There is a Policeman Inside All Our Heads; He Must Be Destroyed.

Nespokojte se s ničím menším, než s tím čím byste mohli být, udělejte ze svého života veledílo! Toto je dokument o tom, jak myšlenky Sigmunda Freuda o nevědomí mysli byly použity těmi u moci na ovládnutí mas ve věku demokracie. Minulý díl ukázal, jak se myšlenky Freuda rozšířily v Americe v 50. letech. Byli propagované jeho dcerou Annou, a Freudova synovcem Edward Bernays, který vynalezl public relations. Přenesl Freudova teorie do srdce reklamy a marketingu. Muž jako ty! … Tedy … s takovou károu ! …

Oba věřili, že pod povrchem všech lidských bytostí je ukryto iracionální „Já“, které musí být ovládnuto pro dobro jednotlivce jakož i pro stabilitu společnosti. Ale freudovci měly být zakrátko odsunutí od moci jejich protivníky, kteří tvrdili, že se v lidské podstatě mýlí. Vnitřní „Já“ není třeba potlačovat nebo ovládat, mělo by být vybízeny k tomu, aby se mohlo projevit.

Z tohoto měl vzejít nový typ silné lidské osobnosti a lepší společnosti. Ale ve skutečnosti z této revoluce povstal pravý opak. Izolované, zranitelné a hlavně chamtivé „Já“. Daleko poddajnější na manipulaci, jak byznysem tak politiky, než cokoliv předtím. Ti u moci nyní mohli kontrolovat lidské „Já“ ne jeho potlačováním, ale naplňováním jeho nekonečných tužeb.

Století lidského já: Část Třetí: „V hlavě každého z nás je policista. Musí být zničen!
„To, co se tu děje je osvobození citů .. Jinými slovy, city, ne jen vzpomínky, které byly potlačeny, například křik, pláč, hněv … pokud ta osoba je skutečně naštvaná, musí to ze sebe dostat … Ne! … Ne! … Mohl bych vás zabít! … Jsem starý muž … Slyšte! Pokud já mohu mít sílu, abych to udělal, jakou by měli mladí lidé, kdyby měli tyto pocity … V 50. letech malá skupinka psychoterapeutů odpadlíky začala s novou formou terapie. Pracovali v malých místnostech v New Yorku a povzbuzovali své pacienty k otevřenému projevování svých citů. chci pomoc! … opravdu …. Byl to přímý útok na teorie freudovských psychoterapeutů kteří zbohatli a získali moc tím, že učili Američanů jak ovládat své pocity.

Dr. Alexander Lowen – experimentální Psychoterapeut 50. let:
 Ve Freudově práci se pocitů báli. Chtěli dosáhnout velmi „správných“ lidí, kteří dělají to co je správné, kteří žijí správný život. To chtěli. Nechtěli intenzivní emocionální život. Sám Freud emocionální nebyl, chci říct, Freud byl rozumově založen. Já jsem takový byl také, vím, ale teď jsem víc než jen to. Vůdcem této skupiny byl muž nenáviděný Freudem a jeho rodinou. Jmenoval se Wilhelm Reich.

Reich žil izolovaný život v domě, který si sám postavil v nedalekých horách při kanadské hranici. Reich byl původně Freudovo oddaným učňům ve Vídni v 20. letech, ale zpochybnil Freuda v základech psychoanalýzy. Freud tvrdil, že lidé jsou ve své podstatě nadále poháněni primitivními zvířecími pudy. Úkolem společnosti bylo potlačovat a ovládat tyto nebezpečné síly. Reich věřil v přesný opak. Nevědomé síly uvnitř lidské mysli jsou dobré. To jejich potlačování společností jejich narušilo. To udělalo lidí nebezpečnými.

Morton Herskowitz – student Wilhelma Reicha, 1949-52:
Reich a Freud měli dva fundamentální odlišné názory na to, čím je lidská podstata. Freud v jejím jádru viděl nekontrolovatelně násilné, přímo válečnými běsnící peklo emocí. Reich tvrdil, že k tomu lidské bytosti původně předurčeno nejsou. Jsou výsledkem neumožnění původnímu podnětu projevit se. Základním přirozeným podnětem bylo podle Reicha libido, sexuální energie. Pokud by se uvolnilo, lidské bytosti by vzkvétaly. Ale tato myšlenka ho přivedla do přímého konfliktu nejen se Sigmundem Freudem, ale také s Freudovo dcerou Annou, která věřila, že sexuální síly lidí byly nebezpečné, pokud nebyly ovládané.

Lore Reich Rubin – dcera Wilhelma Reicha: Můj otec si myslel, že libido třeba osvobodit a být volným. A dost brzy vyvinul teorii, že neurózy pocházejí z nedostatku orgasmu nebo ze žádného orgasmu. A Anna Freud, víte, byla pannou a to bylo velmi důležité, protože nikdy neměla sexuální poměr s mužem, a najednou tu byl muž, který tvrdil, že cestou ke zdraví je orgasmus, a proti němu stála žena, která byla analyzována svým otcem, protože masturbovala. Takže tu máme ženu, která je proti sexualitě a muže, který káže sexuální svobodu. To muselo vyústit konfliktům, no ne? Ke konfliktu došlo na konferenci v 1934 ve Švýcarsku. Anna Freud, ze které se stal uznávaný vůdce psychoterapeutického hnutí přinutila Reicha odejít. Zničila jeho kariéru.

Lore Reich Rubin – dcera Wilhelma Reicha: Zbavila se ho, velmi rázně. A myslím, že o co se částečně pokouším já, je zbavit se jí.
– Můžete to objasnit?
– No, myslím, že by Anne Freud nemělo projít to co udělala, že by se o tom mělo vědět. Zařídila, aby ho vykopli z Mezinárodní psychoterapeutickou Asociace.
– Takže se chcete pomstít?
– Dá se to tak říct, nebo ukřivdil pravdě
– Ne, napravit křivdu. To raději vystřihněte.
– Nevolá se to freudovské přeřeknutí?
– Ano, volá.
Reich uprchl do Spojených Států a postavil si dům a laboratoř. Jeho myšlenky se staly grandiózní až k hranici šílenství. Byl přesvědčen, že objevil zdroj energie libida. nazval ji ‚Energie Orgon‘ a Reich zbudovat velké dělo, které, jak tvrdil, dokázalo zachytit z atmosféry tuto energii a soustředit ji na oblaka a vytvořit déšť. Tvrdil také, že dělo může být použito k ničení létajících talířů, které ohrožovaly budoucnost světa.

