbabwe, z Angoly, z Ugandy, Čadu, Namibie a Libye. Všichni říkali, že přijeli zastavit boje, ale ve skutečnosti se všichni snažili dostat k vzácnému bohatství. A za nimi stály západní společnosti a my všichni vyžadující nové konzumní zboží a hračky.

Celkem v této válce zemřelo čtyři a půl milionu lidí mezi lety 1998 a 2003. A doprostřed toho všeho přišel Bill Hamilton. Hamilton byl nyní jedním z nejznámějších vědců na světě. Byly mu udělovány nejvyšší pocty z vědeckých kruhů. Ale jeho teorie ho přivedly do velmi temných míst.

Napsal sérii knih jménem Úzká cesta země genů. V nich Hamilton sledoval logiku přirozeného výběru až do nejzazších důsledků: Představa, že bychom měli využívat západní vědy a lékařství k prodloužení života těch, kdo by jinak zemřeli, je nesprávná. Umožnilo by to přežít geneticky méněcenným a tím by to oslabilo společnost. Nic by nemělo zasahovat do strategie genů. Věřil, že někteří lidé jsou geneticky méněcenní oproti ostatním a že je rozhodně možné díky modernímu lékařství a díky moderním společenským zásadám nejen udržet je při životě, ale také jim pomoci vzkvétat, a co je důležitější, pomoci jim rozmnožovat se; a domníval se, že to je špatné. A domníval se, že bychom měli vzdorovat tomuto sklouzávání do degenerace. Protože kdybyste tomu nevzdorovali, co by se stalo? Protože věřil, že když se tomu nepostavíme, lidský druh zdegeneruje.

Pak Hamilton uslyšel příběh od novináře. Novinář věřil, že virus AIDS byl omylem vytvořen americkými vědci v Kongu v 50. letech, když testovali očkovací látku proti dětské obrně. Američané založili laboratoř, v níž chtěli vakcínu vypěstovat v buňkách šimpanzů. A podle novinářovy teorie se tím vakcína smíchala s šimpanzí variantou HIV, a ten se dostal do lidí, když vakcínu dostali.

Hamilton byl uchvácen. Byl přesvědčen, že se vědecké kruhy snaží zatajit důkazy, protože zpochybňují myšlenku, že moderní lékařství je vždy prospěšné. Lékařské profesi a vědeckému zázemí se nelíbí myšlenka, že by to mohlo být lidskou chybou. Obávám se, že bude čím dál těžší zkoumat podobné hypotézy, které mají velké důsledky pro to, čemu říkám velká věda, protože lidé se jí budou bát kvůli sporům, a protože by přišli o dotace.

Hamilton se rozhodl prolomit tiché spiknutí. A tak se vydal do Konga. Chtěl vypátrat místní šimpanzy, zkoumat jejich viry a dokázat, že moderní lékařství ve snaze zachránit životy neúmyslně způsobilo smrt více než 20 milionů lidí. Hamiltonova cesta byla názorným vyjádřením toho, co se stalo na konci 20. století se západním snem změnit svět k lepšímu.

Logika této vědecké teorie ho přivedla do rozpadlého městečka ve východním Kongu. Procházel zmatkem, vražděním a rabováním a hledal důkaz, že západní lékařství je nebezpečné a zavádějící. Mezitím se všude kolem něj projevovaly hrůzné důsledky Rwandských masakrů. Následky způsobené nejen západním imperialismem a chamtivostí, ale také nejlepšími a nejušlechtilejšími liberálními myšlenkami. Právě liberálové z Belgické vlády totiž poprvé podnítili Hutuy, aby povstali proti tutsijským elitám. A právě uprchlické tábory založené na vlně masakrů zkomplikovaly konflikt a pomohly rozšířit násilí do Konga.

Pak Hamilton zemřel při nečekané nehodě, když se mu aspirin usadil ve střevě a způsobil krvácení. Ukázalo se, že jeho teorie o původu AIDS v očkovacích programech 50. let je zcela nepravdivá.

Pozdější výzkum ukázal, že neměla žádné reálné základy. Ale Hamiltonovy myšlenky mají dál velký vliv v naší společnosti. Především myšlenka, že lidské bytosti jsou bezmocnými hromádkami hardwaru řízeného softwarovými programy napsanými v jejich genetickém kódu.

A otázka zní: Přijali jsme tu myšlenku, protože nás uklidňuje ve světě, v němž se zdá, že vše co děláme – ať už dobré nebo špatné – má příšerné neočekávané důsledky? Víme, že naše činy pomohly způsobit hrůzu, která se dál rozvíjí v Kongu. Přesto vůbec nevíme, co s tím máme dělat. Tak jsme místo toho přijali fatalistickou filozofii, že jsme bezmocné počítací stroje, abychom omluvili i vysvětlili své politické selhání snahy změnit svět.

STROJE . STROJE BEZ LÁSKYPLNÉ MILOSTI

Dokumenty, publicistika, souvislosti, reference