Love and Power

All Watched Over by Machines of Loving Grace je třídílný seriál BBC dokumentárního filmu od Adama Curtise, známý také pro další dokumenty, včetně The Trap a The Power of Nightmares.

Tvrdí, že počítače nás neosvobodily a místo toho „zkreslily a zjednodušily náš pohled na svět kolem nás“.
Titul je stejný jako básně z roku 1967 a sbírka básní od Richarda Brautigana.

V této epizodě Curtis sleduje účinky myšlenek Ayn Randové na americké finanční trhy, zejména prostřednictvím vlivu na Alana Greenspana. Ayn Rand se narodila v Rusku a přestěhovala se do Ameriky v roce 1928, pracovala pro Cecil B. DeMille a uvědomila si, co se stalo, napsala v knize The Fountainhead z tohoto období. Později se přestěhovala do New Yorku a založila čtenářskou skupinu s názvem The Collective. Na radu od přítele Greenspana (později byl logický positivista) se připojil k Collective

Ačkoliv kriticky opovržlivé objektivistické myšlenky Randové byly populární, bylo těžké s nimi  proniknout do Kalifornie, zejména do Silicon Valley. Rozšířili se v počítačovou utopickou víru (jakási Kalifornská ideologie), že počítačové sítě mohly mít vlastní kontrolu a samostabilizovat společnosti bez hierarchické politické kontroly a že by se lidé mohli stát Randovskými hrdiny, kteří pracují jen pro své vlastní štěstí. Randová vstoupila do vztahu s Nathanielem Brandenem, členem v The Collective, založeném čistě na logice, i když se souhlasem jeho manželky. Po několika letech vztah násilně ukončila a byla odhalena zbytku skupiny The Collective, která se rozpadla. Randová skončila sama ve svém bytě v New Yorku, ačkoliv Greenspan ji i nadále navštěvoval.

Greenspan vstoupil do vlády v 70. letech a stal se předsedou Federální Rezervy. V roce 1992 navštívil nově zvoleného Billa Clintona. Přesvědčil ho, aby umožnil snížit daně a nechat trhy stabilizovat s pomocí výpočetní techniky, aby vytvořily novou ekonomiku. To zahrnovalo použití počítačových modelů k předpovědi rizik a zajištění proti nim v souladu s Kalifornskou ideologií.

Nicméně do roku 1996 se údaje o výrobě nezvýšily, ale zisky se stále zvyšovaly a Greenspan řekl, že to nebude fungovat. Po politických útocích ze všech stran Greenspan změnil názor a rozhodl se, že možná nová ekonomika byla skutečná, ale že nebylo možné řídit ji s pomocí běžných ekonomických opatření, a tak zjevný boom pokračoval. V roce 1997 Carmen Hermosillo publikovala široce vlivný esej online Pandoras Vox: Společenství v kyberprostoru a začalo být zřejmé, že výsledek činnosti počítačových sítí vedl ke snížení hierarchie, ale ve skutečnosti k komodifikaci osobnosti a komplexnímu přenosu moci a informací do společností.

Ačkoli asijský zázrak vedl k dlouhodobému růstu v Jižní Koreji a dalších zemích,  Joseph Stiglitz začal varovat, že stažení zahraničních finančních investic ze zemí východní Afriky může způsobit devastaci. Nicméně nedokázal varovat prezidenta, aby byl zablokován Robertem Rubinem, který se obával poškození finančních zájmů.

Asijská finanční krize začala v roce 1997, kdy bublina nemovitostí na Dálném východě začala praskat v Thajsku a způsobovala investorům velké finanční ztráty v těchto zemích. Zatímco Bill Clinton byl zaneprázdněn skandálem s Monikou Lewinskou, Robert Rubin převzal kontrolu nad zahraniční politikou a vynutil úvěr do postižených zemí. Nicméně poté, co každá země souhlasila se záchrannými půjčkami MMF, zahraniční investoři okamžitě stáhli své peníze a daňovým poplatníkům zůstaly obrovské dluhy a způsobily masivní ekonomické katastrofy.

Po zvládnutí ekonomických dopadů z 11. září se Alan Greenspan stal vlivnějším a v důsledku vlivu společnosti Enron snížil úrokové sazby, aby stimuloval ekonomiku. Neobvykle to způsobilo inflaci. Zdálo se, že nová ekonomika pracuje na stabilizaci ekonomiky. Nicméně ve skutečnosti, aby se zabránilo opakování dřívějšího kolapsu, se Čínské Politbyro rozhodlo řídit ekonomiku Ameriky pomocí podobných technik, jako těch, které používá Amerika v dalších zemích Dálného východu.

Udržováním swapu Čína držela uměle nízké ceny, prodávali levné zboží do Ameriky a z výtěžku kupovali americké dluhopisy. Peníze, které tekly do Ameriky, umožnily masivní půjčky těm, pro které by byly dříve považovány za příliš riskantní. Víra v Ameriku byla, že počítače by se mohly stabilizovat a zajišťovat půjčování peněz. To umožnilo půjčování mimo rámec, který byl skutečně udržitelný.

Vysoká míra selhání rizikových úvěrů vedla nakonec ke kolapsu v roce 2008 z důvodu podobné bubliny v oblasti bydlení, které předtím čelily země Dálného Východu.

Adam Curtis tuto skutečnost zastává tím, že poukazuje na to, že nejen že v praxi nebyla potvrzena myšlenka stability trhu, ale že kalifornská ideologie také nedokázala stabilizovat skutečnou ideologii, nevedla k tomu, že lidé jsou Randiánští hrdinové, ale ve skutečnosti je uvěznili do rigidního systému kontroly, ze kterého nemohou uniknout.

1. Díl – Love and Power
V první epizodě Curtis sleduje účinky Ayn Randových objektivistických myšlenek (zaprvé obhajovala rozum jako jediný způsob získávání poznání a odmítla všechny formy víry a náboženství, zadruhé podporovala racionální a etický egoismus a odmítl etický altruismus, zatřetí odsoudila zahájení politické síly jako nemorální a postavila se proti všem formám kolektivismu a etatismu, namísto toho podporovala laissez-faire kapitalismus, který podle jejího názoru byl jediný společenský systém, který chránil individuální práva) na amerických finančních trzích, zejména prostřednictvím vlivu na Alana Greenspana.

TENTO PŘÍBĚH JE O VZESTUPU STROJŮ A O TOM, JAK NÁS PŘESVĚDČILY, ŽE DOKÁŽEME VYTVOŘIT STABILNÍ SVĚT, KTERÝ VYDRŽÍ NAPOŘÁD. JE TO ZVLÁŠTNÍ PŘÍBĚH. A ZAČÍNÁ ZVLÁŠTNÍ ŽENOU V 50. LETECH 20. STOLETÍ V NEW YORKU.