V roce 1956 byl Reich zatčen federálními úřady za prodej zařízení, které podle jeho slov léčilo energií Orgon rakovinu. S Reich zacházeli jako se šílencem. Byl zatčen a všechny jeho knihy a práce byly spáleny na příkaz soudu. O rok později Reich zemřel ve vězení. Freudovcom se zdálo, že hlavní hrozba byla navždy odstraněna. Ale mýlili se. Neuvědomovali si, že jejich vliv na americkou společnost měl být zakrátko také zpochybněn.

Což mělo vést nejen k jejich úpadku, ale také dramatickému vzkříšení Reichová myšlenek v Americe a celém kapitalistickém světě. Konzument je král. Jeho rozmary tvoří nebo ničí výrobců, velko a maloobchodníky, ten, kdo získá jeho důvěru, vyhrává. Ten, kdo jeho důvěru ztratí, je ztracen .. Koncem 50. let byla psychoanalýza zapletena v poháněni konzumerizmu v Americe. Většina reklamních společností najímala psychoterapeutů.

A jak ukázal minulý díl, vytvořili nové způsoby na pochopení pohnutek, kterými se konzumenti řídí, hlavně skupinovými sezeními, během nichž konzumenti volně asociovali své pocity s produkty. Z toho vzešly nové způsoby prodeje produktů tím, že apelovali na vnitřní nevědomé touhy konzumenta. Ale počátkem 60. let povstala nová generace, která na tento způsob prodeje zaútočila. Obvinili americký byznys ze zneužívání psychologických technik pro manipulaci lidských pocitů, aby se změnily na ideálních konzumentů.

Robert Pardun – Studentský aktivista, začátek 60. Let: Reklama byla manipulací, byl to způsob, jak vás přinutit dělat něco, co nevzešly z vás, vzešlo to z někoho jiného. Někdo řekl: „Tento rok byste měli nosit růžové košile s pasujúcimi růžovými fešáckymi botami “ a já na to, proč? To nejsem já, to je někdo jiný. Chtěli, abyste byli někým, kdo kupuje jejich zboží. Celý ten pocit, že jste nástrojem někoho jiného, Nechci jím být. Nechci být člověkem někoho jiného. Chci být sám sebou.

V polovině 60. let povstalo na amerických školách protestní hnutí. Jedním z hlavních terčů kritiky byla korporátní Amerika. Obvinili korporace z vymývání mozků americké veřejnosti. Konzumerismus není jen způsobem vydělávání peněz, stal se z něj prostředek k udržení mas v poddajnosti, zatímco vládě umožňuje vést násilnou a nelegální válku ve Vietnamu. Mentorem studentů byl známý spisovatel a filozof Herbert Marcuse.

Marcuse studoval psychoanalýzu a byl zaníceným kritikem freudovcov. Tvrdil, že pomohly stvořit svět, ve kterém byli lidé omezení na vyjadřování svých pocitů a identit jedině prostřednictvím masově produkovaných objektů. Vyústilo to do toho, co nazýval jednorozměrný člověk – konformní a utlačovaný. Psychoterapeuti se staly zkorumpovanými agenty těch, kteří řídili Ameriku.

Herbert Marcuse – Rozhovor 1978:
Byl to jeden z nejvýraznějších fenoménů, vidět do jaké míry mohla vládnoucí moc manipulovat, řídit a ovládat nejen vědomí ale také podvědomí a nevědomí jednotlivce. A to vše se na psychologických základech ovládáním a manipulací nevědomých primitivních pudů, které stanovil Freud. Představte si, tam venku jsou Američané … Všichni mají vymyté mozky, děcka … Všechny mají vymyté mozky .. je to jako kdybych sledoval film, a vy mi říkáte „Zabij mě!“

Podle logiky marcuseových tvrzení, začala nová studentská levice napadat tento systém společenské kontroly. Bylo to shrnuty ve sloganu ‚V hlavě každého z nás je policista – musí být zničen‚. a tento policista měl být zničen svržením státu a korporaci, které ho tam nasadili. Jedna skupina, „The Weatherman“ začala se sérií útoků na firmy, které podle nich ovládali lidské mysli konuzmentskými produkty a vyráběly zbraně používané ve Vietnamu.

Bernadine Dohrn – zakladatelka revoluční skupiny Weatherman:
Není možné být vázán nenásilí uprostřed té najnásilnejšej společnosti, jakou historie stvořila. Nejsem nenásilí žádným způsobem vázána.

Linda Evans – členka Weatherman:
Chceme žít život, který není založen na materiálních hodnotách, ale celý vládní systém a ekonomický systém v Americe je založen na zisku; na osobní chamtivosti a sobectví. Takže, abychom mohli být lidmi, abychom mohli jeden druhého milovat a být si navzájem rovni a nestavět se navzájem do rolí, musíme zničit tento druh vlády, která nám brání uplatňovat naše pozitivní životní hodnoty.

Ale americký stát vrátil násilně úder. Na sjezdu demokratické strany v Chicagu v 1968 policie a národní garda rozpoutali útok na tisíce demonstrantů. Byl to začátek fáze nemilosrdného útlaku nové americké levice. Vyvrcholilo to porážkou čtyř studentů na Univerzitě ve státě Kent 18 měsíců později. V důsledku těchto událostí se levice začala rozpadat.

Robert Pardun – Studentský aktivista, začátek 60. let:
Setkali jsme se se státní silou. Byla mnohem větší a silnější a měla více moci než jsme si uvědomovali. V tom bodě to vypadalo, že se mění taktika. Muselo čelit násilnému útlaku se mnozí z nové levice začaly obracet k nové myšlence. Pokud nebylo možné dostat policajta z hlavy tím, že svrhnout stát, je třeba najít způsob, jak se dostat dovnitř vlastní mysli a odstranit kontrolu vštípeny státem a korporacemi. Z toho mělo vzniknout nové „Já“, a také nová společnost.

Stew Albert – Zakladatel strany Yippie:
Politicky aktivní lidé byli přesvědčeni, že pokud dokáží změnit sami sebe a být zdravými jednotlivci a pokud vyroste hnutí cílené na osobní změnu lidí tak v nějakém bodě se všechna ta pozitivní změna – dá se říci že kvantita se změní na kvalitu – a způsobí to jakousi spontánní přeměnu společnosti. Ale nebyl k tomu potřebný politický aktivismus.

