There’s No Tomorrow

Animovaný film o blížícím se vyčerpání přírodních zdrojů a o nesmyslnosti teorie, že na jedné planetě s limitovanými zdroji může docházet k nekonečnému hospodářskému růstu.

 

Incubate Pictures uvádí
Ve spolupráci s Post Carbon Institute

NENÍ ZÍTRA

To je Země, jak vypadala před devadesáti milióny lety. Geologové nazývají toto období ‚pozdní křídou‘. Byla to doba extrémního globálního oteplování, kdy planetě stále ještě vládli dinosauři. Žili si své životy v bezpečí, na vrcholu potravinového řetězce a nevšímali si změn, které se kolem nich odehrávaly. Kontinenty se od sebe vzdalovaly a v zemské kůře se otevíraly obrovské trhliny, které zaplavila voda a staly se z nich moře.

V extrémním horku se dařilo řasám, které otravovaly vodu. Odumřely a po biliónech se snesly na dno trhlin. Řeky spláchly do moří sediment, který pohřbil organické pozůstatky řas. Se vzrůstajícím tlakem rostlo i teplo, až nakonec chemická reakce proměnila zbytky řas do uhlovodíkových fosílií: ropy a přírodního plynu.

Podobný proces nastal na zemi, díky čemuž vzniklo uhlí. Přírodě trvalo pět miliónů let vytvořit fosilních paliva, která svět spotřebuje za jeden rok. Moderní způsob života je závislý na tomto zfosilnatělém slunci, ačkoliv překvapivé množství lidí to bere za samozřejmost. Od roku 1860 geologové objevili více než dva biliony barelů ropy.

Od té doby svět spotřeboval přibližně polovinu. Než můžete čerpat ropu, musíte jí nejdříve objevit. Zpočátku to bylo snadné jí najít a levné získat. První velké americké ropné pole bylo Spindletop objevené v roce 1900. Pak následovalo mnoho dalších.

Geologové prohledali celou Ameriku. Našli obrovská ložiska ropy, zemního plynu a uhlí. Amerika vytěžila více ropy, než jakákoliv jiná země, a díky tomu se stala průmyslovou supervelmocí. Jakmile se začne těžit ze studny ropa, je jen otázka času, kdy začne docházet.

Každá ropná studna má jinou výnostnost. Když zprůměrujete mnoho studní dohromady, vyjde vám graf ve tvaru zvonu. Každé zemi trvá obvykle čtyřicet let, než dosáhne vrcholu své produkce, po kterém následuje trvalý pokles.

V padesátých letech geofyzik firmy Shell M. King Hubbert předpověděl, že americká produkce ropy bude vrcholit v roce 1970, čtyřicet let poté, kdy v Americe vrcholila doba objevování ropy. Málokdo mu věřil. Nicméně v roce 1970 americká těžba ropy vyvrcholila a nastal trvalý pokles. Hubbertovi bylo dáno za pravdu.

Od tohoto okamžiku je Amerika čím dál více závislá na dovážené ropě. Díky tomu je citlivá na náhlá přerušení dodávek, což přispělo k ekonomickému chaosu z ropných šoků, které byly v roce 1973 a 1979. V třicátých letech se objevilo nejvíce ropy v historii USA. I přes pokročilou technologii je pokles v objevování nových amerických ropných polí neúprosný.

Novější nálezy, jako je třeba ložisko ropy na Aljašce, poskytnou dostatek ropy maximálně na sedmnáct měsíců. Dokonce i nové ropné pole ‚Jack 2‘ v Mexickém zálivu dokáže pokrýt jen několik měsíců domácí poptávky. I když jsou velká, žádné z těchto polí nedokáže uspokojit americké energetické potřeby.

V současné době se hromadí důkazy, že světová produkce ropy vrcholí, nebo se k vrcholu blíží. Celosvětově míra objevování nových ropných polí vyvrcholila v šedesátých letech. O více než čtyřicet let později se zdá, že pokles v objevování nových oblastí je nezadržitelný. 54 z 65 hlavních zemí produkujících ropu již dosáhlo vrcholu ve své těžbě.

