The Phantom Victory

V minulosti nám politici slibovali vytvoření lepšího světa. Měli různé cesty jak toho dosáhnout. Avšak jejich moc a autorita pramenila z optimistických vizí které nabízeli svým lidem. Tyto sny selhaly. A dnes lidé ztratili víru v ideologie.

Stále více jsou politici viděni prostě jako pouze manažeři veřejnosti. Ale nyní tito objevili novou roli jenž obnovila jejich moc a autoritu. Místo splnění snů nás politici nyní slibují ochraňovat od nočních můr. Říkají, že nás ochrání před děsnými hrůzami které nemůžeme vidět a nechápeme. A že největší nebezpečí ze všech je mezinárodní terorismus. Silná a zlověstná síť se spícími buňkami v zemích na celém světě. Hrozba, s níž musí byt bojováno ve válce proti terorismu.

Ale z valné části je tato hrozba fantazií jenž byla zveličena a překroucena politiky. Je to temný přelud šířící-se nezpochybňován kolem světa prostřednictvím vlád bezpečnostních služeb a mezinárodních médií. Toto je série filmů o tom, jak a proč byla tato fantazie vytvořena a kdo z ní profituje. V centru tohoto příběhu jsou dvě skupiny. Američtí neokonzervatisté a radikální islámisté.

V dílu pro tento týden se tyto dvě skupiny spojí aby bojovali proti Sovětskému svazu v Afghánistánu.

A obě skupiny věří, že porazily to ďábelské impérium a tak mají sílu změnit svět. Budeme bojovat za islámský stát a zemřeme pro něj! Ale obě skupiny ve svých revolucích selhaly. Budeme bojovat za islámský stát a zemřeme pro něj! V reakci na to neokonzervatisté vytvořili vymyšleného nepřítele Billa Clintona, aby zkusili znovu získat moc. Zatímco islámisté se propadli do zoufalé spirály násilí a teroru aby se jim podařilo přimět ostatní k jejich následování. Z toho vzešel dnešní divný svět fantazií klamání, násilí a strachu, ve kterém nyní žijeme.

Třídílný dokument televize BBC Moc nočních můr – vzestup politiky strachu o politice, uplatňování moci s pomocí strachu a hrozeb, o terorismu a pozadí „takzvané války s terorismem“. Autor Adam Curtis za něj získal mezinárodní ocenění Britské akademie filmového a televizního umění BAFTA.

Moc nočních můr. Vzestup politiky strachu.

Část druhá. Mýtické vítězství.

V roce 1982 věnoval Ronald Reagan raketoplán Columbia povstaleckým bojovníkům v Afghánistánu. A jako Columbia, jak se domníváme, reprezentuje nejvznešenější lidské touhy na poli vědy a technologie tak i boj Afghánských lidí reprezentuje nejvznešenější lidskou touhu po svobodě. Já věnuji, jménem Američanů slavnostní start Columbie 22. března lidem v Afghánistánu. Od roku 1979 mudžahedínský odboj bojuje v agresivní válce v Afghánistánu proti sovětské invazi.

Ale nyní, malá skupina v Reaganově Bílém domě vidí v těchto bojovnících cestu jak dosáhnout jejich vize o změně světa. Pro ně nejsou jen vlastenci jsou bojovníky za svobodu kteří mohou srazit na kolena Sovětský svaz a pomoci šířit demokracii po světě. Bylo to nazváno Reaganovou doktrínou. Byla to malá skupina a ano, měli jsme… Víte, všichni si myslí – „Ah, Reaganova doktrína, tedy celá Reaganova vláda“ jako kdyby všichni byli pro. Ne. Byla to maličká klika v Sovětů v Reaganově Bílém domě, která toto protlačila.

Co spojilo tuto naši malou skupinku, byla vize o přinášení více svobody světu, více bezpečnosti světu tím, že ho zbaví samotného Sovětského svazu! A tak ve výsledku, podporování těchto bojovníků za svobodu se stalo hlavní náplní pro celé konzervativní hnutí během Reaganových let. Ovšem Američané se chystali na zničení mýtického nepřítele. Jak epizoda z minulého týdne ukázala, neokonzervatisté kteří byli nyní u moci v Reaganově Bílém domě vytvořili zveličený a překroucený obraz Sovětského svazu jako zdroje všeho zla na světě.

Jednou z jejich hlavních nosných idejí byly teorie filozofa Leo Strausse. On věřil že svobodné společnosti potřebují jednoduché silné mýty, jenž inspirují a spojí lidi. A v 70. letech to neokonzervatisté přesně udělali. Paul Wolfowitz, Richard Perle, a další neokonzervatisté se vydali cestou utvrzení mýtu že Amerika je jedinečná země jejíž osud je boj proti zlu na celém světě. Nyní byli u moci a začali sami tomu mýtu věřit. Viděli sebe samotné jako revolucionáře, kteří změní svět a začnou poražením ďábelského impéria.

Jsme spíše revolucionáři než konzervatisté v tom smyslu, že chceme změnit některé hluboce zakořeněné představy ohledně správné role americké síly ve světě. Chceme vidět tuto sílu použitou konstruktivně a ke zvětšení příležitostí pro dobré vládnutí na světě. Nejsme šťastní ze starých, útulných vztahů s diktátory. A muž, který toho pomůže neokonzervatistům dosáhnout byl nový velitel CIA, William Casey. Byl přesvědčen, že Afghánistán je jedním z klíčů této nové agresivní politiky.

Amerika už posílala omezené množství výpomoci mudžahedýnům. Ale nyní, Casey rozkázal jednomu z jeho agentů aby jel a vytvořil spojenectví s bojovníky za svobodu a dal jim tolik peněz, kolik budou chtít a ty nejlepší zbraně aby porazili sovětskou armádu. Pro Caseyho se Afghánistán zdál být možná jedním z klíčových problémů. Takže si mě proklepl, když jsem odjížděl. Řekl mi: „Chci, abys jel do Afghánistánu, chci abys tam jel příští měsíc a dám ti cokoliv, co potřebuješ, abys vyhrál.“ Jo?