Robert Pardun – studentský aktivista – začátek 60. let:
Bylo to tvoření nového „Ty“. O tom, že pokud se dostatečné množství lidí změní, změní se celá společnost. Osobní sféra se stane politickou. Bez změny osobní sféry, jste neměli šanci změnit sféru politickou. Povstat proti státní moci Spojených států nebylo možné. Prečíslili nás ve zbraních. A aby stvořili nové „Já“, obrátili se k myšlenkám a technikám Wilhelma Reicha. Od jeho smrti malá skupinka psychoterapeutů vytvářela techniky založené na Reichová myšlenkách.

Jejich cílem bylo vynalézt způsob, který by umožňoval jednotlivcům osvobodit se od kontroly vštěpených společností do jejich mysli. Jejich střediskem byl malý bývalý motel na nedalekém kalifornském pobřeží. Jmenoval se Institut Esalen. Dominantou postavou v Esalene byl psychoterapeut Fritz Perls. Perls byl školený Reich a vymyslel druh skupinového sezení ve kterém naléhal na jednotlivce, aby veřejně vyjadřovali své vnitřní pocity, o kterých společnost tvrdila, že jsou nebezpečné a měly by být potlačeny.

Pracoviště Fritze Pearls – Esalen Institute, 60. roky:
Je to základní strach z té věci v mém nitru, jako malý démon ve mně … Nevychází příliš často … je opravdu těžké tomu zabránit .. Dejte tu věc před sebe na židli a povídejte si s ní!

Michael Murphy – zakladatel Esalen Institute:
Perls tomu říkal sednout si do horkého křesla před celou skupinou. Pokud by toto bylo horké křeslo a vy byste byli Perls, vedly by jste mě do tohoto procesu samo ztvárnění, samo odkrytí, bytí si vědomím všech svých částí a ovládnutí jejich, stát se jejich vlastníkem.
– To je ten démon?
– Ano.
– Mohu vyjít ven … můžu z něj vyjít přímo ven …
– A můžu … ho vytisknout …
– Vás! řekněte Vás!
– Mohu vás všechny zatlačit ..
– Ano! S každým z nás je démon …
– Mohu vás všechny rozplakat .. Mohu udělat, že se všichni budete cítit strašně … možná až navěky … Mohu zařídit, aby zde tyto ústa dělali věci a vyslovili věci … Mohu vás všechny téměř zničit … každého z vás … pokud se mi podaří dostat se ven … Není mezi vámi ani jeden, kterého bych ušetřil … Ani vás ne!
– Jak se teď cítíte?
– Cítím se lépe, tedy .. hm … Cítím se velmi upřímně ..
– Pocítili jste ten nárůst moci? Jinými slovy, převzetí vlastnictví nad tím, kým jste a jak se chováte a jak se cítíte,
celou vaší osobou na tomto světě jinými slovy, získáním nezávislosti. Vlastněním vaší svobody. Jsem strašný! Když mám svou moc, honím strach!
– Řekněte: „nahnilé jsem vám svou mocí strach!”
– Nahnilé jsem vám svou mocí strach!
– A teď … cítili jste ve svých rukou moc, ve svých svalech? Probouzejte se! ??? Nebylo to hnutí pro zábavu! To jsem chtěl dělat a také jsem to dělal! Perls a jiní v Esalene věřili, že se jim podařilo vytvořit způsob, který umožňoval jednotlivcům vyjádřit jejich skutečné vnitřní „Já“. Chci aby mi tleskali! Věřili, že z toho vzejdou nové, nezávislé bytosti, osvobozeny od společenských podmínek. Pro levici, dobytá po událostech v Chicago, to byla nesmírná přitažlivá myšlenka.

Tyto techniky mohly být použity na odpoutání nového silného „Já“, dost silného na svržení starého pořádku. Koncem 60. a začátkem 70. let tisíce lidí se hrnuli do Esalenu. Jen pár let dozadu to byl podivný okrajový institut. Nyní se z něj stalo středisko celonárodního hnutí osobní proměny. Hnutí lidského potenciálu.

Michael Murphy – Zakladatel Esalen Institute: Stal se z toho magnet. Lidé se chtěli připojit k tomuto proudu poznávání. Za nějakých sedm let už bylo těchto středisek v celé Americe kolem 200. Vzhlíželi hlavně k Esalenu jako k vedení.
– Cítím se tak osvobozena!
– Opravdu? To je fantastické! .. Přibralo to formu velké politické agendy. Nemůžete oddělit osobní proměnuod přeměny společnosti. Obě jdou ruku v ruce. A jak hnutí rostlo, lídři z Esalenu se rozhodli zkusit použít své techniky na řešení sociálních problémů. Začali s rasismem. Zorganizovaly skupinové sezení pro bílých a černých radikálů. Obě skupiny byly povzbuzeny, aby vyjádřily své skryté rasistické pocity Které jim byly vštípeny společností. Tím by se nad tyto pocity povznesli a čelili by si navzájem jako jednotlivci.

George Leonard – Vedoucí skupinový sezení – Esalen Institute, 60. léta:
Začali jsme se sérií sezení nazvaných ‚Rasová konfrontace jako transcendentální zážitek‘. Mysleli jsme, že chceme docílit ten druh černo / bílé konfrontace takže bychom mohli vidět, co je mezi těmito rasami ne tím, že cúvneme a budeme se snažit být slušní Ale tím, že půjdeme přímo do útrob příšery,
příšery rasových předsudků. Bylo to extrémně dramatické,
byly to ty nejtvrdší sezení, které byly uspořádány v institutu Esalen.
– Dívám se na tebe běloška, ??si oblečený! máš obuté své boty!
– Jsi si sám sebou jistý, dívajíc se na mě, co?
– Máte ve čtvrti svou prokletou policii!
– Vážně? To není moje policie!
– Máte svého guvernéra, máte svého starosty!
– Ale, vážně?
– Máte prezidenta … máte ambasadorů!
– Opravdu? Vy také můžete volit!
– My máme smrt ve Vietnamu … to jsou výhody práce otroka!
– Máte budovy, mrakodrapy, ve kterých panujete a které ovládáte
– Ekonomicky a politicky! A řekni mi, že to všechno není vaše! …
– Je to i vaše!
… Pak se černí spojili a napadli bílých. A prostě nám to dali vyzrát. Volali to nahlížet do někoho. Nahlížet do někoho znamená nahlížet do jejich tajemství. Do jejich falešnosti a podobně. Jako, bílí liberálové ‚, do těch se pustili nejvíce. Nekecaj takové sračky zatímco já dýchám … si prokletý lhář, ty bílo-růžový sukin syn! … Nevím proč jste přišli, vy všichni Tohoto černého frajera nevlastní! Chtěli byste i nás, co?
– Ustup! Co? Nač jsi sem přišel? Sedíte si zde s široce roztaženými nohama, spokojeni sami se sebou … Nač jste sem všichni přišli? Skupinové sezení bílých a černých byly katastrofou. Černí radikálové je viděli jako zákeřnou snahu zničit jejich moc. Tím, že se snažil změnit jejich na osvobozených jednotlivců jim Esalen odebíral jedinou věc, která jim dávala sílu a sebevědomí v boji proti rasismu, jejich skupinovou totožnost černých.
– Vezmi si to takto! Tvůj důvod, pro který si zde je jiný než můj! Takže hnutí lidského potenciálu se obrátilo na jinou sociální skupinu, o které si mysleli, že by její osobní proměna prospěla. Jeptišky. A tentokrát byli úspěšnější. Klášter neposkvrněného srdce v Los Angeles byl jedním z největších mnišských seminářů v Americe. Skupina radikálních psychoterapeutů se na něj obrátila. Chtěli vyzkoušet své techniky osobního osvobození na jednotlivcích, jejichž totožnost byla definována skupinou vnějších pravidel, které si hluboce osvojili. Klášter v úzkostné snaze vypadat moderně
s experimentem souhlasil.