Čeká se, že mnoho dalších bude v blízké době následovat. Svět bude potřebovat každé tři roky ekvivalent nové Saudské Arábie, aby nahradil klesající produkci současných ropných polí. V šedesátých letech bylo objeveno šest barelů ropy zatímco jeden byl spotřebovaný, O čtyři desetiletí později svět spotřebovává tři až šest barelů ropy zatímco nachází pouze jeden.

Jakmile je dosažen vrchol světové produkce ropy, poptávka po ropě začne převyšovat nabídku, a ceny benzínu začnou prudce kolísat, což ovlivní mnohem více věcí, než jen cestu autem. Moderní města jsou závislá na fosilních palivech. Dokonce i silnice jsou vyrobeny z asfaltu, ropného produktu, stejně jako střechy mnoha domů.

Velká území by byla neobyvatelná bez topení v zimě nebo klimatizace v létě. Díky příměstským oblastem lidé jezdí mnoho kilometrů do práce, školy a obchodů. Velká města byla rozdělena na obytné a nákupní oblasti, které jsou od sebe vzdálené, což nutí lidi řídit. Předměstí a mnoho obcí byly navrženy s předpokladem nadbytku ropy a energií.

Chemické látky získané z fosilních paliv, či petrochemikálie, jsou nezbytné při výrobě mnoha výrobků. Moderní systém zemědělství je velmi závislý na fosilních palivech, stejně jako jsou nemocnice, letectví, systémy distribuce vody a americká armáda, která sama spotřebuje asi sto čtyřicet milionů barelů ropy ročně.

Fosilní paliva jsou také základem pro výrobu plastů a polymerů, klíčových složek v počítačích, zábavních zařízeních a oděvech. Globální ekonomika v současné době závisí na nekonečném růstu, který vyžaduje rostoucí dodávky levné energie. Jsme tak závislí na ropě a dalších fosilních palivech, že i malé narušení dodávek může mít dalekosáhlé dopady na každý aspekt našich životů.

Energie

Energie je schopnost konat práci. Průměrný Američan má dnes k dispozici tolik energie, kolik by mu dalo sto padesát otroků pracujících dvacet čtyři hodin denně. Materiály, které uchovávají tuto energii pro práci, se nazývají pohonné látky, Některé pohonné látky obsahují více energie než ostatní. Tomu se říká energetická hutnost.

Ze všech těchto pohonných látek je nejdůležitější ropa. Svět spotřebovává třicet miliard barelů ročně, což je více než jeden krychlový kilometr ropy. Je to energie, kterou by padesát dva atomových elektráren vyrábělo po dobu padesáti let.

Ačkoliv ropa vytváří pouze 1,6% elektrické energie v USA, pohání 96% veškeré dopravy. V roce 2008 byly dvě třetiny americké ropy dovezeny. Většina byla z Kanady, Mexika, Saúdské Arábie, Venezuely, Nigérie, Iráku a Angoly.

Ropa je jedinečná díky několika faktorům. Je to hutná energie. Jeden barel ropy obsahuje energii odpovídající třem rokům lidské práce. Při pokojové teplotě je tekutá, snadno se převáží a dá se použít v malých motorech.

Abyste získali energii, musíte nějakou vynaložit. Důležité je, aby pomocí menšího množství se našlo a získalo větší množství. Tomu se říká ENVE: Energetická Návratnost Vynaložené Energie. Běžná ropa je toho dobrým příkladem. Snadno získatelná, vysoce kvalitní surovina byla vytěžena nejdříve.

Naftaři vynaložili energetický ekvivalent jednoho barelu ropy, aby našli a získali sto barelů. ENVE ropy byla tenkrát sto bodů. Jakmile se snadno získatelná ropa vypumpovala, hledání se přesunulo do hlubokých vod a vzdálených zemí. Bylo k tomu zapotřebí vynaložit větší množství energie. Ropa, kterou nyní nacházíme je často těžká nebo má vysoký obsah síry a je drahé jí vyčistit.

Koeficient ENVE je pro ropu v současné době deset bodů. Potřebujete-li k získání pohonné látky vynaložit více energie, než je v ní obsažená, nemá smysl o to usilovat. Je možné převést jednu pohonnou hmotu na jinou. Pokaždé, když tak učiníte, je ztracena část energie obsažená v původním palivu.