Když jsi osamělý
vím, na co myslíš
Miluješ mě, je to tak
Říkat mi to nemusíš
Vím, že jako mě
nemiluješ nikoho
Potřebuješ mě, je to tak
Potřebuješ mě, je to tak,
napořád
Máme se rádi, má malá lásko
Vynesu tě vysoko, lásko
Polib mě, má malá lásko
Udělej to znova.

Kdo jste, Ayn Randová? Když to říkám, rád bych se dozvěděl jen něco málo. – Váš přízvuk je… – Ruský – Narodila jste se v Rusku? – Ano – Sem jste přišla… – Asi před 30 lety A odkud se vzala vaše filosofie? Z mé vlastní hlavy. S výhradním přiznáním dluhu Aristotelovi, což je jediný filosof, který mě kdy ovlivnil. Zbytek své filosofie jsem vytvořila sama. Ayn Randová opustila Rusko ve 20. letech a začala žít v Kalifornii.

Náhodou potkala filmového režiséra Cecila B DeMille, a ten jí dal práci statistky ve svých výpravných filmech. Dobře, ukažte, co ve vás je, vážení. – Připraveni? – Jedeme, 957 Všichni na svá místa! Točíme! Opusťte scénu! Kamera! Pak jí DeMille dal za úkol napsat scénář jménem „Mrakodrap“. Randová nenáviděla postavy a příběh, ale ta myšlenka ji měla proslavit. Začala psát své vlastní příběhy a v roce 1943 vydala novelu s názvem „The Fountainhead“ (Zdroj).

Hrdinou je architekt jménem Howard Roark jenž odmítá dělat ústupky ze své představy jak postavit mrakodrap v New Yorku. Byl to best-seller a vznikl i film. Ayn Randová využila Roarka k vyjádření své filosofie, kterou nazývala „Objektivismus“. Říkala, že lidské bytosti jsou ve vesmíru osamělé. Musí se osvobodit od všech forem politické a náboženské nadvlády a žít životem řízeným pouze svými sobeckými tužbami. Pokud to udělají, stanou se hrdinnými osobnostmi.

Především jsem tvůrkyní nového morálního zákona o němž se dosud myslelo, že je nemožný, jmenovitě morálka založená nikoliv na dohodnutém dekretu mystickém nebo společenském. Domnívám se, že pokud chce člověk žít na Zemi, jeho nejvyšším morálním smyslem je dosáhnout vlastního štěstí a že nesmí působit nátlak na ostatní lidi, ani připustit jejich nátlak vůči sobě, že každý člověk musí mít cíl v sobě samém a řídit se svým racionálním vlastním zájmem

– Mohu vás nyní přerušit? – Můžete. V 50. letech se Randová přestěhovala do New Yorku. Žila vedle svého nejoblíbenějšího mrakodrapu, Empire State Building. Myšlenky Randové byly považovány za šílené a nebezpečné Sobeckost a chamtivost vedly k peněžnímu chaosu Deprese 30. let. Prací politiků bylo řídit a spravovat sobecké tužby jedince. Ale Randová pokračovala v psaní a kolem ní se utvořila skupinka následovníků, kteří věřili její vizi jiného světa, v němž je každý svobodný.

Když jsem potkala Ayn, bylo mi 19. Byla jsem velice idealistická a ona zapůsobila na vše idealistické ve mně. Jsme hrdinní, můžeme poznat svět, ovládneme přírodu, dosáhneme svých cílů, můžeme dělat, co chceme. Záleží pak na tom, že jsme osamělí? Koho potřebujeme? Proč bychom kohokoliv potřebovali? Máme sami sebe. – To stačilo? – To určitě stačilo. Rozhodně to stačilo. V pouhých 19 letech jsem věděla, že nikoho takového už nepotkám. To je raz za život.

SILICON VALLEY
asi za 40 let Randová zemřela v roce 1981, ale začátkem 90. let se její novely staly v Americe fenoménem. Průzkum Knihovny Kongresu ukázal, že jedna z nich, „Atlas Shrugged“ (Atlas Otřesený), byla v této době druhou nejvlivnější knihou v zemi. První byla Bible. A skupinou, kterou inspirovala nejvíce, byli noví podnikatelé ze Silicon Valley včetně některých nejvlivnějších jako Larry Ellison z Oraclu. Mnozí z nich nazvali své společnosti a dokonce své děti po Randové a jejích novelách. Zakládali čtenářské kroužky k šíření jejích myšlenek. Ale především sami sebe považovali za randovské hrdiny.

ATLAS SHRUGGED AYN RANDOVÉ
Cítil jsem se jako hrdina Ayn Randové! Opravdu jsem se cítil jako hrdina Ayn Randové! Byl jsem jím. Nejenže jsem se tak cítil. Byl jsem jím. Stavěl jsem ráj. Myslel jsem nezávisle. Byl jsem racionální. Byl jsem hrdý na to, co dělám. To jsou znaky hrdiny Ayn Randové. Byl jsem hrdina Ayn Randové. Nebyl jsem v knize, ale byl jsem hrdinou Ayn Randové. Například můj šestiletý syn má prostřední jméno Rand. Mluvil jsem s otcem jeho spolužáka a hovořil jsem o Ayn Randové a o tomto rozhovoru.

A on: Jsem velkým obdivovatelem Ayn Randové. Vlastně moje dcera má prostřední jméno Ayn. Je zábavné vidět všude kolem společnosti jménem „Fountainhair“, „Goldgroup“ a vidíte drobné důkazy, že Ayn Randová hluboce ovlivnila lidi. Mnoho lidí zde v Silicon Valley byli značně ovlivnění Ayn Randovou. Podnikatelé co stavěli počítače, podnikatelé v biotechnologiích, softwaru, internetových sítích Mnozí byli ovlivněni Ayn Randovou. Představovalo to vizi.

Představovalo to vizi morálně vzrušujícího podniku, morálně skvělého projektu. Ale v projektu šlo o víc než jen o podnikatele, kteří jsou randovskými hrdiny, protože v Kalifornii se objevila myšlenka, která říkala, že nové počítačové technologie mohou každého proměnit v hrdinného jedince. Byla to vidina společnosti, v níž budou staré způsoby politického řízení zbytečné, protože počítačové sítě budou moci vytvořit ve společnosti pořádek bez centrálního řízení.