Dr. William Coulson – vedoucí skupinového sezení s jeptiškami:
Dělali jsme víkendové skupinové sezení pro několik stovek jeptišek z Neposkvrněného srdce. Mniškám, které byly zdrženlivé – ještě zdrženlivější než normální lidé, bylo řečeno: nebuďte takové zdrženlivé, pusťte to ze sebe, jste dobrým člověkem, můžete si dovolit být tím, kým skutečně jste, nemusíte hrát roli jeptišky, nemusíte klopit zrak. Rozvážnost je přeceňovaná hodnota.

Novicka z Neposkvrněného srdce – Rozhovor během psychoterapeutického experimentu:
Snažíte se uplatnit, zjistit, kým ve skutečnosti, kdo se z vás stává a zároveň se snažíte žít život oddaný službě a snažíte se, aby to všechno zapadalo do toho, kým jste a občas je z toho takový zmatek, že vám z toho prostě jde prasknout hlava a máte chuť dělat šílené věci. Běhat po sadě a krást pomeranče a brát z chladničky Colu, šílené věci.

Jiná jeptiška:
Cítím se jako pokrytec chtěla jsem, aby mě lidé respektovali za to, čím jsem, ne za to, co mám na oblečené a proto jsem se změnou spokojená.
– Bojíte se, ale i tak pokračujete.
– O ano, jsem k smrti vystrašená, ale stojí to za to.

Kvůli experimentu se klášter začal měnit. Jeptišky hlasovali za zrušení hábitů a za nošení normálního oblečení. Psychoterapeuti zjistili, že probudili jiné síly.

Dr. William Coulson – vedoucí skupinového sezení s jeptiškami:
Jedná z věcí, kterou jsme odpoutali, byla sexuální energie, jedna z věcí, kterou se kostelu úspěšně dařilo potlačovat, už víc neměla být potlačována. jedna sestra, která byla členkou společenství dostala nápad, že bude volnější, než dříve a svedla jednu ze spolužaček a pak svedla učitelku noviciek, což byla starší, velmi zdrženlivá paní a její program osvobození této starší ženy byl sex.

Zavezla ji do obchodu a pak, když se vraceli a vešli do garáže naklonila se k ní a políbila ji na ústa a na to sestra, která pravděpodobně nebyla nikdy políbení byla připravena zajít dál. Výsledkem experimentu v klášteře byla pohroma. Během jednoho roku prosilo 300 sester, více než polovina kláštera, Vatikán o propuštění z přísahy ao šest měsíců zavřel klášter své brány. Zůstala jen malá skupinka sester, ale z těch se stali radikálně lesbičky. Zbytek se vzdal pobožného života.
– Přestali být jeptiškami?
– Ano, stali se z nich civilní osoby ..

Koncem 60. let se myšlenka sebepoznávání rychle rozšiřovala po celé Americe. Skupinové sezení se staly centrem něčeho, co bylo pojaté jako radikální alternativní kultura založená na rozvíjení svého „Já“, osvobozeného od zkorumpované kapitalistické kultury. Chci se prostě osvobodit … abychom byli sami sebou … A je to pro lásku, pro zkušenost … Pozitivní způsob života … Netvrdíme, že se mýlíte .. chci být prostě volní, být tím, čím toužíme být a za co se sami považujeme a pokračujeme v hledání nás samých …

Začalo to mít vážný dopad na korporátní Ameriku, protože tyto nové osobnosti nejednaly jako předvídatelným konzumenti. Hlavně odvětví životního pojištění bylo znepokojeny tím, že stále méně vysokoškolských studentů si kupovalo životní pojistku po tom co skončili univerzity. Požádali Daniela Yankelovicha, vedoucího výzkumníka trhu v Ameriku, aby to vyšetřil. Studoval psychoanalýzu.

Daniel Yankelovich – Yankelovich Partners Průzkum Trhu a.s.:
Obchod s životními pojistkami, více než jiná odvětví v té době, byl vybudován na základech protestantské etiky. Kupovali jste si pojistku jen pokud jste byli někým, kdo se obětoval pro budoucnost. pokud jste žili pro přítomnost, nepotřebovali jste životní pojištění. Měli proto pocit, že možná základní hodnoty protestantské etiky jsou zpochybňovány některými z těchto nových hodnot, které se začaly vynořovat. Byl jsem opravdu zaskočen tím, co jsem objevil.

Běžná interpretace byla ta, že to bylo spojeno s politickým radikalismem. Ale bylo nám jasné, že to je jen maska, kostým. Jádro toho bylo spojeno s vyjádřením sebe sama … Tato zaujatost sebou a svým nitrem, to bylo to, co bylo pro lidi tak důležité, možnost projevit se. Wow! Skvělý pocit! .. Yankelovich začal sledovat nárůst a chování těchto nových sebe projevujících se „Já“.

Řekl korporacím, že tyto nové bytosti jsou konzumenty, ale nechtěli být umísťování v hranicích rozvrstvení americké společnosti. Místo toho chtěli produkty, které by vyjadřovaly jejich individualitu, jejich odlišnost v konformního světě. Přesně ty věci, které americké korporace nevyráběly.