Řekl mi: „Chci, abys tam jel a vyhrál.“ Místo: „Pojďme tam a nechme tamty vykrvácet, udělejme z toho Vietnam.“ „Chci, abys tam jel a vyhrál. Cokoliv potřebuješ, můžeš mít.“ Dal mi Stinger rakety a miliardu dolarů. Alláh je velký! Americké peníze a zbraně se začaly valit přes pákistánskou hranici do Afghánistánu. CIA agenti trénovali mudžahedýny v technikách atentátů a teroru, včetně bomb v autech. A dávali jim satelitní snímky ruských vojáků, aby jim pomohly v útocích.

Pohni svým tlustým zadkem a sejmi tu zasranou raketu! A ve stejný čas se v Afghánistánu začala objevovat další skupina aby bojovala po boku mudžahedýnů. Byli to Arabové z celého Středního východu kterým jejich náboženští vůdci řekli že je jejich povinností tam jít a osvobodit muslimskou zemi od sovětského vetřelce. Viděl jsem tu fatvu, náboženský příkaz říkající že každý Muslim má povinnost pomoci Afgháncům osvobodit jejich zemi. Ale neměl jsem ani představu, kde je ten Afghánistán.

Jak se tam dostanu? Nikdy jsem o něm neslyšel a nedokážu ho ani najít na mapě. Jaké letecké společnosti tam létají? Odkud získám vstupní vízum? To bylo… 100 otázek! Ale setkal jsem se s Abdullahem Azzamem. Abdullah Azzam byl charismatický náboženský vůdce který začal organizovat arabské dobrovolníky v Afghánistánu. Založil takzvaný Obslužný úřad v Pešaváru na afghánské hranici. Ten se stal centrálou mezinárodní brigády arabských bojovníků. Azzam se rychle stal jednou z nejmocnějších postav v bitvě proti sovětům.

Bylo mu mnohokrát umožněno navštívit Ameriku jak pro zvýšení finančních toků, tak pro hledání dobrovolníků pro džihád. Když se Abdullah Azzam stal tolik nápomocným v prodeji afghánské kauzy mezi Araby tak se stal velmi důležitým mužem. Začal být nazýván „emírem arabských mudžahedýnů“. To je jako vůdce všech arabských mudžahedýnů. A to on založil úřad v Pešaváru, který pomáhal těm Arabům, kteří přišli a chtěli se účastnit džihádu. Žádné dveře tam nebyly nikdy zavřeny, všichni byli vítáni protože Američani, Saudové, Pakistánci a mnoho dalších lidí chtělo, aby Sovětský svaz prohrál v Afghánistánu a byl ponížen.

To přivedlo velké množství Arabů z různých prostředí do džihádu v Afghánistánu. On jezdil do Ameriky, do Saudské Arábie či kamkoliv jinam, kam chtěl, protože ta afghánská kauza byla kauzou, kterou každý rád podporoval. Ale stejně jako neokonzervatisté Azzam také viděl boj proti sovětům jen jako první krok k mnohem širší revoluci. Byl členem Muslimského bratrstva které chtělo, aby islám hrál politickou roli při vedení muslimských společností. A Abdullah Azzam věřil, že Arabové v Afghánistánu mohou být jádrem nové politické síly.

Tito se nakonec vrátí do svých zemí a přesvědčí lidi aby odmítli zkorumpované diktátorské režimy, které dominují Střednímu východu. Ale tyto režimy, na tom Azzam trval, musí být svrženy politickými prostředky. Přinutil každého bojovníka přísahat, že nepoužije terorismu proti civilistům k prosazení své vize. Jedním z Azzamových nejbližších spolupracovníků byl saud Osama Bin Laden. Osama se přišel zůčastnit v roce 1985. Když on byl… když přisel jak víte, on je… on pochází z bohaté rodiny ze Saudské Arábie a měl mnoho, mnoho peněz na útratu.

Šejk Abdullah Azzam byl učitel, dovedl organizovat Afghánce ale nebyl bohatý. Takže když Osama přišel, vyplnil tuto mezeru. Tak se stalo, že hlavní Osamovou povinností tehdy bylo utrácet peníze. Kromě jeho dobrých osobních vlastností. Ale pak, po roce 1985, se do Afghánistánu žacaly dostávat nové síly jenž se postavily proti Azzamově cestě. To byli ti extrémně radikální islámisté kteří sem byli vyhnáni z vězení v celém arabském světě. Po čase, velmi potichu, většina z vlád na Středním východě, těch arabských vlád začala vyprazdňovat svá vězení od svých zlých hochů a posílat tyto do džihádu s velmi pošetilou nadějí, že se z nich stanou mučedníci.

Spousta jich byla z Egypta kde nebyli popraveni po vraždě Sadata ale byli do toho zapleteni a byli ve vězení. Šup a byli propuštěni do Afghánistánu. Jeden z nejvlivnějších z těchto nováčků byl Ayman Zawahiri. Byl vůdcem radikální kliky z Egypta pojmenované Islámský džihád. A byl přesvědčen že oni, ne ti umírnění, jsou těmi pravými islámisty. My jsme zde! My jsme zde! Skutečná islámská fronta! My jsme zde! Skutečná islámská fronta a skutečný islámský odpor proti sionismu. (židovský fašismus, rozšířený v Izraeli)

My jsme zde! Skutečná islámská fronta proti sionismu, komunismu a imperialismu. Ayman Zawahiri byl následovník egyptského revolucionáře Sayyedba Qutba jenž byl popraven v roce 1966. A jak jsme si v minulém dílu ukázali Qutb věřil, že svobodné ideje západních společností zkorumpovaly myšlení Muslimů protože tyto vypustily z řetězu ty nejsobečtější aspekty lidí. Zawahiri vykládal Qutbovy teorie tak, že tato korupce zahrnovala západní systém dekoracie. Democracie, jak Zawahiri věřil, povzbuzovala politiky aby se sami ustanovili jako zdroj veškeré moci a tímto odmítli vyšší autoritu Koránu.

To znamenalo, že tito nejsou nadále Muslimy, a tak mohou být i s těmi, kdo je podporují, ospravedlnitelně zabiti. Teror, který toto zabíjení vytvoří, jak říkal, šokuje masy a způsobí, že tyto prohlédnou a uvidí pravdu za zkorumpovanou fasádou demokracie. Když tito Egypťané, tato džihádská klika, přijela z Egypta se svými vlastními vysvětleními, se svými vlastními idejemi že každý účastnící-se v jakémkoliv parlamentu nebo jakékoliv politické straně nebo jdoucí volit, či navádějící lidi, aby volili anebo účastnící se na jakýchkoliv těchto aktivitách, naprosto odmítá Korán.