To se nikdy dříve nestalo, protože v srdci západního politického myšlení byl vždycky strach, že když poskytnete jedincům příliš mnoho svobody, vznikne vám anarchie. Ale už od 70. let věřili počítačoví utopisté v Kalifornii, že kdyby byly lidské bytosti propojené sítěmi počítačů, mohly by společně vytvořit svůj vlastní typ uspořádání. Tento kybernetický sen říkal, že zpětná vazba informací mezi všemi jedinci propojenými jako uzly v síti vytvoří samostabilizující systém.

Svět bude stabilní a přece budou všichni hrdinné randovské bytosti, které se budou moci svobodně řídit svými tužbami. Nyní v 90. letech už byly technologie vytvořeny, ale v roce 1991 to přední počítačový inženýr z Kalifornie pozoruhodně názorně předvedl. Jmenoval se Loren Carpenter. Pozval stovky lidí do velkého přístřešku. Na každém sedadle byla malá lopatka a před nimi byla velká obrazovka. Chvíli jsme jim nic neříkali, jenom jsme to nechali na sedadlech.

Lidé to vzali, podívali se a řekli si: Co je to? Pak si někdo všiml, že na obrazovce jsou malé červené a zelené body. a tohle je červeno-zelené, takže možná to souvisí. Bude to tak. Ano, tamhle jsem. A když k tomu došlo, místnost vybuchla. Úplně samovolně. Nic jsme neříkali. Pak Carpenter zahájil pokus. Promítnul primitivní počítačovou hru „Pong“. Každá půlka diváků společně ovládala pálku na své straně obrazovky. Když jedinec nastavil na lopatce červenou, počítačové čidlo to zachytilo a pálka na obrazovce klesla.

Když nastavili zelenou, stoupla. Ale museli ji ovládat společně. Když se hraje a míček běhá sem a tam, pokud je pálka dole a on míří sem, někdo musí ukázat červenou, aby neutekla až nahoru. Kdyby každý ukázal zelenou, posunula by se až nahoru a míček by šel vedle. Cosi se v té skupině lidí stalo, že někteří se rozhodli ukázat zelenou a někteří červenou, takže pálka zastavila, kde měla. Netušili jsme, čím to je. Dobře! Červená! Jedem! Červená!

Carpenter věřil, že vytvořil model společnosti, v níž není žádná hierarchie, v níž se všichni rozhodují bez dozoru. Ale protože jsou propojení strojem, vzešla z toho stabilita a řád. Všichni tedy jednají jako jedinci, protože každý se může rozhodnout, co udělá. Úplně svobodně se rozhodují, co udělají, ale je zde řád. Objeví se zde řád, který jim dává jakýsi měňavkovitý efekt, jak se vzdouvají a hrají. Byl to svou podstatou experiment.

Chtěl jsem vědět, co by se stalo, kdyby neexistovala vůbec žádná hierarchie. A co se stalo? Vytvořili jakousi podvědomou dohodu. Z takovýchto myšlenek vzešlo to, čemu se říkalo kalifornská ideologie. Byla to podivná směs radikálního individualismu a utopistických teorií o počítačových systémech. A povstalo mezinárodní kněžstvo, které ji prosazovalo. Spojovala je vidina, že svět je nyní propojeným systémem. Že národní státy jsou bezvýznamné a politici by se neměli snažit tento systém řídit.

Měli by ho nechat, ať vytvoří nový typ demokracie. Všechny mechanismy, které tvoříme, propojují všechno navzájem. Umožňují jedincům dělat si to svoje. Rozšiřující se internet výrazně zrychlí proces vytváření sítí, ale jiný typ světové vlády. Vskutku zásadní rozvoj světového systému v období po Studené válce. A lidé jako spotřebitelé se přesunuli do 21. století. Noví občané, síťaři, kteří přetvářejí svět.

Občané vytvářejí sítě, světovou společnost, planetární vědomí. To je pro jedince zcela osvobozující. Moc se přesunula na občany a vláda musí být pomocníkem. Neměla by v tradičním smyslu řídit a usměrňovat. Ale právě v této chvíli byl zvolen nový prezident Spojených Států, který věřil v opak. Byl přesvědčený, že může využít politickou moc tradičním způsobem a proměnit tak svět k lepšímu.

ALE O 40 LET DŘÍVE SI JINÝ MUŽ NEBYL JISTÝ, ŽE SVĚT EXISTUJE
Musíte si uvědomit, že Alan Greenspan byl a je skvělá hlava, která dělá skvělé věci ve skutečném světě, ale ve svých dvaceti se mnou seděl v mém bytě a říkal mi, že nemůže s jistotou říct, že existuje. A že nemůže s jistotou říct, že já, Nathaniel, existuji. A že nemůže s jistotou říct, jestli existuje náš rozhovor. To přesto, že na všechno měl mnoho názorů, jak funguje ekonomika, jak funguje svět, ale popírá možnost mít jistotu o čemkoliv.

Dokonce, a to je samozřejmě reductio ad absurdum, dokonce si nemůže být jistý, že sám existuje. Takže pro mě bylo výzvou přesvědčit ho, že si může být jistý, že existuje. Alan Greenspan věřil ve filosofii jménem „logický pozitivismus“. To byla extrémní podoba racionality, která zpochybňovala všechno a pomocí logiky dosahovala nesmyslných závěrů. Z toho se Greenspana Nathaniel Branden pokusil zachránit tím, že ho seznámil s Ayn Randovou.

Branden se svou ženou Barbarou byli vůdci malé skupinky, která se vytvořila kolem Ayn Randové. Žertovně si říkali „Kolektiv“. Setkávali se u Ayn Randové doma každou sobotu večer a četli si nejnovější kapitoly novely, kterou právě psala, jménem „Atlas Shrugged“. Nathaniel ho měl rád, Ayn ho neměla vůbec ráda. Nathaniel ano, a začali spolu probírat nápady. A každou sobotu večer se „Kolektiv“ sešel a četl rukopis knihy „Atlas Shrugged“, který Ayn napsala v minulém týdnu.

A nakonec Nathaniel přesvědčil Ayn, aby do toho začlenila Alana. On tu knihu miloval. Stal se věrným členem „Kolektivu“. „Atlas Shrugged“ se odehrává v sci-fi světě, který je ale velice podobný Americe 50. let. Ayn Rand v něm přímo útočí na ideu altruismu, zájem o ostatní, jako princip organizující společnost. V knize všechno kontroluje vláda a stát. Ale tvořiví jedinci v Americe, průmyslníci, vynálezci a umělci se jeden po druhém záhadně ztrácejí.