Existuje například nekonvenční ropa: dehtové písky a ropné břidlice. Dehtové písky se nacházejí hlavně v Kanadě. Dvě třetiny ropných břidlic na světě je v USA. Obě tyto pohonné hmoty mohou být přeměněny na surovou ropu. To však vyžaduje velké množství tepla a čerstvé vody, koeficient ENVE se díky tomu pohybuje od pěti do jednoho a půl bodu.

Břidlice je mimořádně chudé palivo, půl kilogramu obsahuje třetinu energie obsažené v krabici snídaňových cereálií. Uhlí existuje v obrovském množství, a generuje téměř polovinu veškeré elektřiny na planetě. Svět využívá téměř tři krychlové kilometry uhlí ročně. Světová těžba uhlí však může vyvrcholit před rokem 2040.

Tvrzení, že Amerika má zásoby uhlí na celá staletí, je klamavé, neboť nebere v úvahu rostoucí poptávka a klesající kvalitu. Hodně z vysoce kvalitního černého uhlí je pryč, zůstává uhlí nižší kvality, které má menší energetickou hutnost. Jak se povrchová ložiska uhlí snižují, těžba se komplikuje a horníci musí kopat hlouběji, v méně dostupných oblastech.

Mnozí zasahují destruktivně do krajiny a způsobují enviromentální zkázu. Zemní plyn se často nachází společně s ropou a uhlím. Objevování konvenčního plynu vyvrcholilo v Severní Americe v padesátých letech a jeho těžba na začátku let sedmdesátých.

Pokud je graf objevování posunut o dvacet tři let dopředu, je vidět pravděpodobnou budoucnost severoamerické produkce konvenčního zemního plynu. Současné technologické objevy umožnily těžbu nekonvenčního zemního plynu, jako je břidlicový plyn, což by mohlo pomoci posunout pokles v těžbě v příštích letech.

Nekonvenční zemní plyn je kontroverzní, neboť potřebuje vysoké ceny energií, aby byl ziskový. I s nekonvenčním plynem však můžeme do roku 2030 zažít vrchol ve světové těžbě zemního plynu. Stále existují velké zásoby uranu pro jaderné štěpení. Abychom nahradili deset terawattů, které svět v současné době generuje z fosilních paliv, potřebovali bychom deset tisíc jaderných elektráren.

Při takovém tempu by všechny známé zásoby uranu vydržely pouze deset až dvacet let. Experimenty s množivými reaktory na bázi plutonia ve Francii a Japonsku byly drahým nezdarem. Jaderná fúze čelí ohromným technickým překážkám.

Pak jsou tu obnovitelné zdroje energie. Větrné elektrárny mají vysoký koeficient ENVE, produkce elektřiny je ale přerušovaná. Vodní energie je spolehlivá, v rozvinutém světě je ale většina řek zastavěna přehradami. Konvenční geotermální elektrárny využívají existujících ohnisek tepla, jež se nacházejí v blízkosti zemského povrchu. Jsou omezeny na tyto oblasti.

V experimentálním geotermálním systému jsou vyvrtané dvě šachty deset kilometrů hluboké. Voda je pumpovaná dolů jednou šachtou, aby se ohřála v zemských trhlinách. Pak je pumpovaná druhou šachtou nahoru, aby generovala elektřinu. Podle nedávné zprávy MIT může tato technologie do roku 2050 dodávat deset procent elektrické energie Spojených států.

Energie mořských vln je omezena na pobřežní oblasti. Energetická hutnost mořských vln je v každém regionu jiná. Přenos takto vytvářené elektřiny do vnitrozemí by mohl být náročný. Slané oceánské prostředí také koroduje turbíny. Biopaliva jsou pohonné hmoty, které jsou pěstovány. Dřevo má nízkou energetickou hutnost a roste pomalu.

Svět používá šest krychlových kilometrů dřeva ročně. Bionafta a etanol jsou vyráběny z plodin vypěstovaných za pomoci naftou poháněného zemědělství. Energetický zisk z těchto pohonných hmot je velmi nízký.