Když toto vyslovíš, tak to znamená, že když Muslim odmítá Korán tak má být jednoduše zabit. A nejenže by měl být zabit, musí být zabit! A to bylo to, co se stalo. Zawahiri a jeho malá skupina se usadili v Pešaváru. Začali šířit tuto novou ideu mezi zahraniční bojovníky radikalizujíc tak islámské hnutí. Nebyla to jen přímá výzva umírněným idejím Abdullaha Azzama ale rovněž to zahrnovalo bojovné odmítnutí veškerého amerického vlivu na džihád protože Amerika byla zdrojem této zkorumpovanosti.

Jediné případy, kdy jsem se dostal do opravdových problémů v Afghánistánu byly, když jsem narazil na tyto hochy. Víte, byly to takové typy jednoho či dvou momentů když to vypadalo trošku jako ta barová scéna ze Star Wars kdy každá skupina manévruje kolem až někdo nakonec musí nějak zneutralizovat tu napjatou situaci. Nefungují, indikační světla nejsou rozsvícená. Prosím, opravte je. Sovětský prezident Michael Gorbačov vydal dekret. A tu, v roce 1987, se nový sovětský vůdce Michael Gorbačov rozhodl, že stáhne vojáky z Afghánistánu.

Gorbačov byl přesvědčen, že celý sovětský systém stojí tváří v tvář kolapsu. Byl rozhodnut zkusit ho zachránit pomocí politické reformy a to znamenalo obrácení politiky jeho předchůdců včetně okupace Afghánistánu. Stav Sovětského svazu a jeho společnosti může být popsán velmi jednoduše frází používanou lidmi po celé zemi. „Nemůžeme takto dál žít.“ A to platilo na vše. Ekonomika stagnovala. Často byl nedostatek čehokoliv. A kvalita zboží byla velmi nízká. Museli jsme tu válku ukončit, ale takovým způsobem, aby ruští lidé mohli pochopit, proč zemřely desítky tisíc vojáků.

Nemohli jsme odtamtud prostě hanebně utéci, to nešlo. Museli jsme vymyslet postup. Gorbačov se optal Američanů, jestli by mu nepomohli s mírovým jednáním jenž by vytvořilo stabilní vládu v Afghánistánu. Ale zastánci tvrdé linie ve Washingtonu to přímo odmítli. Oni prostě budou pokračovat v podpoře mudžahedýnů dokud poslední Rus neodejde, bez jakéhokoliv vyjednávání. Budoucnost Afghánistánu bude potom určena, říkali těmi bojovníky za svobodu. Myslím, že zjednodušeně jsme požádali Spojené státy aby nám pomohly se stáhnutím pokud opravdu usilují o zastavení krveprolévání.

Ale můžete odejít a nechat v Afghánistánu vládu jenž podporuje… která bude přátelská k Sovětskému svazu? Věřím, že se můžeme stáhnout za předpokladu, že žádná další pomoc nebude poskytována těm kterým lidé tady říkají bojovníci za svobodu, a my jim říkáme kontrarevolucionáři. Já věřím, že to možné je, pokud Spojené státy mají stejný zájem. Nuž, ono to není nijak složité. Přijeli během pár dnů na Štědrý večer roku 1979 a mohou být doma na Štědrý večer pokud se rozhodnou odejít z Afghánistánu a nechat Afghánce, aby si rozhodli o své budoucnosti sami.

Pokud odejdete, tak se problém s podporou pro mudžahedýny vyřeší sám. Gorbačov byl šokován nekompromisností americké vlády. Poslal soukromě prostřednictvím KGB zprávu varující Američany že pokud umožní mudžahedýnům převzít kontrolu nad Afghánistánem tak to nevytvoří demokracii. Namísto ní předpověděl, že nejextrémnější formy islámismu povstanou a budou triumfovat. Ale Gorbačevovo varování bylo ignorováno. A jak sovětští vojáci opustili Afghánistán, tak se jak Američané, tak i islámisté začali domnívat, že nejenže vyhráli bitvu o Afghánistán ale že také spustili zkázu celého ďábelského impéria.

Já jsem cítil, že jsme vyhráli, protože jsem byl toho součástí. Jsem si jist, že afghánští Arabové si mysleli: „zvítězili jsme“… A poté během celého léta začali východní Němci odcházet na západ stovky, tisíce, desítky tisíc až do 9.listopadu, kdy byla zeď otevřena. A bylo to. Nastartovalo to odpočet konce Sovětského svazu. A všechno skončilo. Sovětský svaz byl celý nanic a rozbitý. A tím to skončilo. Pro neokonzervatisty byl kolaps Sovětského svazu triumfem. A z tohoto triumfu se stal ústřední mýtus který je stále dodnes inspiruje.

A že pomocí agresivního použití americké síly oni mohou změnit svět a šířit demokracii. Ale ve skutečnosti jejich vítězství byla iluze. Pokořili mýtického nepřítele zveličenou a překroucenou fantazii, kterou si vytvořili sami ve svých myslích. Skutečný důvod, proč Sovětský svaz zkolaboval byl, že to byl vyčerpaný systém rozkládající se zevnitř. Myslím, že pravděpodobně jeden z největších mýtů v americké politické rozpravě právě teď je, že akce americké vlády způsobily kolaps Sovětského svazu.

Sovětský svaz zkolaboval jako domeček z karet protože to byl domeček z karet. Vyhnil zevnitř. Ekonomika byla zkažená, politika byla zkažená vytvořili centrální vládu, které už nevěřil nikdo z lidí mimo Moskvu, byl tu totální cynicismus skrz naskrz sovětským systémem vládnutí, nebyla tu žádná opravdová občanská společnost. Ale Reaganova vláda a patolízalové Reaganovy vlády vám řeknou, že Afghánistán vedl ke kolapsu samotného Sovětského svazu. Ke kolapsu Berlínské zdi v 1989. Ke kolapsu celého východoevropského impéria.