Zahájili stávku a skrývají se v odlehlém horském údolí, zatímco se Amerika rozpadá. Na konci knihy se znovu objeví a začnou budovat vidinu světa, který má podle Randové přijít. Svět, v němž se rozplynula politika, a který je místo toho založen na „ctnostech sobectví“. Kritikové to nenáviděli. Začnu citací z kritiky novely „Atlas Shrugged“, která se objevila v Newsweeku. Říká, že chcete zničit téměř každou konstrukci současného Amerického způsobu života, naše žido-křesťanské náboženství, náš upravený vládou regulovaný kapitalismus, naši vládu vůle většiny.

– Je tato kritika na místě? – Ano. Odmítám morální zákon altruismu, který nařizuje, že morální povinností člověka je žít pro druhé, že člověk se musí obětovat pro druhé. Tvrdím, že člověk má nárok na své vlastní štěstí a že ho musí dosáhnout sám a neměl by si přát obětovat se pro štěstí druhých. Věřím, že člověk by měl mít sebeúctu. „Atlas Shrugged“ byl pro ni velkým zklamáním. Hrozně ji ranilo to, že když byl publikován, žádný z lidí, které považovala za kolegy veřejně nevystoupil s tím, jakým úspěchem kniha je.

Ani jeden. Nikdo. Zlomyslné, hrozné kritiky. Měla silný pocit odcizenosti. A jenom pár lidí okolo sebe, ze skupinky „Kolektiv“, připustila do svého soukromého světa. Světa, jemuž nebyla odcizená. Alan Greenspan zůstal Ayn Randové hluboce oddaný. Oženil se s jednou členkou Kolektivu, malířkou Joan Mitchellovou. Spolu s dalšími členy skupiny se považovali za vzory nového světa, o jehož příchodu byli přesvědčeni. Považovali jsme se za strůjce revoluce, která se blížila.

A byli jsme tak nadšení z toho, jak změní svět, a byli jsme tam a účastnili se jí, a dokonce jsme věřili, že přispíváme. A k čemu měla ta revoluce vést? K naprosto svobodné společnosti. Koncem roku 1992 navštívil Alan Greenspan prezidenta Clintona. Bylo to několik dní po Clintonově zvolení. To, co mu tehdy Greenspan řekl, zahájilo revoluci. Tou dobou už Greenspan vedl americkou Federální rezervní banku. Greenspan řekl Clintonovi, že jeho volební sliby sociálních reforem jsou nesplnitelné.

Greenspan řekl, že vládní deficit je tak obrovský, že jestli si vypůjčí další na svůj politický program, zvýší se úrokové míry a poškodí růst. Ale Greenspan řekl, že existuje zásadní alternativa. Clinton by měl učinit naprostý opak. Seškrtat vládní výdaje. Úrokové míry se sníží a trhy budou vzkvétat. Greenspanova myšlenka byla jednoduchá. Clinton musí nechat trhy, ať přetvoří Ameriku. Nedělat to politicky. Později řekl, že byl překvapen, že s ním Clinton souhlasil.

Doufal jsem, že zlepším vaši budoucnost, aniž bych od vás žádal něco navíc, A nikdy v životě jsem nepracoval tak tvrdě jako teď, abych toho cíle dosáhnul. Ale nemůžu, protože deficit stoupl tak, Že dojde k mnoha dalším škrtům rozpočtu. Toto je začátek, nikoliv konec. Už jsme tu cestu nastoupili. Bude toho více. Kdyby se náš národní dluh v tisícidolarových bankovkách naskládal na sebe, stoh by sahal 430 kilometrů do vesmíru. Jak Greenspan předpověděl, rozkvet začal.

A jak ceny akcií neustále stoupaly, začalo růst přesvědčení, že tentokrát bude rozkvět jiný. Nevymkne se z ruky. Důvodem měly být počítače. Počítače umožňovaly bankám vytvářet složité matematické modely, které dokázaly předpovědět riziko každé půjčky či investice. To mělo ohromné důsledky, protože kdyby šlo předpovědět riziko, bylo by možné vyvážit ho vytvořením zábran (plotů, hedges). Pro banky a hedgové fondy (vyvažující, zabraňující fondy) to bylo jako nový svět.

Z chaosu a nestálosti trhů počítače poprvé v dějinách vytvořily stabilitu. Umožnilo to bankám půjčit peníze milionům lidí, jimž by předtím nepůjčily ani korunu. Internet a další počítačové sítě současně umožnily podnikům okamžitě reagovat na vzájemné potřeby a na potřeby zákazníků. Byla to ona kybernetická zpětná vazba, kterou předpověděli kalifornští ideologové. Objevila se víra, že Amerika nyní vstoupila do nového věku stability. Říkalo se tomu Nová ekonomika.

Ať už pocházely ze Sillicon Valley nebo z Washingtonu, z univerzit či z Wall Streetu, byly tu mnohé vůdčí osobnosti, které v podstatě vyjádřily podstatu myšlení, jemuž se nyní naivně říká „Nová ekonomika“. Byla založena na předpokladu dramatického a trvalého růstu produktivity, zažehnutého novými informačními technologiemi, které ho měly umožnit napořád. Je to mana z nebes, cukroví, o jakém politici jenom sní. Nemusíte dělat nic. Zmáčknete tlačítko a hotovo!

Je tu zbrusu nová ekonomika, která tvoří pracovní místa a blahobyt Je to příliv, který žene všechny lodě, i když v moři není žádná voda. Avšak Alan Greenspan měl starosti. Každé ráno ve vaně četl mnoho stran údajů o tom, co se opravdu děje v amerických továrnách a podnicích. Mátlo ho to, že z tabulek vyplývalo, že produktivita téměř vůbec nevzrostla. Přesto vykazované zisky neustále stoupaly. Někde byla chyba.

V roce 1996 pronesl Greenspan řeč, v níž varoval, že trhy jsou možná nadhodnocené. Že vzniká nebezpečná spekulativní bublina. Začátkem prosince roku 1996 Alan Greenspan varoval, že americká burza akcií je možná ve fázi iracionálního nadhodnocení, a vypadalo to jako konec světa. Politici na něj zaútočili zleva, zprava, mainstream byl naň naštvaný, Wall Street byl naň naštvaný.

A tehdy došlo k nešťastnému obratu událostí, protože se podrobil politickému nátlaku. Změnil názor. Greenspan usoudil, že se zmýlil. Počítače zvyšují produktivitu tak zcela novým způsobem, že se to neprojeví v jeho datech. Sdělil prezidentu Clintonovi tuto dobrou zprávu. Byla to opravdu Nová ekonomika. Greenspan vylíčil Clintonovi, že je to jako objevování nové planety.