Někteří politici chtějí dělat z kukuřice etanol. Abychom etanolem nahradili desetinu plánované spotřeby ropy v USA v roce 2020, potřebovali bychom tři procenta americké půdy. Abychom nahradili třetinu, potřebovali bychom třikrát větší území. Nyní se na něm pěstují potraviny. Abychom v roce 2020 nahradili veškerou americkou ropnou spotřebu, potřebovali bychom dvakrát více půdy, než na jaké se nyní pěstují potraviny.

Vodík musí být získán ze zemního plynu, uhlí nebo vody, a je zapotřebí vynaložit více energie, než jakou pak získáme z vodíku. Díky tomu je vodíková ekonomika nepravděpodobná. Všechny světové fotovoltaické solární panely generují tolik elektrické energie, jako dvě uhelné elektrárny.

Pro výrobu jednoho solárního panelu je potřeba ekvivalent jedné až čtyř tun uhlí. Abychom nahradili současnou světovou spotřebu, museli bychom pokrýt solárními panely 360 tisíc kilometrů čtverečných půdy. V roce 2007 bylo pokryto jen deset kilometrů čtverečných.

Koncentrovaná solární energie či sluneční tepelné elektrárny mají velký potenciál, i když v současnosti existuje jen malý počet provozovaných zařízení. Jsou také omezené na slunné podnebí a vyžadují, aby velké množství elektřiny bylo přenášeno na dlouhé vzdálenosti.

Všechny tyto alternativy jsou závislé na ropě nebo na strojích poháněných ropou nebo vyžadují materiály, jako jsou plasty, které se vyrábějí z ropy. Setkáte-li se v budoucnu s tvrzením o úžasných nových pohonných hmotách či vynálezech, ptejte se: Existuje funkční, komerční model vynálezu? Jaká je její energetická hutnost? Může být uložena nebo snadno distribuována? Je zdroj energie spolehlivý nebo přerušovaný? Může být použitý v celonárodním měřítku? Existují skryté technické problémy? Jaký je koeficient ENVE? Jaké jsou dopady na životní prostředí?

Pamatujte si, že velká čísla mohou být klamavá. Například: jedna miliarda barelů ropy uspokojí světovou poptávku na pouhých dvanáct dní. Přechod od fosilních paliv by byl monumentální úkol. V roce 2007 se v USA vyrábělo z uhlí 48,5% elektřiny, 21,6% bylo ze zemního plynu, 1,6% z ropy, 19,4% z jaderné energetiky a 5,8% z vodní energie.

Ostatní obnovitelné zdroje energie vyráběly jen 2,5% elektřiny. Je možné nahradit systém založený na fosilních palivech mozaikou alternativ? Je zapotřebí ohromného technologického pokroku, stejně jako politické vůle a spolupráce, masivní investice, mezinárodní konsensus, uvolnění čtyřiceti pěti bilionů dolarů v globální ekonomice, včetně dopravy, zpracovatelského průmyslu, zemědělských systémů, stejně jako úředníků s pravomocemi zvládnout takový přechod.

Pokud by toto vše bylo dosaženo, mohl by současný způsob života pokračovat? Růst Tyto bakterie žijí v láhvi. Jejich populace se každou minutu zdvojnásobí. V 11 hodin je v láhvi jedna bakterie. V poledne je láhev plná. V 11:59 je zaplněná z půlky, je v ní dostatek místa na ještě jedno zdvojnásobení. Bakterie vidí nebezpečí. Začnou hledat nové lahve a najdou tři. Předpokládají, že jejich problém je vyřešen. V poledne je první láhev je plná. Ve 12.01 je plná i druhá láhev. Ve 12.02 jsou všechny lahve jsou plné. To je problém, kterému čelíme díky exponenciálnímu růstu.