My jsme říkali, že toto je kompletně smyšlené. A Spojené Státy zmeškaly všechno toto dění protože věřily vlastním mýtům a vlastním smyšleným představám. Staly se svou obětí, obětí svých vlastních lží. A pro islámisty se také zrodil z boje v Afghánistánu veliký mýtus a sice že to byli oni, kdo pokořil Sovětský svaz. Alláh je velký! Smrt Gorbačevovi! Dlouze žij, Afghánistáne! Islámisté věřili, že toto veliké vítězství započne revoluci, která se přežene přes arabský svět a svrhne zkorumpované vůdce.

Ale jako u neokonzervatistů, i tento sen byl založen na iluzi. Islámisté byli přesvědčeni že oni byli tím klíčovým nástrojem v odchodu sovětské armády z Afghánistánu. Oni si prostě nechtějí vzpomenout na to, že bez US vojenské pomoci a tréningu by nic nedokázali. A také že to byli Afghánci, kdo vypudil sověty a ne ti Arabští džihádisté, jenž doopravdy nebojovali byli jen trénováni, ale nebyli bojovníky. Ale mýtus je takový, že oni byli ti, kdož vyhrál. Myslím tím, že toto byl džihád, jenž triumfoval.

To bylo něco velmi silného to bylo mobilizující silou pro islámisty na celém světě. Ale byl tu hluboký rozpor mezi islámskými bojovníky žijícími v Pešaváru mezi těmi umírněnými, vedenými Abdullahem Azzamem kteří věřili, že tato revoluce může být uskutečněna politicky a mezi extremisty jako Ayman Zawahiri kteří viděli násilnou revoluci jako jedinou možnost. A Zawahiri se nyní pokusí rozšířit svůj vliv na hnutí a podkopat vliv Abdullaha Azzama. Aby to dokázal, tak svedl Osamu Bin Ladena a jeho peníze od Azzama.

Slíbil Bin Ladenovi, že se stane velitelem a vůdcem Zawahiriho malé extrémistické skupiny Islámského džihádu. Ayman Zawahiri a další skupina Egypťanů se odmítali modlit za Abdullahem Azzamem v Pešaváru. Oni si zvykli vytvářet pomlouvačné řeči proti Abdullahovi Azzamovi. To je důvod, proč jsme se začali na Osamu zlobit, proč se stal proč přijal tyto lidi k sobě. Oni ho akceptovali jako vůdce, a on je akceptoval jako skupinu. Nakonec já ani nevím, kdo koho zneužil.

A co si myslíte? Mýslím si, že oni ho zneužili. Protože měl peníze? Ano. A tak na konci roku 1989 byl Abdullah Azzam zavražděn velmi silnou bombou v autě v Pešaváru. Stále není známo, kdo provedl tuto vraždu. Ale navzdory jeho smrti se zdálo, že Azzamova vize politické revoluce může obstát. Na počátku 90.let v zemích napříč arabským světem začaly islámské strany sbírat masívní podporu. Islámský stát! V Alžírsku Islámská fronta spásy zvítězila s ohromným náskokem v lokálních volbách a vypadalo to na jisté vítězství v nastávajících všeobecných volbách.

A ve stejný čas v Egyptě, Muslimské bratrstvo začalo získávat masovou podporu a rostoucí počet míst v Parlamentu. Obě strany směřovaly k moci na idealistické vizi. Použijí islám politicky aby vytvořily nový typ vzorové společnosti skrze mírové prostředky. Můžeme změnit lidi pomocí vzdělání a náboženského přesvědčení. Chceme vytvořit populární zásady. To je ta správná cesta. Nechceme vojenský převrat. Nechceme násilí. Chceme svá práva. Pokud nám lidé věří tak se vláda musí podřídit přáním lidu.

Ale vlády jak v Egyptě, tak v Alžírsku čelily hrozně obtížné volbě. V srdci islámské vize byla myšlenka, že Korán by měl být použit jako politická kostra pro společnost. Absolutní sbírka zákonů, zcela mimo diskuzi, které se všichni politici musí podřídit. Důsledek toho by byl, že všechny politické strany by se staly nepodstatnými protože by nemohl být žádný nesouhlas. Lidé chtěli hlasovat pro strany, které by mohly použít svou moc k ukončení demokracie. Ale jak to bylo težké rozhodování!

Nalezneme cestu k zastavení voleb a zrušení druhého kola voleb? Anebo předáme moc straně, jenž hlásá: Jeden muž, jeden hlas, ale jenom jednou! Nebudeme mít potom žádné další volby protože demokracie není v souladu s vírou. Jak se jednou dostaneme k moci, podržíme si ji navždy protože jen my jsme strážci náboženské pravdy a jen my bychom měli používat Korán. Čelíc tomuto dilematu se armáda v Alžírsku rozhodla zakročit a v červnu 1991 zinscenovala převrat a okamžitě zrušila volby.

Masové protesty islámistů byly násilím potlačeny a jejich vůdci zatčeni. Ve stejnou dobu v Egyptě také vláda zakročila. Zatkli stovky členů Muslimského bratrstva a zakázali této organizaci jakoukoliv politickou činnost. Co se stalo, bylo vlnou zatýkání Muslimských bratrů, vlnou vojenských soudů pro Muslimské bratry kde některé Muslimské bratry při mučení zabili. Oni zastavili veškeré svobodné volby pro všechny společenské pozice a instituce. A touto vlnou, takovými způsoby otevřete brány pekla pro ty násilnické skupiny, dosud skryté v podsvětí.

Zastavili umírněné, otevřeli dveře násilí. Pro Aymana Zawahiriho bylo toto dramatickým potvrzením jeho víry že systém západní demokracie je zkorumpovaná fraška. Skupiny radikálních islámistů které rozvinuly jeho teorie do ještě extrémnějších konců se nyní pustily do realizace násilných revolucí v Alžírsku a Egyptě. Budou začátkem džihádu jenž osvobodí muslimský svět od korupce. Jediným způsobem jak odčinit ta ponížení a vlastizrady která přemohla islámské země je džihád střely a operace mučedníků.