Na zádech mám opici
Kvůli ní tak mluvím

Rozkvět pokračoval. A časopis Time vylíčil, jak se v Bílém domě rozšířil pocit letargie a klidu. Bylo to, jako by prezident neměl už nic na práci.

Na zádech mám opici
Makes me act like that
There’s a monkey on my back
Kvůli ní tak jednám
Na zádech mám opici…

Tato žena byla v mnoha ohledech velmi silná. Duševně byla schopnější než každý, s kým se setkala. Byla odhodlanější, byla pracovitější než každý, s kým se setkala. Moc ráda by byla našla muže, který by byl silnější než ona. Moc ráda by potkala někoho chytřejšího než ona, odvážnějšího, geniálnějšího. Nikdy ho nepotkala. Ale toužila po něm celý život. A myslím, že odtud plyne její sexuální psychologie. V roce 1940 se Ayn Rand vdala za herce jménem Frank O’Connor.

Ale tváří v tvář nepřátelství vůči svým myšlenkám, se Randová uchýlila k vůdčímu členu Kolektivu, Nathanielu Brandenovi. Řekla mu, že se do něho zamilovala. A přestože byl ženatý s Barbarou, další členkou Kolektivu, Randová mu řekla, že jedinou racionální možností je to, aby s ní měl Nathaniel milostný poměr. Mám pocit, že jednu věc bych vám měl vyjasnit, pane. Ayn Randová si myslela, že je racionální ve všem, co dělala. Takže by mě nikdy nenapadlo ptát se, jestli si Ayn Rand myslí, že to bere racionálně.

Kdyby tady byla, řekla by, cítím to, řekla by: „Proč se ptáš? Myslíš, že bych udělala něco, co nepovažuji za racionální? Ve své knize píšete o lásce, jako by to byl nějaký obchod. Není podstatou lásky, že je nad sobeckými zájmy? V lásce jsou měnou přednosti. Lidi nemilujete za to, co pro ně děláte, nebo co dělají oni pro vás. Miluje te je pro hodnoty, pro přednosti, kterých dosáhli svou osobností. Nemilujete bezdůvodně. Nemilujete každého bez rozdílu.

Milujete pouze ty, kteří si to zaslouží. Takže pokud jsou muž nebo žena slabí, tak stojí mimo lásku? Rozhodně jí nejsou hodni. Pokoušela se zobrazit poměr mezi nimi jako zcela racionálně ospravedlnitelný. Řekla, že do toho nikomu nic není a přísahali jsme naprostou diskrétnost, ale řekla, že jelikož jsou to tak neobyčejní lidé, je nevyhnutelné, že se cítí tak, jak se cítí, že proti poměru nelze nic namítat.

Také jsem si byla dobře vědomá toho, jak málo měla Ayn Rand v životě z venku, od ostatních lidí. A uvažovala jsem: Kdybych mohla zmáčknout tlačítko a udělat tak Ayn romanticky šťastnou, udělala bych to? A myslela jsem si: Ano, udělala. To je altruismus. Já vím. Já vím. Bylo to tak. Nejsem na to hrdá, ale řekla jsem ano. Jsme v 2. patře. Tohle je jedna z mých oblíbených částí domu. Je to krásná ústřední chodba… Asi je těžké udržet ten koberec čistý, ne? …

LEONARD COHEN:
Strávíš noc u ní
A víš, že je pološílená
Ale proto s ní chceš být
A ona ti podá čaj a pomeranče
Které přišly až z Číny
A zrovna když se jí chystáš říct
Že jí nemůžeš dát lásku
Naladí tě na svou vlnu
A nechá řeku, ať ti odpoví
Že jsi vždy byl jejím milencem
A chceš s ní cestovat
A chceš cestovat slepě
A víš, že ti bude věřit
Protože ses dotkl jejího dokonalého těla
Svou myslí…
Když jsem se mu poprvé podívala do očí, uviděla jsem někoho úplně jiného, než jsem čekala. A do toho člověka jsem se zamilovala.
A chceš s ní cestovat
A chceš cestovat slepě
A možná mu budeš věřit
Protože se dotkl tvého dokonalého těla svou myslí.

AVŠAK JISTÉ VĚCI PREZIDENTOVI NEŘEKLI.
Kolem roku 1997 přetvářel americký rozkvět celý svět. Ekonomové a bankéři, kteří chápali svět jako jeden velký hospodářský systém, nyní převládali v americké vládě. Věřili, že aby bylo možno dosáhnout světové ekonomické stability, musí se národy otevřít volnému toku kapitálu. A k tomuto pokusu vytvořili laboratoř – – jihovýchodní Asii. Pod americkým nátlakem země jako Jižní Korea a Thajsko upustily od šech omezení a západní kapitál je zaplavil.

Podpořil to, čemu se začalo říkat Asijský zázrak. Avšak skupina lidí v Bílém domě měla obavy, že velká část západního kapitálu bude financovat obří spekulativní bublinu v sektoru nemovitostí. Až bublina praskne, kapitál ze zemí uteče a země jako Jižní Korea a Thajsko budou zpustošené. Tuto skupinu vedl ekonom Joseph Stiglitz. Rada ekonomických poradců byla velmi znepokojená z těchto krátkodobých spekulativních toků kapitálu, protože i když mají země jakýsi prospěch z toho, když peníze přicházejí, když odejdou, země jsou zpustošené.

Takže to nebylo v zájmu ani Jižní Koreje, ani Spojených států. Bylo to v zájmu malé skupinky lidí, kteří vydělávají na těchto krátkodobých tocích kapitálu. Bankéři a hedgeové fondy. Byl to vskutku zájem velmi malé skupinky lidí. Rada hospodářských poradců se rozhodla prezidenta varovat. Chtěli ho přesvědčit, aby zabránil některým nadměrným krátkodobým spekulacím v asijských zemích. Dostali se do přímého konfliktu s ministrem financí Robertem Rubinem.

Rubin předtím řídil firmu Goldman Sachs. Pod jeho vedením tato banka vytvořila mnoho počítačových modelů, které byly základem rozkvětu. Rubin měl převratnou představu světového systému zcela otevřeného volnému toku kapitálu. Joseph Stiglitz, předseda Rady hospodářských poradců, byl přesvědčen, že ministerstvo financí zabránilo tomu, aby se varování dostala k prezidentovi. Věřil, že Rubin a ministerstvo financí se prakticky stali agenty finančního světa, a to přímo v srdci americké vlády.