Když lidstvo začalo využívat uhlí a ropu jako palivové zdroje, zažilo nebývalý růst. Dokonce i nízké tempo růstu vytváří časem velké nárůsty. Při jednoprocentním tempu růstu se ekonomika zdvojnásobí za sedmdesát let. Při dvouprocentním růstu se zdvojnásobí za třicet pět let. Při desetiprocentním růstu se ekonomika zdvojnásobí každých sedm let. Pokud ekonomika roste v současném tříprocentním tempu, zdvojnásobuje se každých dvacet tři let. S každým zdvojnásobením poptávka po energii a zdrojích převýší všechny předcházející nárůsty. Finanční systém je postavený na předpokladu růstu, což vyžaduje rostoucí přísun energie. Banky půjčují peníze, které nemají, a v podstatě je vytvářejí. Dlužníci využívají nově vytvořené peníze z půjčky pro rozvoj svého obchodování, a splácejí dluh i s úrokovou sazbou, která vyžaduje další růst. Díky takto vytvořeným dluhovým penězům je většina světových peněz dluhem s úrokem, který musí být zaplacen. Bez neustálé nových a stále větších generací dlužníků produkujících růst, a tak schopných splatit všechny tyto dluhy, světová ekonomika se zhroutí. Stejně jako u pyramidové hry, systém musí expandovat nebo se rozpadne. Částečně díky tomuto dluhovému systému byly účinky ekonomického růstu velkolepé: v HDP, přehrazování řek, spotřebě vody, spotřebě hnojiv, v růstu městského obyvatelstva, spotřebě papíru, v počtu motorových vozidlech, komunikacích a cestovním ruchu. Světová populace se rozrostla na sedm miliard lidí a očekává se, že do roku 2050 nás bude přes devět miliard. Na rovné, nekonečné Zemi, by to nebyl žádný problém. Země je nicméně kulatá a konečná, a tak nakonec poznáme, že růst má svoje limity. Hospodářský růst má za následek zvýšení atmosférického oxidu dusného a metanu, poškození ozónové vrstvy, nárůst velkých povodní, poškození oceánských ekosystémů, včetně splachování dusíku, ztráta deštného pralesa a lesů, zvýšení obydlené půdy a vymírání živočichů. Umístíme-li jednou zrnko rýže na první políčko šachovnice, pak množství zdvojnásobíme a na druhé políčko umístíme dvě zrnka, znovu zdvojnásobíme a na třetí poličko čtyři zrnka, na čtvrté políčko 8 zrnek, a budeme-li tímto způsobem pokračovat a dávat na každé další políčko dvakrát více, než na předcházející, v okamžiku, kdy dosáhneme posledního políčka, budeme potřebovat astronomické množství zrnek: 9 triliónů, 223 biliard, 372 biliónů, 36 miliard, 854 milionů a 776 tisíc zrnek: více obilí, než lidé v posledních deseti tisících letech vypěstovali. Moderní ekonomiky, stejně jako zrnka na šachovnici, se každých několik desetiletí zdvojnásobí. Na jakém políčku šachovnice nyní stojíme? Kromě energie potřebuje civilizace i mnoho základních zdrojů: čerstvou vodu, ornici, jídlo, lesy a mnoho druhů minerálů a kovů. Růst je limitován základním zdrojem, kterého je nejméně. Sud je vyrobený z jednotlivých kusů dřeva. Budeme-li ho plnit vodou, její množství bude omezené tím nejmenším dřevem neboli tím nejomezenějším základním zdrojem. Lidé v současné době využívají čtyřicet procent veškeré fotosyntézy na Zemi. I když by bylo možné využít osmdesát procent, je nemožné počítat se sto šedesáti procenty.