Bin Laden a další od té doby zahájili vedení jejich vlastního džihádu, neboli nedělat kompromisy, neusilovat o kompromisy s více umírněnými skupinami ale domnívali se, že ozbrojený předvoj bude schopen uchvátit moc. Byli přesvědčeni, že dokážou znovu zopakovat své Afghánské „vítězství“ což jim umožní založit islámský stát v Alžírsku, Egyptě a dalších zemích. Mysleli si, že to chvátí srdce a mysli muslimských mas takže lidé pochopí, že síla a vítězství jsou na straně džihádistů.

Ve stejný čas ve Washingtonu byla druhá skupina, která věřila, že způsobila pád Sovětského svazu neokonzervatisté rovněž rozhodnuta prosadit svůj revoluční program. Byli přesvědčeni, že Sovětský svaz je jen jeden z mnoha ďábelských režimů ve světě vedených diktátory, kteří ohrožují Ameriku. Režimů, jenž si musí podrobit, aby osvobodili svět a šířili demokracii. My chceme, víte, odstranit diktaturu. Chceme svobodné země. Myslíme, že Amerika bude bohatší, pokud budeme žít ve světě složeném hlavně ze svobodných zemí, které učiní své které se musí obracet na své vlastní občany jako zdroj své moci a ke schvalování jejich rozhodnutí.

A myslíme si, že pokud by byl celý svět takový, tak budeme mnohem bezpečnější neboť typicky jsme napadáni diktátory. Myslím, že je to americký osud protože si myslím, že Amerika bude vždy napadána diktátory. Takže si myslím, že naší jedinou možností je jestli vyhrajeme či prohrajeme, zatímco kdy budeme bojovat a za jakých okolností je jedno, stejně budeme muset bojovat. To je automatické, neboť oni po nás půjdou. Jeden z nejďábelštějších z těchto diktátorů, jak se neokonzervatisté rozhodli byl Saddám Hussein.

V osmdesátých letech byl Saddam blízkým přítelem Ameriky. Ale v devadesátých letech zabral Kuwait. Neokonzervatisté ho viděli jako klíč k přechodu do další fáze transformace světa. Američany vedená koalice byla vytvořena prezidentem Bushem starším k osvobození Kuwaitu. Ale neokonzervatisté, jako Paul Wolfowitz který byl zástupcem ministra obrany, chtěli pokračovat na Bagdád aby tak vyvolali transformaci Středního východu. Vyplnilo by to unikátní roli Ameriky k poražení zla ve světě. Jak vidíte, tak už v roce 1991 měli Wolfowitz a další naděje, že ten boj proti Saddámu Husseinovi nebo proti dalším drobným diktátorům by mohl nahradit boj proti Sovětskému svazu a mohl by nést interpretaci o boji mezi dobrem a zlem.

Takže to co jste viděli, je pokus udržet naživu ideu, že Amerika bojuje v bitvě čistého dobra proti čistému zlu a uchovat tuto konstrukci idejí pro svět po pádu Sovětského svazu. Ale prezident Reagan nebyl nadále u moci. Neokonzervatisté měli nyní vůdce, jenž nesdílel jejich vizi. Kuwajt je osvobozen. Irácká armáda poražena. Naše vojenské cíle jsou dosaženy. A já jsem potěšen, že mohu oznámit, že všechny síly Spojených států a koaliční síly zastaví bojové operace.

Jakmile byl Kuwait osvobozen, Bush nařídil ukončení bojů. Jeho vizí bylo. že role Ameriky ve světě je vytvořit stabilitu ve světě a ne zkoušet měnit svět. Jako Henry Kissinger který byl nepřítelem neokonzervatistů v sedmdesátých letech viděl Bush otázky dobra a zla jako nepodstatné. Vyšší cíl byl dosáhnout stabilní vyváženosti sil na Středním východě. Saddám Hussain není hrozbou svým sousedům. Je protiva, je na obtíž ale není hrozbou. Toho jsme dosáhli. Nikdy nebylo naším cílem odstranit Saddáma Hussaina.

Ovšem pokud bychom to zkusili, možná bychom ještě stále okupovali Bagdád. To by změnilo skvělý úspěch ve velmi špinavou záležitost a pravděpodobnou porážku. (prorocká slova na rok 1996) V soukromí byli neokonzervatisté jako Paul Wolfowitz rozzuřeni. Nejen proto, že Saddám Hussain byl ponechán u moci ale proto, že oni to viděli jako jasné vyjádření těch zkorupovaných svobodných ideálů, které v Americe převažovaly a toho morálního relativismu který byl se silami zla ve světě připraven ke kompromisu.

Wolfowitzův hněv je v podstatě hněv proti měkkosti amerických svobodných ideálů a proti kompromisním sklonům mužů jako George BushBush starší. Jeho ochotě k dělání ústupků, vyjednávání a ne k tlačení do krutých konců. A jeho hněv je motivován, což je zajímavé méně nenávistí k Saddámu Hussainovi, než k nenávisti k americkým svobodným idejím jenž jsou zdrojem slabosti, zdrojem rozkladu a zdrojem relativismu který rozkládá americkou společnost po desetiletí. Tváří v tvář této porážce se neokonzervativní hnutí obrátilo na domácí scénu aby zkusilo porazit síly svobodných idejí, které je držely zpět.

A k tomu se vrátili zpět k teoriím Leo Strausse. Strauss věřil, že dobrý politik má představovat absolutní morální hodnoty, které spojí společnost a to překoná morální relativismus, který vytvořily svobodné ideje. Jedním z nejvlivnějších straussiastů byl nový asistent zástupce prezidenta Willim Kristol. Pro Strausse vytvořily svobodné ideje slušný způsob života a ten, jak se domníval, stálo za to ochraňovat ale také slepý konec, kdy nic, co bylo řečeno, bylo pravdou a nikdo neměl žádný návod jak žít, vše bylo relativní.

Strauss navrhoval, že možná nemusíme jen tak sedět a přijmout, že to je náš osud. Navrhnul, že politici mohou pomáhat formovat to, jak lidé žijí učit je dobrým lekcím, jak žít mravně a ušlechtile. A můžeme uvažovat o tom, jaké kultury a jaká politika jaké sociální uspořádání produkují lepší lidi? Myslím tím, že tato otázka byla vrácena zpět na stůl právě Straussem. Neokonzervatisté započali reformu Ameriky. A jádrem jejich projektu bylo politické využití náboženství.