Ministerstvo financí bylo blízce propojené s finančními trhy. Ministr financí pocházel z největší investiční banky a poté odešel do největší komerční banky. A s těmito lidmi se americké ministerstvo financí přirozeně vzájemně ovlivňuje. Z pohledu Wall Streetu jsme hrozili prasknutím bubliny. Wall Streetu jsme ohrožovali zisky. Proto ministerstvo financí velmi tvrdě pracovalo na tom, aby se prezident těmito problémy nikdy nezabýval.

Snažilo se zajistit, aby se názory Rady hospodářských poradců – Což jste byli vy. – Ano. nikdy nedostaly k prezidentovi. Takže vaše argumenty před prezidentem zatajili? V podstatě ano. Někteří lidé si začali uvědomovat, že počítačové sítě a globální systémy, které vytvořily, nerozdělily moc mezi lidi. Jen ji přesunuly a soustředily ji v nových podobách. A někteří počítačoví utopisté ze Silicon Valley si také začali uvědomovat, že internet není novým druhem demokracie, ale něčím mnohem složitějším: jeho prostřednictvím se moc nad jednotlivcem uplatňuje novými a překvapivými způsoby.

Carmen Hermosillo byla jednou z prvních, kdo věřili v nové komunity kyberprostoru. Její nick byl „Humdog“ a žila na západním pobřeží. Ale pak ztratila víru a na web zveřejnila útok, který vyvolal rozruch. Napsala: „Je v módě tvrdit, že kyberprostor je jakýmsi ostrovem blažených, kde mají lidé svobodu neomezeně vyjádřit svou osobitost. Není to pravda. Viděla jsem, jak mnoho lidí vylévat si na internetu své emoce, své nitro, a také jsem to dělala, dokud jsem nepochopila, že jsem se komodifikovala.

Komodifikace znamená, že z něčeho uděláte zboží které má peněžní hodnotu. V devatenáctém století zboží vyráběli dělníci v továrnách, kteří byli většinou vykořisťováni. Ale já jsem ze svých vnitřních myšlenek udělala zboží pro korporace, které vlastnily stránky, na nichž jsem zveřejňovala, třeba CompuServe či AOL a toto zboží se pak prodávalo jiným zákazníkům jako zábava.“ Napsala: „Kyberprostor je černá díra. Pohlcuje energii a osobnost a pak je poskytuje jako emocionální podívanou. Dělají to podniky, které proměňují lidské vztahy a emoce ve zboží. Ale začínáme se v tomto divadelním představení ztrácet.“

Oblékla si modrý samet Monika Lewinská byla na cestě do čistírny
Oblékla si modrý samet .
Modřejší než samet byla noc…
když jí zazvonil telefon.
Modřejší než samet byla noc…

– Haló! – Ty tmavomodré šaty Můj bratranec je genetický… jak se tomu říká… A řekl, že pokud se jí dochovala jen kapka zaschlého semene, budou schopni porovnat DNA. V roce 1997 informoval Bill Clinton Moniku Lewinskou, že jejich milostný vztah skončil. Raněná a zmatená Lewinská vylila své city kolegyni Lindě Tripp, která se stala její přítelkyní. Avšak v září toho roku začala Linda Tripp tajně nahrávat jejich telefonní rozhovory.

V té samé době na druhé straně světa bublina nemovitostí v jihovýchodní Asii konečně praskla. Dvě obrovské krize měly zachvátit svět. Jedna zbaví Billa Clintona posledních zbytků moci. Druhá položí světový hospodářský systém na kolena. Sen o stabilním světě se měl stát terčem útoku dvou neovladatelných sil: lásky a moci. Asijská krize začala v Thajsku. Byly tam postaveny statisíce kanceláří a bytů, ale nikdo je nechtěl.

Když přišli stavbaři na mizinu, a nebyli schopni splácet půjčky, západní investoři zpanikařili a co nejrychleji své peníze ze země odčerpali. Panika se začala šířit. Nejprve do Jižní Koreje. Hospodyně stály ve frontách, aby daly své našetřené dolary vládě na záchranu země. Ale nestačilo to. Přijely týmy z Mezinárodního měnového fondu a nabídly miliardy dolarů v půjčkách na stabilizaci ekonomik těchto zemí. Ale nebylo to zadarmo.

MMF argumentoval, že ke krizi došlo, protože asijské ekonomiky nebyly dost pozápadněné. Za poskytnuté půjčky se musely proměnit ve vzorné příklady volné tržní ekonomiky. To znamenalo vládní škrty a odstranění korupce a protekce vládnoucích elit. Pak se krize zhoršila. Rozšířila se do Indonésie. V Indonésii vládl prezident Suharto. Byl to autokrat, obklopený zkorumpovanými poradci a členy rodiny. Odmítl udělat to, co MMF chtěl.

Proto se MMF obrátil na amerického ministra financí Roberta Rubina. Naším cílem nebylo reformovat zemi kvůli reformě. Mezinárodní společenství čelilo problému, že jak mezinárodní trhy tak domácí držitelé kapitálu rychle ztráceli důvěru v indonéský režim. A v té době bylo naším názorem to, že pokud má prezident Suharto obnovit důvěru, musí se vypořádat s korupcí. A to jednoduše nebyl ochoten udělat. Robert Rubin a americké ministerstvo financí byli odhodláni vnutit Suhartovi svou vůli.

V atmosféře rostoucí paniky ve Washingtonu začal Rubinův tým tvrdit, že svržení Suharta je možná jediným řešením krize. Prezident Clinton byl nyní čím dál víc zapleten do krize týkající se Moniky Lewinské, a obrovská politická moc přecházela na Rubina a jeho ministerstvo financí. Nikoliv americké ministerstvo zahraničí, ale oni teď řídili americkou zahraniční politiku. A všechno bylo posuzováno podle toho, zda to ohrožuje světový hospodářský systém.

Není pochyb o tom, že ministr financí, v tomto případě já, se míchal do citlivých věcí mnohem víc, než se ministr financí obvykle míchá. Ale příčinou bylo to, že hrozilo skutečné nebezpečí, že kdyby byl v Indonésii chaos, mluvím teď o politickém chaosu, mohlo by se rozšířit ohrožení zájmů světové ekonomiky. V lednu 1998 se Suharto vzdal a podepsal dohodu s MMF, při čemž ho sledoval šéf MMF, Michel Camdessus. Indonésie dostala obrovskou půjčku na stabilizaci ekonomiky.

Na okamžik to fungovalo. Ale pak se stala zvláštní věc. Indonéská měna zkolabovala a přišla o osmdesát procent své hodnoty. Hospodářství je v troskách. Po celé zemi propukají nepokoje a rabování, jsou obavy, že země je na pokraji anarchie. Kurs indonéské měny katastrofálně zkolaboval a ekonomika se ocitla ve volném pádu. Avšak Indonésie nebyla jediná. Ve všech zemích, jimž MMF poskytl půjčky, jako Thajsku a Jižní Koreji, na okamžik vznikla stabilita.