Jídlo

Celosvětový přísun potravin do značné míry závisí na fosilních palivech. Před první světovou válkou bylo veškeré zemědělství organické. Po vynálezu hnojiv a pesticidů vyrobených z fosilních paliv došlo k obrovskému zlepšení v potravinářské výrobě. Díky tomu se zvýšila lidská populace. Používání umělých hnojiv nasytí mnohem více lidí, než by bylo možné samotným ekologickým zemědělstvím. Fosilní paliva jsou potřebná k vybavení farem, přepravě, chlazení, balení do plastu a vaření. Moderní zemědělství využívá půdu k přeměně fosilního paliva na potraviny, kterými se krmí lidé. K produkci jedné kalorie jídla je zapotřebí sedm kalorií energie založené na fosilních palivech. V Americe cestují potraviny přibližně dva a půl tisíce kilometrů od farmy k zákazníkovi. Vedle úbytku fosilních paliv existuje několik dalších hrozeb pro stávající systém výroby potravin: Levná energie, zdokonalená technologie a dotace umožnily masivní výlov ryb. Světový výlov ryb vyvrcholil na konci osmdesátých let, což rybáře donutilo začít lovit v hlubokých vodách. Dusíkové splachy z hnojiv založených na fosilních palivech otravují řeky a moře a vytvářejí ohromné mrtvé zóny. Při tomto tempu se předpokládá, že do roku 2048 všechny ryby zmizí. Kyselý déšť z měst a průmyslu zbavuje půdu životně důležitých živin, jako jsou draslík, vápník a hořčík. Další hrozbou je nedostatek vody. Mnoho farem čerpá vodu pro zavlažování z podzemních zásobáren vody. Tyto zásobárny potřebují tisíce let, aby se zaplnily, mohou ale být stejně jako ropné studny během několika desítek let vyčerpány. Americká ohromná zásobárna podzemních vod Ogallala je natolik vyčerpaná, že mnoho zemědělců se muselo vrátit k méně produktivnímu farmaření na suché půdě. Používání hnojiv a zavlažování navíc vede k zasolení: hromadění solí v půdě. To je hlavní příčinou vzniku pouští. Další hrozbou je ztráta ornice. Před dvěstě lety bylo na amerických prériích dva metry ornice. Dnes je díky orbě a špatnému zacházení přibližně polovina pryč. Zavlažování podporuje růst travních rzí jako je UG-99, které mají potenciál zničit osmdesát procent světové sklizně obilí. Podle Normana Borlauga, otce ‚Zelené revoluce‘, má travní rez ‚obrovský potenciál pro sociální a lidskou destrukci. ‚ Využívání biopaliv znamená, že k produkci potravin bude k dispozici méně země. Únostnost každého ekosystému je omezená. To je počet zvířat nebo lidí, které zde mohou neomezeně žít. Pokud je zvířat nebo lidí více, než je území schopné unést, začnou vymírat, dokud se jejich populace nevrátí do svých přirozených hranic. Svět se tomuto vymírání vyhnul tím, že našel nová území ke kultivovaci, nebo zvýšil produkci potravin, což bylo do značné míry možné díky ropě. Aby mohl růst pokračovat, je zapotřebí více zdrojů, než je Země schopná poskytnout, žádné nové planety ale nejsou k dispozici. Tváří v tvář všem těmto výzvám se celosvětová produkce potravin musí do roku 2050 zdvojnásobit, aby nasytila rostoucí světovou populace. Jedna miliarda lidí již trpí podvýživou nebo hladem. Bude problém nakrmit více než devět miliard lidí v letech, které mají přijít, až světová těžba ropy a zemního plynu bude klesat. Šťastný konec Světová ekonomika roste exponenciálně, asi o tři procenta ročně, a konzumuje rostoucí množství neobnovitelných pohoných hmot, minerálních látek a kovů, stejně jako obnovitelných zdrojů jako je voda, lesy, půda a ryby, a to rychleji, než se mohou obnovit. I při jednoprocentním růstu se ekonomika za sedmdesát let zdvojnásobí. Problém je umocněn dalšími faktory: Globalizace umožňuje lidem jednoho kontinentu kupovat zboží a potraviny vyrobené na jiném. Rozsah zásobování je velký, což zatěžuje omezené zdroje ropy. V současnosti jsme závislí na vzdálených zemích, abychom naplnili své základní potřeby. Moderní města jsou závislá na fosilních palivech. Většina bankovních systémů je založena na dluhu, a nutí lidi do spirály úvěrů nebo splátek, aby vznikl růst. Co se dá tváří v tvář těmto problémům dělat? Mnozí věří, že krizi lze předcházet šetřením, technologiemi, inteligentním růstem, recyklací, elektrickými auty a hybridy, nahrazováním nebo hlasováním. Šetření vám ušetří peníze, samo o sobě ale planetu nezachrání. Pokud někteří lidé