Spolu s jejich starým spojencem, náboženským pravicovým křídlem strany spustili kampaň, jenž měla přinést morální a náboženské otázky zpět do centra konzervativní politiky. Stalo se to známým pod jménem „kulturní války“. Tvě daně jsou používány na financování obscénních a pornografických výjevů. Nevidím rád, aby Ježíš Kristus, jenž je mým pánem a spasitelem byl homosexuálem pohozen do vany s močí a tohle bylo provozováno ze mé peníze! Myslím, že to je obscénní! Satane odejdi! Pryč s tebou od tohoto momentu! No tak!

Pro náboženskou pravici byla tato kampaň ryzím pokusem znovuobnovení náboženského založení americké společnosti. Ale pro neokonzervatisty bylo náboženství mýtem jako třeba mýtus Ameriky o unikátním národu, který propagovali v době studené války. Strauss je učil, že tyto mýty jsou nezbytné aby dali bežným lidem smysl a cíl života a tak zajistili stabilitu ve společnosti. Nebojíš se někdy, že si hrají moc s Nintendem? Ach, už ne. Podívej, Matt má hru Biblické dobrodružství.

Oni se vlastně učí biblické příběhy, když si s Nintendem hrají. Pro neokonzervatisty bylo náboženství nástrojem k propagování morálky. Náboženství se stává tím, co Platón nazýval „ušlechtilou lží“. Je to mýtus, který je namlouván většině společnosti filozofickou elitou, aby se zajistil sociální pořádek. Jaký je lepší způsob, jak si vychutnat boží stvoření něž Velebným pochodem? Tím jak postupuje takovým tajným elitistickým přístupem připomíná straussismus marxismus.

Tito bývalí marxisté, nebo v některých případech bývalí svobodomyslní straussisté mohli sebe sami vidět jako určitý druh leninistické skupiny, víte takové, která má skrytou vizi s kterou chtějí dosáhnout změny v historii až současně utajují části z té vize před lidmi neschopnými je pochopit. Z této kampaně se zrodil nový a silný morální program který začal přebírat kontrolu nad Republikánskou stranou. Dosáhlo to dramatického vyvrcholení na Republikánském sjezdu v roce 1992 když náboženské pravicové křídlo strany získalo kontrolu nad tvorbou politiky strany.

George Bush byl zavázán kandidovat na prezidenta s politikou, která zakazovala interupce, práva homosexuálů a multikulturalismus. Řečníci, kteří se snažili propagovat tradiční konzervativní hodnoty individuálních svobod, byli vypískáni z pódia. Já si náhodou myslím, že osobní svoboda by se měla rozšířit na právo ženy vybrat si. (mluví o interupci) Chci dostat vládu pryč z vašich pěněženek a pryč z vašich ložnic! Pro neokonzervatisty bylo cílem tohoto nového moralizování spojit národ.

Ale ve skutečnosti to mělo naprosto opačný výsledek. Hlavní voliči republikánů byli odstrašeni těmi tvrdými morálními nároky, které ovládly jejich stranu. Místo toho se rozhodli pro Billa Clintona politika zabývajícího se jejich opravdovými obavami a potřebami jako jsou daně a stav ekonomiky. V týdnu po republikánském sjezdu umírnění republikáni, mladí lidé a hlavně ženy říkali: „Byl jsem tak nějak nerozhodný mezi těmi dvěmi stranami…“ „…ale kde se mám podepsat, abych pomohl ke zvolení Clintonovi?

Jsem vystrašen tím uktrakonzervativním programem, který slyším vycházet z Hustonu.“ Celý život jsem byl republikánem. Jsem registrovaným členem Republikánské strany. Teď hlasuji pro Billa Clintona. Co je moc, to je moc. Je čas na změnu. A na konci roku 1992 Bill Clinton dramaticky zvítězil. Ale neokonzervtisté byli rozhodnuti znovu získat moc. Aby toho dosáhli, udělají Billu Clintonovi to co udělali Sovětskému svazu. Vytvoří z prezidenta Spojených států mýtického nepřítele takový obraz ďábla, jenž přinutí lidi uvědomit si pravdu o té svobodomyslné korupci v Americe.

Uvědomujeme si, že jiné národy nás předstihly. V čem? Ve vzdělání. A islám… Na začátku 90.let bylo Alžírsko, Egypt a další arabské země rozvráceny hrůznou vlnou islámského teroru. Džihádisté, kteří se vrátili z Afghánistánu se pokuší svrhnout vládnoucí režimy. Jádrem této strategie je myšlenka, jíž učil Ayman Zawahiri a další. A sice že ti, kdož se zapletli v politice mohou být legitimě zabiti protože se stali zkorumpovanými, a tak nejsou nadále muslimy. Toto násili, jak věřili, šokuje lidi a ti povstanou a ty zkorumpované režimy tak budou svženy.

„Oni musí zemřít!“ Nejen že „musí zemřít“, oni skutečně zabíjeli. Zabíjeli lidi. Nebyl to jen tak nějaký nemožný nápad stalo se to realitou. Lidé byli zabiti. Mnoho mnoho vládců, mnoho mnoho svatých mužů, mnoho mnoho učitelů mnoho mnoho politiků v islámském světě bylo zabito díky této myšlence. Proč? Jednoduše proto, že byli proti koránu. Oni odmítli korán. Proč odmítli korán? Protože volili! Ayman Zawahiri nyní sídlil s Bin Ladenem na této farmě v Sůdánu. Použil ji jako základnu pro svou skupinu Islámský džihád k uskutečnování útoků na politiky v Egyptě.

Ale jako jeden z vedoucích myslitelů této revoluce také cestoval po arabském světě radíc dalším skupinám s jejich strategií. Ale revolucionáři zjistili, že masy nepovstaly a nenásledovaly je. Režimy zůstaly u moci a radikální islámisté byli postupně likvidováni. Čelíc tomuto vývoji, rozšířili islámisté svůj teror. Jejich logika byla brutální. Nebyli to jen ti, co se zapletli v politice kteří by měli být zabiti ale i normální lidé, kteří režim podporovali. Jejich nechuť k povstání ukázala, že se rovněž stali zkorumpovanými a tím odsoudili sami sebe ke smrti.