Daniel Yankelovich – Yankelovich Partners Průzkum Trhu a.s.:
Produkty měli odjakživa citovou náplň. nová byla individualita. Myšlenka, že tento produkt mě vyjadřuje a zda to bylo malé evropské auto, nebo konkrétní reprosoustava, vaše prezentace, vaše oblečení, stal se z toho způsob, jak mohou lidé utrácet peníze aby tak světu mohli říct kým jsou. Ale výrobci neměli ani ponětí o tom co se děje s konzumenty a s trhy. Největší reklamní společnosti začaly pořádat, jak je nazvali, operační skupiny aby zkusili zjistit, jak se těmto novým jednotlivcům zalíbit.

Šéf jedné agentury poslal oběžník všem svým pracovníkům. Musíme se podřídit, řekl jim, novým nonkonformistom. Musíme poslouchat muziku Bobbyho Dylana a chodit častěji do divadla. Ale problém byl, že málo sebe projevujících se jednotlivců se účastnilo skupinových sezeních. Lidé od reklamy byli odkázáni na své vlastní možnosti.
– Tyto nové cereálie chutnají tak správně! Chce se vám z nich tančit, až vám z toho přechází zrak!
– Chutné, malé čtverečky sladové pšenice jsou křehké a křupavé a chutnají tak velice!
– Rychlejší …

To je ono, použij folk-rock, ale ať je to více rock, než folk! Ale byl tu ještě vážnější problém. Vytvářet produkty pro lidi, kteří se chtěli projevit znamenalo vytvářet různorodost. Ale systémy masové produkce, které byly v Americe vyvinuty přinášeli zisk jedině pokud produkovali velké množství stejných objektů. To skvěle pasovalo z omezenou škálou tužeb konformní společnosti. Expresivní „Já“ ohrožovalo tento systém produkce.

A tato hrozba měla ještě vzrůst protože jeden podnikatel objevil způsob jak masově produkovat toto nové nezávislé „Já“. Jmenoval se Werner Erhard. Erhard vyvinul systém nazvaný EST – Erhard seminární trénink. Stovky lidí přicházelo na víkendové sezení aby se naučili jak být sebou samým, a EST začal být kopírován jinými skupinami jako například Exegesis v Británii. Mnoho erhardových technik pocházelo z hnutí lidského potenciálu.

Kritizoval toto hnutí za to, že nešlo ještě dál. Jejich myšlenka, že uvnitř všech lidských bytostí se nachází centrálně jádro byla podle něj jen dalším ohraničením lidské svobody. Ve skutečnosti neexistuje žádné pevné „Já“, což znamenalo, že můžete být čímkoli, čím chcete být.

Werner Erhard – zakladatel EST:
Teze hnutí lidského potenciálu byla, že tam dole ve vás je něco opravdu dobré a pokud odložíte vrstvy ocitnete se uprostřed něčeho jako jádro, něčeho, co je vrozeně snažící se vyjádřit sebe samé, to mělo být to skutečné „Já“ a to mělo být tak úžasné. Ve skutečnosti jsme odhalili, že lidé, kteří se dostali až k poslední vrstvě a odložili ji zjistili, že jim nezbylo nic.
– V pořádku! Tisk! Pohyb! Udělej to! sezení EST byly intenzivní a často brutální. Účastníci podepsali smlouvy, ve kterých souhlasili, že neodejdou a že umožní trenérem dělat cokoliv, co uznají za nutné aby zlomili jejich společností vytvořené totožnosti.
– Dostaneš se do sevření! Nebo vyhraju! Pokud budu tisknout silnější, než ty, rozmačkat tě! Takže raději rychle zatlač, pořádně! Pojďme! to je ono, pořádně! Ano, tisk! Dobře! Dobře! Dobře! Znovu! Ano!

Werner Erhard – zakladatel EST:
Skutečnou pointou tréninku EST bylo projít vrstva po vrstvě po vrstvě po vrstvě, až jste přišli k té poslední a odložili jste ji a tam jste pochopili, že to všechno je vlastně nesmyslné a prázdné. To je ta existenciální závěrečná pointa. EST šlo ještě o krok dále v tom, že lidé si začali uvědomovat, že to celé je nejen nesmyslné a prázdné, ale že je to prázdné a nesmyslné že je to prázdné a nesmyslné a v tom je skrytá ohromná svoboda. Všechny ohraničení, všechna pravidla, které jste na sebe naložili jsou pryč. A nezbývá vám nic, a nicota je výjimečně silné místo, ve kterém se můžete ocitnout protože jedině z nicoty můžete tvořit z této nicoty mohli lidé vymyslet život, dovolilo jim to stvořit sebe samých.
– Stvořit sebe samých?
– Stvořit sebe samých. Můžete být, čím chcete být. Chci abyste začali vydávat ten zvuk a když zazní, začněte tvořit v lidech, svět jakým ho chcete stvořit vy.

Jesse Kornbluth – novinář New Times, 70. léta:
Erhard udělal to, že řekl, že záleží jen na jednotlivci, že neexistuje žádná společenská smlouva, že to, že žijete plný život je vše, co vás má zajímat. Po trénincích EST lidé cítili, že není sobectvím myslet jen na sebe, že je to vaší nejvyšší povinností. Tak mě polib a usměj se na mě, řekni, že na mě počkáš Přiviň mě, jak by si mě nikdy neměla opustit

John Denver – absolvent EST:
Trénink se děje během dvou víkendů a byl to v mém životě dost neuvěřitelný zážitek, navždy budu za tento zážitek vděčný.
Odnesl jsem si z toho hodně. chceme opravdu vědět, kým jsme, dějí se věci, ze kterých se učíme stále více o nás samých stále, a skutečně zjistit, díky čemuž přístup ke statistikám a jak se objevujeme. EST se stal ohromným úspěchem. zpěváci, filmové hvězdy a statisíce obyčejných Američanů v 70. letech prošlo tréninkem. Ale časem se politická myšlenka, která hnutí odstartovala, myšlenka osobní transformace se začala vytrácet.

Původní vize, že díky objevování a vyjádření sebe samého se zrodí nová kultura, která zpochybní státní moc.
– Nedovolíme jim oddělit naši kulturu od naší politiky! My jsme lid, jsme všichni spolu! J * bat je! Rodila se myšlenka, že lidé mohou být šťastní jednoduše sami v svém nitru a společenská změna není důležitá. Jedním z propagátorů této myšlenky byl Jerry Rubin. V roce 1968 Rubin jako vůdce Yippie vedl pochod na Chicago. Ale teď prošel tréninkem EST.

Jerry Rubin – zakladatel strany Yippie – Rozhovor, 1978
Byl jsem ochoten umřít a měl jsem mučednicky komplex tak jako my všichni, a tohoto ideálu jsem se vzdal, obětování se. Už nejsem tak přesvědčivě vzrušený nespravedlností jako předtím. Reinkarnovali jsme se zevnitř.