omezí svojí spotřebu ropy, snížená poptávka sníží cenu, díky čemuž si ropu budou moci jiní lidé koupit za méně peněz. Stejně tak i efektivnější motor, který spotřebovává méně energie, paradoxně povede k její větší spotřebě. V devatenáctém století si anglický ekonom William Stanley Jevons uvědomil, že díky lepším parním strojům je uhlí nákladově efektivnějším zdrojem paliva, což vedlo k použití více parních strojů, které zvýšily celkovou spotřebu uhlí. Růst ve spotřebě pohltí veškerou energii nebo zdroje, které se jinde ušetřily. Mnozí věří, že vědci tyto problémy vyřeší novou technologií. Technologie však není energie. Technologie může využít energii k práci, nemůže jí ale nahradit. Technologie také spotřebovává zdroje: například k výrobě počítače je zapotřebí desetina energie, jež je nutná k výrobě auta. Pokročilejší technologie mohou situaci zhoršit, protože mohou vyžadovat vzácné minerály, kterých také ubývá. Například devadesát sedm procent všech světových vzácných zemin se těží v Číně, většina z jednoho dolu v Mongolsku. Tyto minerály se používají v katalyzátorech, leteckých motorech, vysoce účinných magnetech a pevných discích, hybridních autobateriích, laserech, přenosných rentgenech, stíněních pro jaderné reaktory, kompaktních discích, hybridních motorech, nízkoenergetických žárovkách, optických vláknech a plochých obrazovkách. Čína začala zvažovat omezení vývozu těchto nerostů, protože poptávka neustále stoupá. Takzvaný udržitelný růst či inteligentní růst nepomůže, protože také využívá neobnovitelné kovy a minerály ve stále rostoucím množství, včetně vzácných zemin. Recyklace problém nevyřeší, protože vyžaduje energii, a proces není stoprocentně účinný. Je možné zpětně získat pouze zlomek z recyklovaného materiálu, velká část je navždy ztracena v odpadu. Elektrické automobily jezdí na elektřinu. Jelikož většina energie se vyrábí z fosilních paliv, ani toto není řešení. Při výrobě každého auto se navíc také spotřebovává ropa. K výrobě každé pneumatiky je zapotřebí dvacet sedm litrů ropy. V roce 2010 bylo na světe přibližně osm set miliónů aut. Při současném růstu by jich v roce 2025 byly dvě miliardy. Je nepravděpodobné, že planeta dokáže podporovat tolik aut bez ohledu na jejich zdroj energie. Mnozí ekonomové se domnívají, že volný trh nahradí jeden zdroj energie jiným prostřednictvím technologických inovací. Nicméně hlavní náhražky za ropu sami čelí poklesu v těžbě a vyčerpání. Náhrada také nebere v úvahu čas potřebný k přípravě na přechod. Hirschova zpráva Amerického ministersta pro energie odhaduje, že připravit se na následky ropného zlomu by trvalo minimálně dvacet let. Problematika nedostatku energie, vyčerpání přírodních zdrojů, ztráty orné půdy a znečištění, to jsou všechno příznaky jednoho většího problému, kterým je růst. Dokud náš finanční systém vyžaduje nekonečný růst, náprava nemá naději na úspěch. Jak bude tedy potom vypadat budoucnost? Optimisté věří, že růst bude pokračovat bez omezení napořád. Pesimisté se domnívají, že míříme k nové době kamenné nebo zániku. Pravda může být mezi těmito extrémy. Je možné, že společnost se propadne zpátky do jednodušího stavu, ve kterém se používá mnohem méně energie. To by pro většinu lidí znamenalo tvrdší život. Více manuální práce, více zemědělské práce a lokální výroba zboží, potravin a služeb.

Co by měl člověk dělat, aby se na takovou možnou budoucnost připravil? Očekávat, že dojde k poklesu dodávek potravin a zboží ze vzdálených míst. Začít chodit nebo jezdit na kole. Zvyknout si na používání menšího množství elektřiny. Dostat se z dluhů. Snažit se vyhnout bankám. Místo nakupování ve velkých nákupních centrech podporovat místní firmy. Na farmářských trzích kupovat jídlo pěstované lokálně. Místo udržování trávníku na své zahradě zvážit pěstování vlastního jídla. Naučit se, jak jídlo uchovávat a konzervovat. Zvážit použití lokálních měn v případě, že by ekonomika země přestávala fungovat, a rozvinout si větší soběstačnost. Žádný z těchto kroků nezabrání Kolapsu, mohou ale zvýšit vaše šance na život v nízkoenergetické budoucnosti, ve které budeme muset být samostatnější, jako byli kdysi naši předkové.

Přeložil Slavomír Kytička pro všechny lidi dobré vůle. GoschaTV