Pak se rozložily jejich měny. Rubinovi kritikové v Bílém domě začali tvrdit, že pomoc měla ještě jinou agendu, že součástí její skutečné úlohy bylo zachránit západní investory, ne postižené země. MMF poskytl asijským bankám miliardy dolarů. Ale mnoho těch samých dolarů bylo okamžitě vyplaceno západním investorům, kteří chtěli dostat své peníze ven ze země. A jakmile k tomu došlo, ekonomika zkrachovala.

Bylo to další ukázkou toho, že zájem finanční komunity byl nadřazen ostatním zájmům. Poskytnutím mnohamiliardových půjček zachraňoval MMF západní investory a zanechal daňové poplatníky těchto zemí v hlubším dluhu, protože oni museli vrátit peníze MMF. Dopad škrtů byl v celé oblasti zdrcující. Podle příkazů západních bankéřů byly v Indonésii zrušeny vládní dotace. Ceny prudce stouply a během několika měsíců přišlo v 200milionové zemi 15 % mužské pracovní síly o práci.

Hospodářský produkt klesl o 14 %. Jak chtěl Robert Rubin, Suharto byl zbaven moci, ale za velmi vysokou cenu. Ekonomika nyní ležela v troskách a začaly etnické a náboženské boje. Totéž se stalo v Thajsku a v Jižní Koreji. Miliony lidí v těchto zemích upadly zpět do chudoby, o níž se domnívaly, že se od ní navždy osvobodily. V polovině roku 1998 se asijské ekonomiky zhroutily. Byla to největší hospodářská katastrofa, jakou kdy zažila nějaká země od hospodářské krize 30. let.

Mnoho lidí nemá peníze. Miliony lidí jsou nezaměstnané. Nemají práci, nemají vzdělání. Vzdělání je drahé, nemocnice jsou drahé. Všechno je drahé pro obyčejné lidi. Když Monika Lewinská říká, že když jste byli v Oválné pracovně, sáhl jste jí na prsa, lže? Bill Clinton se stal prezidentem s vizí použít politické moci k proměně Ameriky. Přesvědčili ho však, aby tu moc odevzdal finančním trhům s nadějí, že tentokrát vytvoří finanční trhy nový druh rovnováhy a nový druh demokracie, bez korupce elitní politiky.

Nyní však začínalo být zřejmé, že ve skutečnosti byla politická moc Ameriky jen předána jiným elitám, finančníkům a Wall Streetu. A ti tváří v tvář krizi použili tu moc jednoduše k tomu, aby zachránili sami sebe. Tím ani zdaleka nevytvořili stabilitu, ale jejich činy vedly k chaotickému a mnohem nestabilnějšímu světu. Pro vůdce asijských zemí to byla stejná zkorumpovanost moci jako ta v jejich vládách. Moc korumpuje.

Stejně jako může být zkorumpována vláda když je jí udělena neomezená moc, i trhy mohou být zkorumpovány když jsou stejně neomezeně mocné. Dnes vidíme důsledek této neomezené moci Ožebračení a bídu milionů lidí a jejich možné otroctví. Co jste řekl svému kabinetu, pane prezidente? – Zeptejte se ho. – Uvažujete… Myslíte si, že to proběhlo dobře? Uvažujete o rezignaci, pane prezidente? Nevím, jestli jste to viděli. – Viděli jste, jak se tvářil? – Výborně. Vstupte.

Miluji vás, Roarku. Potěší vás, když uslyšíte, že celé ty měsíce jsem žila v mukách, doufajíc, že vás už nikdy nenajdu a ochotná položit život, jen abych vás mohla vidět znovu? Ale to jste samozřejmě věděl. Chtěl jste, abych to prožila. Ano. Proč se mi teď nevysmějete? Vyhrál jste. Nezbyla mi žádná hrdost, která by mě mohla zastavit. Miluji vás bez důstojnosti, bez lítosti. To jsem vám přišla říct. A také to, že už mě nikdy znovu neuvidíte.
Doteď jsem měl dost času k přemýšlení. Jsem o čtyři roky, pět let starší a uvědomuji si, že jsem udělal hroznou chybu. Potíž je v tom, že jsem začal být pro Ayn velmi důležitý. Říká mi: „Jsi mým záchranným lanem ke skutečnosti. Nevím, jak bych byla bez tebe přežila. Založil jsi Institut Nathaniela Brandena.“ Celé filozofické hnutí Ayn Randové odstartovalo institutem, který jsem vytvořil. Takže můj idol mi každý den říká, že jsem jeho záchranným lanem ke skutečnosti.

Nevím, co mám dělat. Nevěděl jsem, co mám dělat. A pak na mé přednášky přišla mladá žena, setkal jsem se s ní a zamiloval jsem se do ní. A teď se poměry ještě zhoršily. Pak zahájila příval nadávek proti němu, což bylo otřesné. Obvinila ho z naprosté iracionality, že zradil objektivismus, že zradil ji. Pokračovalo to donekonečna. A nakonec řekla: „Jestli mu zbyl ždibec ctnosti příštích 10 let bude impotentní.“ A pak mu dala na tvář tři facky a řekla: „Odejdi.“ Odešel.

A to byl konec. Nakonec to pro všechny skončilo jako úplná katastrofa. Hněv a zoufalství Ayn Randové zničil malý dokonalý svět, který si kolem sebe vytvořila. Kolektiv byl roztrhán odhalením jejího poměru a její zuřivou reakcí na svou zradu. Začátkem sedmdesátých let zůstala Ayn Randová téměř úplně sama. Stále ještě bydlela ve svém bytě nedaleko Empire State Building a začala sbírat známky.

Jedním z mála lidí, kteří jí zůstali věrní, byl Alan Greenspan, který pracoval v New Yorku jako hospodářský poradce na Wall Streetu. Je to přijatelné tím, jak to zůstává dole místo aby to pouze klesalo a skákalo a má ve svém průběhu v jistém smyslu nestabilní budoucnost. V roce 1974 jmenoval prezident Ford Greenspana předsedou své Rady hospodářských poradců ve Washingtonu. Byl to začátek Greenspanova vzestupu k moci. Randová zůstala v New Yorku sama.