Stew Albert – zakladatel strany Yippie:
V podstatě se politika vytratila a byla úplně nahrazena tímto životním stylem a pak touhou zahloubit se stále více v sobě samém. V tomto okamžiku už grandiózním „Já“. A můj dobrý přítel a jeden z původních zakladatelů hnutí Yippie Jerry Rubin se zcela tímto směrem přesunul a myslím, že začal věřit tomu, že může být šťastný a plně rozvinutý na vlastní pěst. Socialismus v jedné osobě.
– Byl v tom sám?
– I když samozřejmě to je kapitalismus …

Werner Erhard – zakladatel EST:
V tom je celý vtip. Myslím, že je to vtipné, protože lidé tráví velkou část svého života posedlí svou minulostí a jsou zamknutí v své minulosti a ohraničení na svou minulost a ohromnou úlevou od toho je nechat lidi stvořit sebe samých. EST byla nejživějším a nejintenzivnějším vyjádřením myšlenky, která se rychle přesouvala všemi vrstvami americké společnosti. Knihy a televizní programy propagovali myšlenku, že hlavní lidskou povinností je být sebou samým. A ti, kteří tuto změnu sledovali byly zaskočeni rychlostí jakou se tato myšlenka šířila.

Daniel Yankelovich – Yankelovich Partners Průzkum Trhu a.s.:
V 1970 to bylo jen malé procento celkové populace, možná 3 až 5 procent. V 1980 se to rozšířilo na drtivou většinu veřejnosti, až na 80 procent. – Ptali jste se: jak mohu být naplněn? Vezměte si dnešní den a řekněte si: když se ráno holím dívám se do zrcadla a říkám si, skutečně si to říkám: Nikdo ti tento den nepokazí, nikdo! Tato zaujatost sebou a svým nitrem se šířila společností v 70. letech.

Pomohl mi přestat žít v minulosti a začít budovat od dneška a využít své zkušenosti z minulosti a stát se lepší osobou dnes a zítra. Ale přichází problém: jak se projevit? A v tomto bodě se americký kapitalismus rozhodl, že zakročí a pomůže tímto jednotlivcům plně se projevit a vydělat při tom velké peníze. Nejprve museli najít způsob, jak se dostat do jejich hlav, aby mohli zjistit, co tyto nové bytosti chtějí, aby mohly být sebou.

Nepřišlo to z Madison Avenue, ale z jednoho nejvlivnějších vědeckých výzkumných center v Americe. Stanfordské výzkumný institut (SVI) v Kalifornii pracoval pro korporace a vládu. Většina prvních výzkumů na počítačích se odehrála tam a pracoval také pro ministerstvo obrany na projektu zvaném „Hvězdné války“. V 1978 se skupina ekonomů a psychologů v SVI rozhodla, že najdou způsob jak číst, měřit a naplňovat touhy těchto nových nepředvídatelných konzumentů.

Jay Ogilvy – Vedoucí výzkumu psychologických hodnot, SVI 1979-88:
Myšlenka byla taková, že vytvoříme přesný nástroj pro měření celé škály tužeb, přání, hodnot, které byly dříve nějak přehlíženy. V byznysu se říkalo, víte,
‚Co se změří, to půjde udělat‘. V podstatě jsme výrobcem říkali, že pokud opravdu chtějí vyhovět nejen základním potřebám, ale individuálním potřebám, choutkám a touhám výše vyvinutých lidských bytostí budou muset podělit, budou muset přihlédnout na individualitu. Aby to bylo možné, obrátil se SVI o pomoc na ty, který osvobození „Já“ odstartovaly. Zvlášť na jednoho z vůdců hnutí lidského potenciálu, psychologa jménem Abraham Maslow.

Pozorováním měst jako Esalen, vymyslel Maslow nový systém psychologických typů. Nazval ho hierarchií potřeb, která popisovala různé citové stadia, kterými lidé procházeli když osvobozovali své pocity. Na vrcholu bylo sebe uskutečnění. Byl to bod, ve kterém se všichni jednotlivci stali úplně řízení sebou a osvobození od společnosti. Tým v SVI věřil, že hierarchie Maslow by mohla být základem nového způsobu uspořádání společnosti.

Ne podle společenských tříd, ale podle různých psychologických tužeb a pohnutek. Aby to ověřili, vyvinuli velký dotazník se stovkami dotazů o tom, jak lidé vidí sami sebe – jejich vnitřní hodnoty. Otázky byly navrženy tak, aby z nich bylo vidět, zda lidé zapadají do maslowowých kategorii.

Amina Marie Spengler – Vedoucí výzkumného programu psychologických hodnot, 1978-86:
Snažili jsme se zjistit, jak se lidé opravdu cítí. Ptali jsme se opravdu intimní otázky a najali jsme na to firmu, která prováděla průzkumy a oni řekli, že ještě nikdy nic takového neviděli. Běžně musíte poslat pohlednici a za šest týdnů další pohlednici a pak musíte zavolat lidem, abyste měli zpáteční odezvu, my jsme měli návratnost 86 procent a oni poslali jen jednu pohlednici. Lidé zbožňovali vyplňování tohoto dotazníku.

Několik dotazníků se vrátilo s přiloženou poznámkou: máte ještě nějaké dotazníky, které bych mohlo vyplnit? Protože jsme se chtěli od lidí, aby se zamysleli nad věcmi, o kterých dříve nepřemýšleli a jim se myslet na ně líbilo. Například, jak se cítí, co je motivuje, jaký je smysl jejich života, co je pro ně důležité. Bylo to jako, wow. Odpovědi pak byly analyzovány počítačem. Odhalily, že u lidí se opakují vzorce toho, jak se vidí a ty zapadaly do maslowowých kategorii.

Na vrcholu hierarchie byla velká a rostoucí skupina která protínala všechny společenské vrstvy. SVI je nazvala řízení zevnitř. Byli to lidé, kteří cítili, že nejsou definováni svým místem ve společnosti ale rozhodnutími, které sami dělají. Ale SVI odhalili také, že tito lidé mohou být definováni různými vzorci chování, kterými se rozhodli projevovat se. Sebevyjádření nebylo neohraničené, zapadalo do identifikovatelných typů. SVI pro ně vymyslel nový název – životní styly.