Určitě tu byla logika. Taková logika, že útočíš na vůdce útočíš na jejich spolupracovníky, a nakonec útočíš na lidi, kteří svolili k vládě takového krutého vůdce i když ji jen pasivně podpořili svým mlčením. A pak začněš útočit na ekonomické instituce začneš útočit na turisty, protože turisté přinášejí do země peníze a tyto také skončí v kapsách zkorumpované elity. Takže je to nekonečný postup. V Alžírsku se tato logika kompletně vymkla kontrole. Islámistické revoluční skupiny zabily tisíce civilistů protože věřily, že tito lidé se stali zkorumpovanými.

Všichni ti nevinní, co ti kdy udělali? Nohy utržené! Taková hrůza! Ani ti francouzští extrémisti nedělali nikdy takové věci. Proč? Co jsme udělali? Co naše děti udělaly? Nechte mě o samotě. Chci umřít! Poté se generálové vládnoucí v Alžírsku rozhodli proniknout do revolučních skupin. Řekli agentům, aby přesvědčili islámisty, aby přitvrdili ve své logice ještě víc aby zabili ještě víc lidí. To způsobí takové hrůzy, že tyto skupiny ztratí jakoukoliv zbývající podporu a generálové tak mohou využít strachu a odporu k nim na pevnější uchopení moci.

Generálové pronikli do džihádských idejí, do džihádských skupin aby dostali společnost do sevření strachu. Vytvářením teroru a násilí pak mohli zastavit všechno společenské dění, žádná politika, žádná ekonomika, nic jen aby zůstali a mohli říkat západu „Čelíme teroru.“ Použitím strachu? Použitím strachu zůstali u moci. Dnes zabíjeli, oni zabili všechny nevinné lidi, děti, staré lidi. Dokonce své oběti rozřezali. Kdo jim bude věřit pokud se zítra chopí moci? Pryč s extrémním islámem!

V roce 1997 islámské revoluce zkomíraly. Proti islámským skupinám byly masové demonstrace tisíců lidi zděšených tím násilím. A pak, v červnu tohoto roku, skupina egyptských islámistů napadla západní turisty ve zříceninách Luxoru. (starý chrám u Nilu) 58 jich bylo zabito během tří hodin náhodného násilí. Tento masakr šokoval Egypťany a vůdci revolučních skupin souhlasili s příměřím. V Alžírsku se několik skupin udrželo. Ale ty začaly navzájem bojovat mezi sebou jak následovaly svou logiku, která poháněla celou revoluci do jejího konečného a logického konce.

Začali se zabíjet navzájem. Vedlo to k jejich sebedestrukci. Skupina, která věří že je 100% čistě muslimská nebude vidět takovou čistotu v nikom jiném než v sobě. Takže kdokoliv s nimi nesouhlasí, stává se nepřítelem vyhnancem z domu islámu a pokud se stane, že oni budou nesouhlasit sami mezi sebou tak se začnou likvidovat navzájem. A jak budou pokračovat v boji sami se sebou, tak tu bude skrytý boj. Popřípadě to skončí sebevraždou. Hlavní islámská skupina v Alžírsku, GIA skončila tím, že ji vedl pan Zouabri, pěstitel kuřat který zabil každého, kdo s ním nesouhlasil.

Vydal konečné prohlášení které hlásalo, že celá alžírská společnost by měla být zabita mimo jeho malinkou skupinu islámistů. Tito jediní chápali pravdu. V polovině devadesátých let byla politika ve Washingtonu ovládána jedním tématem. Morálním charakterem prezidenta Spojených států. Pokud věříte, že jste byla obětí sexuálního obtěžování prezidentem my vám chceme pomoci. V pozadí toho byla ta mimořádná palba obvinění proti Clintonovi která uchvacovala média. Tato zahrnovala historky o sexuálním obtěžování.

Historky, že Clinton a jeho žena jsou zapojeni ve Whitewateru zkorumpované spekulaci s pozemky historky, že oni zabili jejich blízkého přítele Vince Fostera a historky o tom, jak byl Clinton zapojen do pašování drog z malého letiště v Arkansasu. Ale zádná z těchto historek nebyla pravdivá. Všechny byly vytvořeny mladou skupinou neokonzervatistů kteří byli rozhodnuti Clintona zničit. Kampaň se zaměřila na malý pravicový magazín jmenující se Americký divák který založil skupinu, nazývanou „Arkansas projekt“ k vyšetřování Clintonovy minulosti.

Novinář v centru tohoto projektu se jmenoval David Brock. V zaměřovači – David Brock z magazínu Americký divák. Ona byla oblečena v pláštěnce a čepici, přišla v 5:15 ráno a souložila s Clintonem v herně ve spodním podlaží guvernérova sídla. Davide, Davide, Davide, to začíná být trošku bizardní. A jako další věc uvidíme… Je to bizardní! Ale hej, Bill Clinton je bizardní chlap. Ale od té doby se Brock obrátil proti neokonzervativnímu hnutí. Nyní věří tomu, že útoky na Clintona zašly moc daleko a zkorumpovaly konzervativní politiku.

Byl Whitewater pravdou? Ne! Nebylo tam nic… myslím tím že tam nebyla spáchána žádná kriminální činnost. Určitě ne. Byl to nákup pozemku, ve kterém Clintonovi přisli o peníze. Bylo to vylíčeno kompletně obráceně, než jak se to stalo. Byl Vince Foster zabit? Ne. Zabil se sám. Pašovali Clintonovi drogy? Určitě ne. A věděli ti, kdož šířili tyto zkazky, že to není pravda že žádná z těchto zkazek není pravdivá? Nezajímalo je to. Proč ne? Protože ty zkazky měly ničící účinek.

Tak proč se zastavit? Byl to terorismus. Politický terorismus. A vy jste byl jedním z jeho agentů! Rozhodně byl. Rozhodně. Historky pomalu zachvátily Ameriku a přes Clintonovo popření se republikáni v parlamentu chopili těchto skandálů a začali tlačit na vyšetřování této nemorálnosti v srdci vlády. Zjednodušeně řečeno, tisk přes úvodníky a nátlak dotlačil politiky k tomu, aby říkali: Zde je chap který, pokud víme, neudělal nic špatného nikdo ho neobvinil z dělání něčeho špatného nejsou tu žádné důkazy, že udělal něco špatného ale my si myslíme, že presumpce viny by vlastně měla být na něm uplatněna.