Ale říkala, že není osamělá. Podle její filosofie potřebujete pouze sebe, protože vy jste celý svět. Dívám se na to všechno tak, že to pokračuje, že existuje věčnost, a my se staneme součástí této věčnosti. Že když zemřeme, nejsme jenom mrtvolami v hrobech. Ale my nejsme mrtvoly v hrobech. Nejsme tam. Nechápete, že když váš život skončí, nejste a nemůžete říct: „Je příšerné, že jsem mrtvola.“ – To je pravda. – Skončilo to.

A vždycky mě napadá výrok jednoho řeckého filosofa, bohužel si nepamatuji kterého, který jsem si přečetla v 16 letech a ovlivnil mě na celý život. „Nezemřu. To svět skončí.“ A to je naprosto pravdivé. Proboha! Útok na Světové obchodní centrum byl útokem politického islamismu na americkou moc a na to, co islamisté považovali za ničivou sílu, která je zdrojem této moci: radikální individualismus. Když spadly věže WTC, všichni věděli, že se všechno změnilo.

Ale ono se nic nezměnilo. Systém se vrátil k normálu. A hrdinským jedincem, který to učinil a který ohnul dějiny podle své vůle, byl Alan Greenspan. A stal se nejmocnějším mužem na světě. Když se snažíme pochopit svou hlubokou ztrátu a její okamžité důsledky pro hospodářství, nesmíme ztratit z dohledu své dlouhodobější vyhlídky, které nebyly nijak významně oslabeny těmito hroznými událostmi. Ale začalo to špatně. Týden po útocích se znovu otevřely americké trhy.

Obchodníci se nemohli dočkat toho, co se stane. Naši hrdinové nyní otevřou burzu. Zelené tlačítko. Byla to katastrofa. Trh okamžitě utrpěl největší pád ve své historii. Za dva týdny vyšel najevo skandál společnosti Enron. Rychle začalo být jasné, že je to jen jeden případ obrovských podnikatelských podvodů. Od začátku devadesátých let mnoho důležitých firem předstíralo zisky, a skrývalo dluhy s pomocí významných účetních firem.

Zdálo se, že se americká ekonomika zhroutí. Greenspan začal jednat. Opakovaně dramaticky snížil úrokové míry. Cíl byl jednoduchý: povzbudit americké spotřebitele, aby si půjčovali a utráceli. Spotřebitelé a jejich žádosti se měli stát nástrojem ke stabilizaci systému. Dnešní snížení úrokové míry je vyvrcholením několika výjimečných dní pro centrální banky. Celé je to součástí smluveného světového úsilí, aby se vzpružila důvěra spotřebitelů a zajistilo se, že tito spotřebitelé budou dál utrácet peníze, protože to v této chvíli udržuje ekonomiky nad vodou.

Bylo to obrovské riziko. Snížením úrokových měr téměř na nulu uvolnil Greenspan příliv levných peněz do ekonomiky. To v minulosti vždy vedlo k inflaci a k nebezpečné nestabilitě. Ale tentokrát se to nestalo. Začal obrovský spotřebitelský rozkvět, zatím největší v dějinách. Ale nedošlo k žádné inflaci. Všechno zůstalo stabilní. Zdálo se, že systém dokáže řídit sám sebe bez přímého politického dohledu. Byla to ale iluze. K rozkvětu došlo z přesně opačného důvodu.

Došlo k němu díky rozsáhlému uplatnění politické moci elitou vzdálenou tisíce kilometrů na druhé straně světa. Asijské země v čele s Čínou se rozhodly, že už nikdy se nevydají na milost Americe a jejím finančním elitám, jak k tomu došlo o dva roky dříve. Takže čínské politbyro vytvořilo systém k řízení Ameriky. Záměrně udržovali kurs čínské měny na nízké úrovni. To znamenalo, že jejich vývoz byl levný a čínské zboží zaplavilo Spojené státy.

A výměnou za ně americké dolary zaplavily Čínu. Ale čínští vůdci, místo aby peníze vynaložili na své obyvatelstvo, okamžitě půjčili tyto peníze zpět Americe tím, že koupili americké vládní obligace. Byl to dokonalý systém levného zboží a levných peněz, tekoucích do Ameriky, plně ovládaný čínským politbyrem. A právě tento systém vytvořil stabilitu. Z něho vzešly orgie půjčování peněz bankami nejchudším a nejméně úvěruschopným dlužníkům ve Spojených Státech.

Byl to zrcadlový obraz toho, co Západ udělal ve východní Asii v 90. letech. A stejně jako tehdy z toho vzešla obrovská bublina na trhu s nemovitostmi. Jeden ekonom napsal: „Je to, jako kdyby byl recyklován bilion dolarů do rozvojové ekonomiky třetího světa, která existuje na území USA.“ Čínské peníze přivedly Ameriku do světa snů. Ale jenom málo bankéřů a politiků ho zpochybnilo proto, že věřili počítačům. Byli přesvědčeni, že právě počítače přinesly stabilitu do systému.

Tyto stroje vytvářely matematické modely, které rozkouskovaly půjčky a pak je pojišťovaly a vyvažovaly, takže nevzniklo riziko. Ale v roce 2008 se tento sen zhroutil. Ukázalo se, že vize Alana Greenspana o nové planetě a příslib Gordona Browna, že nedojde k dalšímu střídání rozkvětu a pádu, byly jen přeludy, postavené na vlně finančních spekulací. Ke spekulacím došlo, protože ti, kdo řídí finanční sektory – Amerika a Británie – přislíbili, že jsou schopni vytvořit nový typ tržní demokracie, která bude stabilní.

Ale znovu a znovu to vedlo k opaku, k chaosu a nestabilitě po celém světě. A teď k tomu konečně došlo v samotném srdci Západu. Ale už zase, stejně jako v jihovýchodní Asii před deseti lety, ti, kdo řídí finanční sektor, zmobilizovali politickou moc, aby zachránili sami sebe a uhájili si svou nadřazenost. Požádali politiky, aby je vyplatili, a ti souhlasili. A znovu, stejně jako v jihovýchodní Asii, cenu za to platí obyčejní lidé z těchto zemí.

Nyní prožíváme velmi zvláštní chvíli. Víme, že myšlenka stability finančních trhů selhala. Avšak nedovedeme si představit žádnou jinou možnost. Podle původního příslibu kalifornské ideologie nás měly počítače osvobodit od všech starých forem politického ovládání a měli jsme se stát se randovskými hrdiny, kteří řídí svůj vlastní osud. Místo toho dnes pociťujeme opak: Že jsme bezmocnými součástkami globálního systému. Systému, který je řízen přísnou logikou, kterou nejsme schopni odmítnout ani změnit.

Na všechno dohlížejí stroje láskyplné milosti.

příště: Jak stroje vymyslely pojem ekosystému.

Dokumenty, publicistika, souvislosti, reference