Podařilo se jim kategorizovat nový individualismus. Nazvali svůj systém „Hodnoty a životní styly“ zkratka HoŽiŠt. V popředí této změny se nacházejí tři HoŽiŠt skupiny, skupiny, které se nazývají řízení zevnitř. Jsou to lidé, pro které je osobní uspokojení důležitější než status nebo peníze. Mají tendenci k sebe uskutečnění, jsou komplexními a individualistický. Rob je „Já-jsem-já“. „Já-jsem-já“ lidé hledají nové hodnoty, snaží se odtrhnout od tradici a najít své vlastní standardy.

Dělej si vymyslel i vlastní jméno – Rob Noxious (obnoxious = protivný) Jody je zážitkárka. Tato skupina hledá vnitřní vzrůst přes přímé zážitky. Zážitkári nejsou často na jednom místě, je to skupina „všechno jednou vyzkoušet“, a veškerá tato činnost potřebuje zboží a služby. Jejich záliby jsou ruční a jejich majetek jednoduchý ale ne vždy levný. Společensky uvědomělí – jsem knihovník, prodávám knihy, Jsem obchodník, ale to automaticky neznamená, že věřím v kapitalismus, je to prostě to, co teď dělám.

SVI vytvořili zjednodušený dotazník s 30 klíčovými otázkami. Kdokoliv, kdo na ně odpověděl, mohlo být okamžitě zařazen do jedné z okolo tuctu těchto skupin. Umožňovalo to podnikatelům určit, které skupiny si kupovali jejich produkty a tedy jak propagovat své zboží. Stali se z nich silné symboly hodnot a životních stylů těchto skupin. Byl to začátek marketingu životního stylu.

Amina Marie Spengler – Vedoucí výzkumu psychologických hodnot, 1978-86:
Dovolovalo to lidem hledět na lidi z demografické perspektivy, věkových skupin nebo příjmových nebo jiných, ale skutečně porozumět Jejich vnitřní motivace. Chci říct, většina marketingu vypadala tak, že jste hleděli na to, co lidé dělají a snažili se zjistit, co s tím, ale my jsme to dělali tak, že jsme hleděli na vnitřní hodnoty lidí Abychom mohli zjistit, jaký je jejich životní styl, V jakém domě bydlí, jakým autem jezdí.

Takže jim pak korporace mohly prodávat věci tím, že jim rozuměli, měli jejich onálepkovaných, věděli jak ti lidé vypadají, kde žijí, jaký mají životní styl. Pokud nějaký produkt vyjadřoval hodnoty nějaké skupiny, byl jí kupovaný. Díky tomu byl systém hodnot a životních stylů tak silný. Jeho schopnost předpovědět, které nové produkty by si vybrali lidé hledající samo uskutečnění. Tato schopnost měla být dramaticky demonstrována.

HoŽiŠt měl zakrátko ukázat nejen produkty, které si koupí, ale i politiků, kterých budou volit. Dámy a pánové, příští prezident USA – Ronald Reagan! V 1980 se Ronald Reagan ucházel o post prezidenta. On a jeho poradci byli přesvědčeni, že vyhrají díky programu nového individualismu. Měl to být útok na 50 let vměšování vlády do života lidí.

Jeffery Bell – autor projevů Ronalda Reagana, 1976-81:
Napsal jsem přímluvu o tom, že třeba nechat lidi dělat zásadní rozhodnutí, odklidit jim z cesty soudců, odklidit z cesty byrokratů, odklidit jim z cesty centralizovanou vládu. Dal jsem Reaganovi na výběr mezi různými názvy toho proslovu, a on si vybral Nechte vládnout lidí, Nechte lidi znovu získat vládu, znovu získat kontrolu nad svým osudem daleko od odlehlé elity v Washingtonu.

Rád si říkám, že ten druh vedení, který bych použil v Washingtonu není tentýž druh vedení, kterým bych předstíral, že jsem schopen vyřešit všechny problémy, o kterých jsme zde diskutovali ale spolu, vy a já můžeme … Chtěl bych být, chtěl bych převzít vedení v přebírání vlády z ramen amerických občanů a osvobodit vás … Bylo to radikálně. Moderní Republikáni si mysleli, že je to sebevražda, Jimmy Carter to nazval absurdností, Tisk byla extrémně negativní, ale zvláštní bylo, že to fungovalo v průzkumech v New Hampshire, státě s prvními Primark, které jsme museli vyhrát.

Zvláštní bylo, že existovala zvláštní mozaika podpory Reaganovy opatření. Tradiční průzkumy nemohli najít žádný soudržný vzorec napříč třídami, věkem ani pohlavím. Ale ti, kteří navrhovali systém hodnot a životních stylů věřili, že vědí proč to tak je. Testovali svůj systém v Americe i Británii a byli přesvědčeni, že i Reaganovy i Thatcherové poselství o individuální svobodě zapůsobí na skupinu na vrcholu hierarchie, lidí řízených zevnitř, protože to zapadalo do způsobu, jakým se vidí.

Christine MacNulty – Manažerka programu – SVI HoŽiŠt Tým, 1978-81:
Byly skutečně zainteresováni bytím jednotlivci, tím, aby byly individuální, a tak v raných stadiích, když jsme se dívali na zprávy o tom, že oba, Thatcher i Reagan se prosazují řekli jsme si, že používají slova, která budou podobat hodně mladým lidem a obzvláště lidem, který směřují k seberealizaci. Volali jsme jejich řízení zevnitř.

Mnoho našich kolegů tvrdilo, že je to absolutně směšné protože řízení zevnitř jsou velmi společensky uvědomělí, společensky aktivní, nikdy nebudou volit konzervativních, nikdy nebudou volit Republikány, ale říkali jsme si, že pokud se jejich Thatcher a Reagan budou i nadále tímto způsobem snažit zaujmout podaří se jim to. Myšlenka, že noví seberealizující se jednotlivci by si vybrali politika z pravice a ne levice, se zdála být výjimečná. aby si ověřili své předpoklady, udělal tým HoŽiŠt průzkum, koho budou lidé volit a pospojovaly ho s novými psychologickými kategoriemi.

Christine MacNulty:
Když jsme se v našem průzkumu ptali: koho budete volit, jasné že to byli správě zevnitř, kteří říkali, že budou volit Thatcherovou a Reagana. A to oni způsobili v těch volbách změnu. Protože volili Thatcher a Reagana … Mých kolegů to skutečně překvapilo, dokonce v mé organizaci. Ukázalo to sílu tohoto přístupu Protože je velmi náročné identifikovat na ulici vnitřkem řízených. Ti lidé, kteří volili Thatcher a Reagana, tito lidé řídící se svým nitrem, mohly přijít z kterékoli sféry.