Měl by nějak dokázat svou nevinu. Díky tomuto nátlaku byl Clinton donucen souhlasit s nezávislým vyšetřováním Whitewateru. Bylo vedeno vrchním soudcem jménem Kenneth Starr. Ale co nebylo moc známo bylo, že Starr je členem pravicové skupiny právníků nazývané Federalistická společnost jenž má finanční a programové napojení na neokonzervatisty. A stejně jako neokonzervatisté i tito viděli Clintona jako nebezpečí pro zemi a byli rozhodnuti to Američanům dokázat. V Merck návodu.

Merck je farmaceutická firma, která vyprodukovala návod uvádějící různé nemoci včetně sociopata. A pokud se na definici sociopata podíváte, tak popisuje přesně Clintona. Někdo, kdo je okouzlující a kdo nemá žádné konkrétní pocity pro lidi, které okouzluje není schopen odmítnout okamžitý požitek a tak dále a podobně. Je to tam přesně vypsáno. Měli jsme za prezidenta velmi nefunkčního muže. To bylo velmi nebezpečné, jak jako příklad, tak kdyby vznikla krize, tak nemám důvěru v to, že by ji zvládnul.

Ale přes všechnu snahu Kenneth Starr nedokázal najít žádné usvědčující důkazy v kauze Whitewater. Rovněž nenašel žádné důkazy podporující jakýkoliv z těch sexuálních skandálů které vzešly z Arkansas projektu. Až konečně jeho komise narazila na Clintonovu aférku s Monikou Lewinskou, kterou Clinton popřel. A v této lži, jak neokonzervativní hnutí věřilo, našli to, co hledali. Cestu, jak přinutit Američany vidět tu pravdu o svobodomyslné korupci v jejich zemi. Začala kampaň na odvolání prezidenta.

A v té hysterii celé konzervativní hnutí vykreslovalo Clintona jako zkažené monstrum, jenž musí být odstraněno z úřadu. Ale znovu tu neokonzervatisté vytvořili mýtického nepřítele pomocí přehánění a překrucování reality. Byli lapeni mýtickou osobou, kterou stvořili, či osobami, těmi Clintonými, což byli manipulativní, příšerní lidé, které se oni, šlechetní žalobci, chystají zdolat. Myslím, že ve vedení konzervatistů během Clintonovy éry byl bod korupce. Byl tu bod ochoty udělat cokoliv k dosažení cíle smetení Clintona.

Byla to cesta na které lidé, jenž vykreslovali Clintona jako nemorálního jednali nemorálně sami. Skončilo to tak, že jednali hůře, než jednali lidé, které napadali. A celé to morální běsnění, všechny ty podvody, nebyly k ničemu. Odvolání prezidenta neprošlo, protože průzkumy vytrvale ukazovaly že Američané se stále nezajímají o tyto morální otázky. Jeden z vedoucích neokonzervatistů, William Bennett napsal knihu Smrt pobouření, jenž obvinila lidi. Obvinil veřejnost z uzavření smlouvy s ďáblem.

Její neochota podpořit odvolání prezidenta byla důkazem její morální korupce. V roce 1997 se Bin Laden a Ayman Zawahiri vrátili do Afghánistánu kde se poprvé setkali před deseti lety. Tehdy se zdálo, že islámismus by mohl uspět jako populární revoluční hnutí. Ale nyní čelili neúspěchu. Všechny pokusy svrhnout režimy v arabském světě byly neúspěšné. Lidé se proti nim obrátili kvůli příšernému násilí a Afghánistán byl jediným místem, kam mohli jít. Nuže, rok 1997 byl jejich neúspěchem. Egypt, Alžírsko… nikde to nefungovalo.

Zvrtlo se to do neúspěchu, protože populace je nepodpořila. Protože lidé, i ti kteří k nim byli zpočátku naklonění byli odstrašeni jejich násilím a jejich neschopností komunikovat a mít přístup ke komunikaci s lidmi, a to je velmi jasně napsáno v Zawahiriho knize „Rytíři pod prorokovým praporem“ kde se tak nějak vrací k tomuto experimentu a naříká na jejich neschopnost vzbudit uvědomění v masách cítí to, jak víte, že jako předvoj nezvládl komunikaci. Oni zůstali izolováni a to byl důvod, proč selhali.

A tehdy začali novou strategii. V květnu 1998 Bin Laden a Zawahiri pozvali skupinu novinářů na tuto tiskovou konferenci kde oznámili nový džihád. Zawahiri byl přesvědčen že to nejsou jejich teorie, které jsou příčinou neúspěchu ale že je to chyba muslimských mas. Jejich mozky byly zkorumpovány svobodomyslnými idejemi ze západu. Ale spíš než to vzdát on věřil tomu, že řešením je uděřit přímo na zdroj korupce. Tento nový džihád bude přímo proti Americe. Jak jsem již řekl zaměříme naše úsilí na boj proti židům a křesťanům, nebo Američanům.

Nemáme žádných námitek proti jakékoliv straně či osobě která bojuje na celém světě proti američanům. A chceme vám říci, že vyhrajeme tu válku proti američanům. Amerika bude poražena. Amerika zná naši sílu, a… Byla to zoufalá strategie zrozená ze selhání malé skupiny, jejíž revoluce neuspěly. A zloba, která vyšla z toho selhání bude nasměrována na Spojené státy. Co Zawahiri a Bin Láden udělají bude mít dramatický efekt na budoucnost neokonzervativního hnutí.

V roce 1998 všechny jejich pokusy o změnu Ameriky skrze morální revoluci selhaly. Čelíc lhostejnosti lidí byli neokonzervatisté opomíjeni jak v domácí, tak v zahraniční politice. Ale s útoky, které zasáhnou Ameriku neokonzervatisté konečně naleznou ďábelského nepřítele jakého hledali od kolapsu Sovětského svazu. A v reakci na tyto útoky promění neokonzervatisté upadající islámské hnutí v to, co se bude zdát velikou revoluční silou o které Zawahiri vždycky snil. Ale většina z ní bude existovat jen v představách lidí. Bude to nový mýtický nepřítel.

Dokumenty, publicistika, souvislosti, reference