Skoro vůbec to nesouvisí se společenskou třídou. Jedete a sledujete to podle věku, pohlaví a společenské třídy, nikdy je nenajdete. Ale pokud přijdete s dotazníkem, který je směrován na jejich hodnoty, pak je můžete identifikovat velmi jednoduše, a to byla úplná novinka. Začátkem 1981 byl Ronald Reagan uveden do prezidentského křesla. Převzal zemi, která čelila ekonomické katastrofě. Strašná inflace ze 70. let zničila většinu tradičního amerického průmyslu.

Miliony ztratili zaměstnání. Ale věrný slibům své kampaně řekl Reagan zemi, že trestání a nepomůže, jak to udělali všechny poválečné vlády. Spojené státy jsou konfrontovány ekonomickým utrpením obrovských rozměrů. trpíme nejdelší a nejhorší zvládanou inflací v naší národní historii. Nečinný průmysl vyhnal pracovníků do nezaměstnanosti, lidského utrpení a osobního ponížení. V nynější krizi, vláda není řešením našich problémů, vláda je tím problémem. Ale neduživé americká ekonomika neměla být zachráněna vládou, ale novými skupinami, které identifikovaly tržní průzkumníci, seberealizující se jednotlivci. Oni měli být hnací silou, toho co se nazývalo nová ekonomie. Můžeš být, čím chceš!
– Takže … co opravdu chceš?
– Chutný produkt, který je pro mě dobrý …
– A nač ti to bude?

Renee M. Love – předseda a CEO Omega Group Inc.:
Jednou z technik je, že se lidi ptáme stejnou otázku stále znovu a znovu. Ptáme se, co chcete, co opravdu chcete, nač vám to bude a oni o tom začnou mluvit a tak nějak se s tím sblíží. Tou technikou vlastně loupeme cibuli. Pokud si člověka představíte jakoby měl vrstvy a vrstvy ochrany, myšlenek a přesvědčení, chci se dostat do jeho jádra. Po zrodu hodnot a životních stylů vyrostl obrovský průmysl psychologického průzkumu trhu.

A stará technika skupinových sezení vymyšlená freudovskými psychoterapeutů z 50. let, byla použita novým a mocným způsobem. Původním cílem skupinových sezení mělo nalezení způsobů jako navnadit lidi, aby si koupili z ohraničeného množství produktů masové výroby. Nové skupinové sezení byly použity jiným způsobem, aby na přezkoumání vnitřních pocitů skupin s různým životním stylem a díky tomu vymyslet nový sortiment produktů, které by těmto skupinám umožňovaly vyjádřit to, co pociťovali jako svou individualitu. A generace, která kdysi rebelovala proti konformitě nastolené konzumerizmom, ho teď přijímala, protože jim pomáhal být sebou samým.

Stew Albert – zakladatel strany Yippie:
Kapitalismu se podařilo něco brilantní – vytvořit produkty, o které by měli zájem lidé jako já. O které by měly zájem lidé jako Jerry Rubin. Kapitalismus vymyslel zcela nový průmysl vývoje produktů které evokují širší pojetí „Já“, které se zdánlivě shodovalo s námi v tom, že „Já“ je neohraničené, že jste mohli být čímkoliv jste chtěli být. Převzali od nás tuto filozofii a souhlasili s ní.

A pak vytvořili produkty, které vám zdánlivě pomáhali, pomůcky, pomáhali vám být tímto neohraničený „Já“. Produkt vám zprostředkuje způsob života, způsob bytí. Produkt vám prodá hodnoty. Oblékáte se takto, žijete v takovém domě, máte takový nábytek, používáte tento počítač, jíte v takových restauracích, v tom všem jsou hodnoty. Držení kroku s dobou, bytí cool, takže názor, že si můžete koupit totožnost vystřídala původní myšlenku, že jste úplně volní abyste si identitu vytvořili.

A jste úplně volní, abyste změnili svět a udělali ho takový, jaký jste ho chtěli mít. No, to co mám oblečené … je to vyjádření … A tato široká škála nových tužeb zapadal perfektně do změn v průmyslové výrobě. Počítače umožňovaly výrobcům produkovat krátké série konzumních výrobků. Staré ohraničení masové produkce vymizely, tak jako vymizely starosti, kterými byla posedlá korporátní Amerika od dob, kdy byla masová výroba vymyšlená. Toho, že vyrobí příliš mnoho výrobků. Nové konzumentské touhy se zdály být neohraničené.

Daniel Yankelovich – Yankelovich Partners Průzkum Trhu a.s.:
Ve Spojených státech bylo odjakživa obavou koncernů to, že nabídka předčí poptávku. Že produkt příliš mnoho, a že tady na to není trh. To už teď neslyšíte, přešli jsme od konceptu trhu s ohraničenými potřebami, a které pokud jsou naplněny, jsou naplněny, k trhu s neomezenými, stále se měnícími potřebami, ovládnutí potřebou sebevyjádření, produkty a služby, které dokáží vyhovět nekonečnými způsoby, které se neustále mění.

A v důsledku, ekonomiky mají neohraničené horizonty. Z tohoto výbuchu tužeb vzešel zdánlivě nikdy nekončící konzumentský boom, který oživil americkou ekonomiku. Původní myšlenka byla, že osvobození svého „Já“ stvoří nový druh lidí, volných od společenských zábran. Tato radikální změna se udála. Ale zatímco se nové bytosti cítili osvobozené, stali se stále závislejším ve své identitě od byznysu.

Korporace si uvědomili, že to v jejich zájmu povzbudit lidi k tomu, aby se cítili jako výjimečně individua a pak jim nabízet způsoby jak svou výjimečnost vyjádřit. Svět, ve kterém se lidé cítili, že rebelují proti konformitě nebyl pro byznys hrozbou, al velkou příležitostí.

Robert Reich – ekonom a člen Clintonova kabinetu, 1993-1997:
Byl to svým způsobem úspěch „Já“, byl to triumf určité záliby v sobě samém, Názor, že všechno na tomto světě a veškerý morální úsudek byl viděn přes objektiv osobního uspokojení. Samozřejmě, výsledným bodem této logiky je, že neexistuje společnost, existuje jen skupinka jednotlivců, kteří dělají samostatné rozhodnutí aby propagovali jejich vlastní individuální dobro.

Příští díl vypráví příběh toho, jak se politici z levice v Británii iv Americe, obrátili na techniky vyvinuté byznysem aby opět získali moc. Ale neuvědomili si, že to co fungovalo pro byznys podkopává základy jejich politického přesvědčení. Ocitli se uvězněni v touhách nového chamtivého „Já“.